Pod tvým krokem zpívá země,
tvůj pohled léčí a obejme mne
Slova tvá se vznášejí v bezvětří,
význam je zřejmý a nikoho příliš nešetří
V paprscích slunce slyším mluvit sebe,
zlá předtucha k němu pronikla a zebe
Ještě pár chvil dělí nás od ní,
než tvůj hlas zmlkne a v ovzduší dozní
Neumím předstírat,
to po mne nemůže nikdo chtít,
radši se odmlčet
a pravdu na vědomí vzít
Jsme zase přátelé
jako na počátku,
kdy jsem byla plná víry
a dychtivě četla slova
z tvých řádků.......

Ruměnec z červánků
klíč otevře studánku
V slzách je zakletá
motýl k ní přilétá
Obejme ji svými křídly
a z líček jemně setře
tajemný pel víly
Ráno si odletí,
aby splynul se světem
a ji až otevře své oči
potěšil
na polštáři položeným
voňavým květem poupěte

Struna praskla
Napětí nebývá jen nemoc
Někdy ticho může vytvořit i bezmoc
Křehká niť provlečená ouškem jehly
V duši občas tančí stíny
Jizva na srdci skrytá
pod závojem z mlhoviny
Vidím jen stopy
Blátivé stopy zahladí další den
Žijem jen jednou
Teď! a ostatní je pouhý sen
S dalšími dušemi
Rveme se o víru k životu
Cesta je daleká......
A ráno děláme další šlápotu....

Duše má křehká, zmatená
Cítí se strašně zraněná
Na povrchu se vše blýská
Uvnitř si jen stýská
Kousek duše uzavřené
Kapka krve od pramene
Pomalu uniká

Vykrvácet se jí chtělo
Ať nemučí to tělo
Ve kterém je uvězněná
Smutná, skleslá, zmatená
Nechat srdce otevřené
Poručit duši, najít klid,
Ten ztracený cit
Co vždy měla.

Letět až do oblak,
bez smutku, jenom tak.
Se sladkým úsměvem,
s života pramenem,
zakroužit nad zemí,
v níž touha pramení.
Probudit petrklíč,
od slunce žhavý chtíč,
s výbuchem extáze,
tam, na mléčné dráze,
schoulit se do mlhy.
Vzbudit se u duhy....

Zavři oči a jdi spát,
vždyt víš že Tě mám stále rád.
Přikryj se noční oblohou,
vždyt dva si vždy v životě pomohou!

Lásko mám tě rád,
tak neboj se mi své srdce dát,
s tebou se dokážu všemu smát.

Neboj se a dej mi ruku svou,
budem spolu lítat noční oblouhou a
hvězdy nám vždy pomohou.

Přeci víš,že hvězdy nám na naši cestu svítí
a když jsme spolu jen my dva,tak všude voní kvítí!
A až doletíme na samí konec cesty, ty víš, že nás čeká zkouška
na rozcestí......

Díky za dva roky života,
Za tvé první milování,
Že jsi byl má jistota,
Za tvé odevzdání.

Díky že pro mě jsi jen žil,
Za náruč plnou bezpečí,
Že pro mě vždy jsi tu byl,
Jen děkuji nestačí.

Díky za dny štěstím provoněné,
Za noci plné něhy a vášně,
Za srdce tvoje rozohněné,
Za rána a loučení strašné.

Díky za procházky, nekonečná tulení,
Polibky, sladkosti a mazlení.
Snad vzpomeneš si občas,
a jen na to krásné,
Snad přijde jednou čas,
Kdy bude nám to jasné.

Padají z nebe andílci malí
rozpouští se, dech se mi tají
když se dotknou hříšné tváře
padne zbytek jejich svaté záře.
Padají z nebe andílci malí
sotva dopadnou hned už tají
kvůli nám zbyla tu ta kapka vody
pro náš hřích a život plný nudy.
Padají z nebe andílci malí
křídla bělostná a zkřehlá mají
padají zlehka ve větru tančí
padají dlouho a jsou stále menší.
Padají z nebe andílci malí
za letu se ještě kají
jen kapička slzy zbude po nich
nevšímáš si máš dost starostí svých.
Padají z nebe andílci malí
co čeká je dávno vědí
dělají to pro náš špatný svět
aby vykvet čistý jarní květ.

Mává křídly namodralými
Ve svitu slunce hýří barvami
Letí a nevnímá okolí
Vtom zaplete se……
Zaslepená
Ukvapená
Přelétavá
Uplakaná
Chycená muška v pavučině
Čeká a bezmocně bzučí
Pavouk se pomalu blíží
A utahuje síť jejího života
Polapená
Odzbrojená
Nevidomá
Překvapená
Snaží se mávnout křídli
Zbavit se toto sevření
Nadechnout se vzduchu
Avšak ještě víc se zamotává
Litující
Milující
Spalující
Umírající
Naposledy mávne křídli
V tom děsivém tanci smrti
Naposledy vydá hlásku
Pak odevzdá své malé tělo
Odevzdaná
Zaprodaná
Nevidomá
Umučená
Opuštěná
Zářící ve svitu Slunce

co k tomu to dodat?
snad jen
l
á
s
k
a
a nebo sázka a nebo radši
r
o
m
a
n
t
i
k
a
to neni politika
to je přeci něco
krásného:)

Napíšu Ti básničku
o polibku na víčku
o tom, jak se zatoulal
když po tváři putoval
pak si sedl na rtíky
lehounce, jen pro flirtíky
dotkl se jen maličko
a vrátil se na víčko.

Ve verších si teď sedím sama,
myslím hlavně na tebe,
jak sblížit škvíru meti náma,
dnes daleko je do nebe.

Síla lásky pohltila nás
přec nemůžeme litovat,
je nejkrásnější ze všech krás
jenom tebe milovat.

Chci prožít pouze s tebou
nejhezčí chvíle života
a všechno sdílet krásně ve dvou,
kde nezvítězí samota.

Chci mít nekonečný sen
a tobě celou lásku dát,
v skutku nejkrásnější den
i tu tvou lásku brát.

Chci mít mrak myšlenek
stejný nad námi,
ať ukážeme navenek,
že my dva nejsme sami.

Chci probouzet se u tebe
a usínat tak ve dvou,
už nemyslet tak na sebe
a spojit duši s tebou...

Přeslechlý šepot v medovém ponoření
cukrové pusinky posíláš vzduchem
únikem pohledů se řasy nezachvějí
mazlivé vlny nezachytíš sluchem
prokřehlé stíny hledají
v setmělých ulicích slova prchavá
slunce už nevykoukne ze závějí
jen naděje v očích zůstává.

Tvé oči, jak ztuhlá láva,
těkají po prázdném papíře.
Jako šelma hladová jsi dravá.
Co Ty jsi vlastně za zvíře?

Básníků králi, před Tebou se klaním
a vzdávám hold Tvým silným zbraním.
Papír a pero smočené v kalamáři,
od tuše skvrna na Tvé bledé tváři.

Padla jsem na kolena a vzývám Tvé umění,
jak magma vyvěrá krev z mého zranění!

Zničila jsi mé přesvědčení,
však teď zase povstávám.
V duši nesu usvědčení,
že Tebe dobře znám...

V široké samotě se bojím,
a čeho?
Bojím se neúspěchu, nenávisti,
žít život bez kořisti.
Bojím se chození kolem lidí,
co jen mlčky na Vás koukají,
a za rohem houkají,
co prý jste to za člověka.
Bojím se!

Bojím se, chodit kolem dravých stínů,
co nás stále obklopují,
které nás nevědomky provokují.
Jen láska sílu mi může dát,
ona mě dovede životem hnát.
Bojím se!

Zas utahaná jako pes
Podvraťák
Z krve Achabovy
Co po něm kdekdo šutrem hodí

Uštěkaná
Do zblbnutí
Na každý patník zvedám nohu
A leckdy chytnu přes čumák

Asi jsem zralá k utracení
A stejně
K ruce natažený
S vocasem hrůzou staženým

S kňučením se připlazím

Proč cítím se tak sama,
hluboká temnota prostírá se v mé duši,
tak temná je jen samota.
Bohové lásky můsí být hluší,
když neslyší sten mého srdce,
které kdysi opojeno láskou a něhou,
dnes zeje nicotnou prázdnotou.
Jak může být člověk sám,
když v srdci má tolik místa,
tolik místa pro lásku a jinou duši,
které zaplnit toto místo se sluší.

Proč bloudíš temnou nocí,
v barech hledáš lásku,
hlavu plnou starostí,
už vidím první vrásku.

Spoustu lidí znáš,
co chovaj se jak bozi,
kdo z nich bude nablízku
až ocitneš se v nouzi?

Proč v noci, když jdeš spát,
jsi jen ty a nebe,
proč pocit samoty máš,
vždyť láska, stojí vedle tebe.

Trošku se nudím a mám čas přemýšlet o nás dvou,
jen Tvá láska mne ještě drží nad vodou.
Až propadne se poslední náš polibek do neznáma,
tak otevře se v srdci mém věčná rána,
kterou zacelit nesvedu.

Schoulím se do klubíčka,
celá nahá pod dekou
sním o polibcích na svá víčka,
které mě vždy popletou.

Ležím a čekám v roztoužení,
až vejdeš dál
a v tom něžném pokušení
odhodíš vše čeho ses bál.

Prsty se zapleteš do vlasů
a líbat mě budeš jen
na křídlech bílých pegasů
vzlétnem tam kde nekončí ten sen.

Obejmeš mě pevně
ty a já už není
zpočátku líbáš mě jen jemně
touha a vášeň však vše změní.

Schoulím se do klubíčka,
celá nahá pod dekou
sním o polibcích na svá víčka,
které mě vždy popletou.

Vzpomínáš si ještě?
Jak jsme nazí tančili, poslouchali kapky deště
a v nich se celí obmyli.

Spláchli jsme z těla hřích,
a čistí jako andělé
uzavřeli světa mříž,
ať sám se s hříchem popere.

My letěli, snad až do mraků,
mávali býlími perutěmi
nebáli se černých havranů
a hráli si s labutěmi.

Jako Adam s Evou,
když neznali co je hřích,
co jen pro lásku se perou,
pro lásku obětují kříž.

My žili z kapek rosy,
z něžného šumu křídel ptáků,
po rozkvetlých loukách běhaly bosi
klaněli se květům máků.

Usínali v pelíšku mechovém,
zahřívali se jen svou vášní
a na nebi temně nachovém
hledali odpověď na vše zvláštní.

Ach, slastné snění,
to rázem realitu změní, vrací mě do pohádkového dění,
jež noc mi krášlí do ranního kuropění.
Však jaké je pak probuzení,
když co se zdálo, už tu není
a je třeba přeladění
do každodenního dění.

Proč mít strach, z cest do daleka?
Když víš že prach, jenž století zanechá,
je jak ten čas, co s větrem odlétá.
Tak pojď snít! To mě to neleká!!!

Můj úsvite, můj soumraku,
má bouře, nebe bez mraků,
má lilie, má slunečnice,
má jitřenko, má večernice...

Má lásko, moje naděje,
to štěstí, jež tak mladé je,
nechť nesmrtelným zůstává.
Kdo miluje ten vyhrává.

Mé srdce vtáhlo čerstvou krev
a múza umí nový zpěv.
O tobě má jediná
s myšlenkou večer usínám.

Mé slunce a můj měsíci,
můj smíchu, slzo na líci,
mé ticho, moje symfonie
ať naše láska navždy žije.

Jsi moje slůně,
jsi moje jarní vůně
co kolem všude voní
jsi moje láska
nechci aby náš vztah
byla velká sázka
Já dám ti vše co mám
nechci být sám!
Proto miluj mě tak
jak já miluji tebe
ať spolu můžeme jít
do sedmýho nebe

Dívám se na mobil.
Chtěla bych zprávičku.
Docela kratičkou,
třeba jen hvězdičku.

Za těch pár měsíců
bylo jich tisíce.
Ty něžné těšily
vždy ze všech nejvíce.

Při nich jsme prožili,
uvnitř i navenek,
nádherné chviličky
té lásky z písmenek

Zprávičky od tebe
dávno už nechodí.
Možná jen skutečná
láska je nahradí...

Můžu být hodně a přitom nic
Můžu být ta kterou budeš milovat
Můžu být ta kterou budeš nenávidět
Můžu být hodně a nebo nic

Když jsi poprvé vstoupil
Do mých všedních dnů
Svítilo jarní slunce
A propůjčovalo tvé hlavě svatozář

Když js poprvé vstoupil
Do mých nočních snů Bylo horké léto
A tvůj úsměv hřál mě víc než poledne

Když jsi poprvé vstoupil
Do mého dosud zamčeného srdce
Zrovna začal podzim
A já se utopila v barvách tvého hlasu

Na tohle všechno
Jsem měla zapomenout v zimě
V pochmurné mrazivé šedé zimě
Snad proto jsem nezapomněla

Viděla jsem tě zamlklého stát
V žáru letního poledne
A myslela jsem že ten pohled jednou
Snad díky tomu slunci vybledne

Viděla jsem tě třást se zimou
V ledové krajině na horách
A od té doby mám tě v srdci
ve svých očích i v snách

Poslouchám zvony,
co zvoní klekání,
poslouchám vítr,
co listy nahání.

Poslouchám soumrak,
šeptá mi o noci,
poslouchám hvězdy,
ty znají, jak pomoci.

Poslouchám úsvit,
on zná kouzlo rozkoše,
poslouchám mlhu,
co promlouvá do duše.

Jsi daleko i blízko zároveň,
vím, že tě nemůžu mít
a přesto po tobě toužím den co den.

Sním o tobě, o tvém hlásku
i vůni tvého těla,
a přeji si dotýkat se tvých vlásků.

Jsem naprosto v tvém zajetí
Snad se jednou setkáme
a ty spočineš v mém objetí.

Chtěla bych sex na hrázi,
vidět tvou tvář v extázi,
prožít výbuch rozkoše,
pak tě hodit do koše.

Až tě z toho koše vyndám,
soudkem medu tě pobryndám,
posypu tě peříčky,
pak tě šoupnu do říčky.

Bude z tebe Rákosníček,
očistím tě od peříček.
Dám ti jednu velkou pusu,
šoupnu tě do autobusu.

I will not make the same mistakes that you did
I will not let myself
Cause my heart so much misery
I will not break the way you did,
You fell so hard
I've learned the hard way
To never let it get that far

Because of you, I never stray too far from the sidewalk
Because of you,I learned to play on the safe side so I don't get hurt
Because of you, I find it hard to trust not only me, but everyone around me
Becauseof you, I am afraid

I lose my way
And it's not too long before you point it ut
I cannot cry
Because you know that's weakness in your eyes
I'm forced to fake
A smile, a laugh everyday of my life
My heart can't possibly break
When it wasn't even whole to start with

Because of you, I never stray too far from the sidewalk
Because of you, I learned to play on the safe side so I don't get hurt
Because of you, I find it hard to trust not only me, but everyone around me
Because of you, I am afraid

I watched you die
I heard you cry every night in yoursleep
I was so young
You should have known better than to lean on me
You never thought of anyone else
You just saw your pain
And now Icry in the middle of the night
For the same damn thing

Because of you, I never stray too far from the sidewalk
Because of you, I learned to play on the safe side so I don't get hurt
Because of you, I try my hardest just to forget everything
Because of you, I don't know how to let anyone else in
Because of you, I'm ashamed of my life because it's empty
Because of you, I am afraid
Because of you, Because of you

Překlad pro neangličtináře :)

Já nebudu dělat ty stejný chyby, který jsi dělal ty
Nenechám samu sebe
Působit mému srdci tolik trápení
Nebudu se chovat, tak jak ses choval i ty
Byl jsi tak tvrdý
Naučila jsme se tvrdé cestě
Nenechat to nikdy zajít tak daleko

Kvůli tobě jsem nikdy nezabloudila moc daleko od chodníku
Kvůli tobě jsem se naučila hrát si na té bezpečné straně takže mi nikdo neublížil
Kvůli tobě mě přišlo těžké věřit nejen mě, ale také všem okolo mě
Kvůli tobě se bojím

Zabloudila jsem
A není to dlouho předtím, než jsi na to upozornil
Nemůžu brečet
Protože vím, že ve tvých očích je to slabost
Přinutils mě předstírat úsměv, smích každý den mého života
Moje srdce se možná ani nemůže zlomit
Když ani s ničím nezačne

Kvůli tobě jsem nikdy nezabloudila moc daleko od chodníku
Kvůli tobě jsem se naučila hrát si na bezpečné straně takže mi nikdo neublížil
Kvůli tobě mi přišlo těžké věřit nejen mě, ale také všem okolo mě
Kvůli tobě se bojím

Koukala sem se, jak umíráš
slyšela, jak brečíš každou noc v tvém spánku
byla jsem tak mladá
měl jsi to spíš vědět, než se o mě opírat
nikdy jsi nemyslel na nikoho jiného
viděl jsi jen svou bolest
a teď brečím uprostřed noci
kvůli té stejné zatracené věci

Kvůli tobě jsem nikdy nestála moc daleko od chodníku
kvůli tobě jsem se naučila hrát si na té bezpečné straně takže mi nikdo neublížil
Kvůli tobě jsem se moc tvrdě snažila prostě na všechno zapomenout
Kvůli tobě nevím, jak si k sobě pustit někoho jiného
Kvůli tobě se stydím za svůj život protože je prázdný
Kvůli tobě se bojím
Kvůli tobě, kvůli tobě

Už ani nedivím se
jak věci otáčí se
z radosti splín si klidně vrhá stín
Sám sebe nepoznávám
dobrovolně se vzdávám
můj přítel strach už troubí na poplach

Člověk když nachází se
opět na známém místě
výchozí bod mu vlastně přijde vhod
Stačí tak strašně málo
aby se ukázalo
pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí

Někde si najdu malej byt
a tam si budu jen tak žít...a snít
To je můj utajený svět
jedna plus jedna tam a zpět...a zpět

Možná že štěstí mívá
proto tak neprožívá
a možná ne to ať skryté zůstane
Najednou šanci dávám
i nepatrným zprávám
hledaný klid teď toužím podplatit

Co tentokrát mi chystá
osud, já optimista
Doufám, že zachytí mě do sítí
Stačí tak strašně málo
aby se ukázalo
pro jedno kvítí se slunce nerozsvítí

Někde si najdu malej byt
a tam si budu jen tak žít...a snít
To je můj utajený svět
jedna plus jedna tam a zpět...a zpět

Nehádali se o to
Kdo komu
Větší oporou
Mnohem víc
Lákala je
Procházka
Zasněženou
Oborou
Kde každý z nich
Zanechal své
Čerstvé stopy
Pak bořily se
Stropy
Něco rodilo se
Něco umíralo
A jim to pořád
Bylo málo
Jen obr Atlas
Držel svět
Ve kterém chtěli
Šedivět

Miláčku, lásko moje,
ráda bych byla navždy jen Tvoje.
Ty jsi mé štěstí, Ty jsi můj hřích,
Tobě v náručí taju jak sníh.
Ty jsi to nejlepší co můžu mít,
o nikom lepším nelze snad snít.

Ty jsi můj favorit, v soutěži života,
s tebou je krásná i největší slota.
S tebou chtěla bych denně usínat,
Tvé tělo vedle mého vnímat.
Chtěla bych toho ještě moc,
však temná už je dnešní noc.

Když přivřu oči, tuším Tvůj stín.
Svět, ten se točí, já točím se s ním.
Vidím Tvé oči, cítím Tvůj dech.
Země se točí, Ty točit ji nech.

Když večer usínám, dívám se na nebe.
Když se podívám, vidím tam Tebe.
Srdci naslouchám, slyším jeho tlukot.
Své srdce poslouchám, mám k tomu důvod.
Když ráno vstávám, s krásného snu.
Když se probouzím do dlouhého dnu.
Srdci naslouchám, cítím jeho zář.
Své srdci poslouchám, vidím Tvou tvář.

Miluji Tě...

Jsi princem z pohádky,který má mne rád
víš, co mou Tvář rozzáří,to snažíš se mi dát
S tebou mám vždycky chuť se smát
své tělo s tvým proplétat
jsi rytířem ve zbroji, jenž jako luna září
jsi jako orel, co nad kořistí se sklání
jsi jako poklad, co člověk chrání
jsi nejkrásnější sen, co v noci se mi zdá
jsi jako moře, co svůj svět má
jsi jako slunce co do světa si září
jsi každý den v mém kalendáři
jsi jako srdce, co každý den do písku maluji
jsi prostě vším, co miluji!
jsi má tma a jsi mé světlo
jsi mé nebe, jsi mé peklo
jsi můj pláč a jsi můj smích
jsi má svátost, jsi můj hřích
jsi mé teplo, jsi můj led
jsi má sůl a jsi můj med
jsi mi blízký i daleký...
jsi paprsek sluníčka, co mě pořád hladí
jsi nejkrásnější hvězdička, co mi ve snech září
jsi půlka mého srdíčka, co mi pořád schází
jsi šíp, co zasáhl mé srdce
jsi provaz, co spoutal mi ruce
jsi oheň, u kterého bych se chtěla hřát
jsi dárek, co tajně bych si chtěla přát
jsi má láska, něha, touha
jsi báseň nekonečně dlouhá
jsi lesklý jako kamínek
jsi v mém srdci plamínek
jsi láska provoněná růžemi
jsi můj ráj tady na zemi
jsi pro mne dar z nebe
slovy nelze vyjádřit, jak miluji Tebe
Chvíle bez Tebe jsou moje utrpení
víc lásky snad na světě není
jsi tak daleko a přece blízko
jsi vše, co chci mít, Ty mé štístko
Co víc si mohu přát
než na věky si nechat Tebou hřát

Jdu sama pustou ulicí,
držím v rukou bílou svíci.
Rozpálený vosk stéká do mých dlaní,
už necítím bolest je to k uzoufání.

Strach v mé hlavě a v mé duši,
ten už asi nic nepřehluší.
Proč zůstala jsem tu úplně sama
jsem jako otevřená a hnisající rána.

Všichni odešli ode mne pryč,
chtěla jsem začít křičet,vzít na sebe bič.
Asi jsem je sama od sebe odehnala,
srdce jako ledová a pustá skála.

Nemůžu za to, že neumím své city najevo dát,
všichni mě zradili, já začala se bát.
Jednou snad potkám někoho, kdo naučí mě naplno žít
a já najdu odvahu své city mu projevit.

Stále život vidím
Bez svitu, bez lesku
Po smyslu jeho marně slídím
Ten můj je pln stesku
Vidím jak stejnými cestami se ubírá
Jak prohrávám každý den
Brána se zamnou zavírá
Slova jsou jak sen

Kdo je ten, co semnou si hraje
Cítím ho všude
Snad nade mnou nevyhraje
A snad zase dobře bude
Ztratila jsem se ve změti zvuků
A pro teď se loučím
Mám hlavu plnou hluku
Se snahou je rozeznat končím

Ve tmě se ztrácím
Už nikdy nespatřím světlo denní
Ke stínům se navracím
Trhám pavučiny snění
Možná je to bdění
mou mysl mlží
chci běžet z těch stínů
proč není vše narovinu

Voníš mi jarem a petrklíči,
vodou v potůčku příjemně chladící.
Voníš mi fialkami a rosou ranní,
májovým deštíkem a mokrou dlaní.
Voníš mi létem a rozpáleným pískem na pláži,
poklidným mořem a sluncem, které vychází,
slunečními paprsky hřejivými
a cestami trávou zarostlými.
Voníš mi podzimem a listím pestrobarevným,
jablkem sklizeným a medem stočeným.
Voníš mi sněhovou vločkou,
kterou do dlaní chytám
a šeptám jí, že....
Voníš mi láskou navěky trvající,
muzikou nepřetržitě hrající.
Voníš mi nepředstavitelnou něhou
a já jsem ráda, že mohu vonět Tebou.

Miluji, když se na mě díváš,
Miluji, když mě něžně líbáš,
Miluji, když mě tajně hlídáš,
Miluji, když mě rád vídáš,
Miluji, když mé tělo hladíš,
Miluji, když mě v létě ledem chladíš,
Miluji, když mě pevně objímáš,
Miluji, když se na mě podíváš.
Miluji, když slunce vychází,
Miluji, když měsíc odchází,
Miluji, každý nový den,
Miluji, když ty jsi v něm,
Miluji chvíle, kdy jsme spolu,
Miluji, když ve dvou vracíme se domů,
Miluji, když jdem ruku v ruce,
Miluji Tě z celého srdce.
Miluji Tvé tajné pohyby.
Miluji Tvé malé pochyby.
Miluji Tě i za chyby.
Miluji tvé rty, když úsměv na nich objeví se.
Miluji tvé oči, když jiskra v nich rozžehne se.
Miluji tvé ruce, když kolem mě obtočí se.
Miluji, když usneš mi v náručí a tiše blahem předeš.

Miluji Tě takového, jaký jsi.

V reálu nejsi víc než jeden z davu,
však pro mě jsi víc než celý den,
než celá noc, než úsvit nad mořem.
Jak krásné je být v tomto stavu,
a nevidět světa zlou stranu.

Teď šeptáš mi tiše,
a srdce mé teskné navždy,
ty slova do sebe vpíše.
Říká je každý,
však vím, že Tvá nejsou jen klišé.

A proto šeptej mi dál,
o lásce dvou růží,dvou motýlů.
Protože i jejich srdce láskou se souží,
a hřejí je v týlu.
Ten cit podivný,jež učaroval mně i jim...

...Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to lust
Because the night belongs to lovers
Because the night belongs to us...

...Protože noc patří milencům
Protože noc patří rozkoši
Protože noc patří milencům
Protože noc patří nám...

Nesnaž se, znáš se, řekni mi co je jiný
Jak v kleci máš se pro nevinný,
noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás dvou.
Všechno hezký za sebou mám,  můžu si za to sám
v hlavě hlavolam, jen táta a máma jsou s náma, napořád s náma.

To je to tvoje malování vzdušnejch zámků,
malování po zdech holejma rukama tě nezachrání,
už máš na kahánku, nezachrání, už jsi na zádech,
je to za náma, ty čteš poslední stránku,
za náma, na zádech, za náma, už máš na kahánku,
mezi náma, mi taky došel dech...

Znáš se, řekni mi co je jiný
Jak v kleci máš se, pro nevinný,
noci dlouhý jsou plný touhy a lásky nás...třííííííí

It's only now when words are said
that break my heart in two,
I wonder how you can endure
all I've said, all I say to you.

How strong, how brave, how true of you
to bear the hurt I gave.
I know it tears your heart in two;
all I've said, all I say to you.

After all the words are said,
after all the dreams we made:
every one a precious one,
every one a summer sun...

A moment lost, forever gone
can never be again,
so know how much it means to me;
all you said,
all you gave,
all your love to me.