DOVOLENÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ

Jupííííííííííííí. Pracovat nebudu a opalování a koupání mě děsně baví. Tak se tu mějte moc a moc krásně a uvidíme se až po dovče a to 10.7. ;) Pápáááááááááááááááááááááááá

HESLO DNE

.....mám skvělou práci.....mám skvělou práci.....a opalování a koupání mě beztak nebaví...

Jinak jsme dnes po dlouhé době oba zaspali, střihli jsme si hodinku k dobru. Včera jsme byli ve Village Cinemas na Andělu na Šifře Mistra Leonarda a tak jsme se vrátili až pozdě v noci. Sice jsem se tomuto filmu bránila (četla jsem knihu a originál považuji za lepší) a bála jsem se, že se mi nebude líbit. Ale překvapilo mě, že ač jsem děj znala a věděla co se bude dít, film mě vtáhl do děje a byla jsem spokojená. A Péťa moc :) Akorát to dnešní vstávání. Vůbec nevím, že zvonil budík a přestože se i Orin dožadoval své ranní dávky šmudlání, nic na mě neplatilo. Pro změnu jsem ráno místo na Petra mručela na Orina B-) Zvláštní jak to funguje :)

Jak ocenit čas?

Jakou cenu má jeden rok ptá se student, který propadl u závěrečné zkoušky. Jakou cenu má jeden měsíc ptá se matka, která předčasně porodila své dítě. Jakou cenu má jeden týden, to je otázka vydavatele týdenního magazínu. Jakou cenu má jedna hodina je otázka milenců, kteří se nemohou dočkat až se setkají. Na cenu jedné minuty se ptá někdo, kdo zmeškal odjezd svého vlaku, autobusu, nebo odlet svého letadla. Jakou cenu má jedna sekunda se ptá člověk, který přežil havárii. Jakou cenu má jedna tisícina sekundy se ptá ten, kdo na olympijských hrách vyhrál stříbrnou medaili. Čas na nikoho nepočká, vnímejme proto každý okamžik, který nám ještě v životě zbývá, protože má nesmírnou cenu. A jeho cena se násobí pokud máme s kým se o něj podělit.

Bez benzínu auto vážně nejede

Nuda? Co to je? V pátek jsme vyrazili za babičkou a dědou na narozeninovou oslavu. Bylo to moc fajn, i když jsem nemohla bumbat, protože jsem byla řidička :( Ale zase jahodové knedlíčky to vynahradily :) Ale o to ani tak nejde, spíš jsem se chtěla podělit o zážitek ze zpáteční cesty. Kdo by tušil, že na cestě domů, kdy se člověk (já) těší na svůj oblíbený pořad a do pelíšku, zůstane trčet na dálnici. Totiž před odbočkou na Chodov nám dojelo autíčko - došel benzín. To se má asi tak, když místo svého přání 2x natankovat poslechnu neřidiče Petra, který tvrdí, že to vydrží minimálně na dalších 30km B-) Tak nevydrží no. Ale tohle si musí prožít asi každý a já doufám, že jednou nám to stačilo. Čekat na dálnici na záchranu, když si to kolem frčí auta i náklaďáky min. 120km/h je fakt mazec. I když od července to bude doufejme už jiné. No ještě, že máme dědečka, který nám dotankoval a tak jsme mohli pokračovat v cestě. No nuda to rozhodně nebyla. Jinak víkendu udával tempo Memoriál Honzy Civína, kde konečně zvítězil Chodov a mohl tak uctít jeho památku. I bráškům to spolu docela sedí a tak by mohla vypadat nadějněji i další florbalová sezóna. V sobotu jsme chtěli prubnout Muzejní noc, ale nakonec jsme skončili s kamarády v pizzerii na Vinohradech, kde byla i velká plazma, tak bylo opět srandy až až, že ani nelituji, že jsme se na Muzejní noc vyprdli. Navíc podle ostatních ohlasů bylo všude strašně narváno, tak si raději zaplatíme vstupné a projdeme si to v klídku bez tlačenic a nervózních lidí. Bez toho se vážně obejdu. A také doufám, že bude příští týden hezky jako teď. Posledních 5 pracovních dní a pak konečně DOVOLENÁÁÁÁÁÁÁ!

Nejhezčí narozeniny

Tak jsem zas o rok starší :( a musím přiznat, že letos jsem měla z mého věku opravdu deprese. Dalo by se to shrnout do tří slov: "JSEM STARÁ BRÉCA". Ale zpátky k oslavě. Letos jsem i přes mé deprese prožila narozeniny opravdu skvěle. Oslavili jsme to přímo báječně. V pátek jsem si vzala dovču, tak jsme ráno vyrazili na tenis (já ho hrála poprvé v životě) a myslím, že mi to šlo docela dobře. Navíc jsem od holek z práce dostala potítka, takže jsem byla vybavená. Akorát jsem ještě hodinu po opuštění kurtu byla červená jak rajče. Petr se strašně divil, ale já ne. Když jsem se sportu do teď vůbec nevěnovala, tak se holt tělo divilo, co že se to s ním vlastně děje B-) Odpoledne jsme vyrazili na oběd (když už nepracuji, tak přece nebudu ani vařit, neasi :) a poté jsme šli na výstavu Jana Saudka na Staromáku. Odpoledne jsme slavili s rodiči - tam jsem dostala další sportovní vybavení (míčky a sportovní prsenku) - takže v tom prostě musím pokračovat, chtě-nechtě :-) Ale já chci, byla jsem z toho fakt nadšená. A také jsem od Péti dostala opravdu luxusní dortík - s vlastní podobiznou, tak jsem měla možnost si ty mé špeky okrájet alespoň nanečisto :) V sobotu jsme vyrazili do Pisku za tou naší těhulkou a také jsem chtěla Petrovi ukázat městské slavnosti. Tam jsme se bavili taktéž báječně - papaní, bumbání, hudba, centrifuga, autíčka, divadlo a ohňostroj. Letos opravdu nejvyšší spokojenost. K dokonalosti už mi chyběla jen maminka s Mílou :( ale to stihneme příště ;) Všem bych chtěla moc poděkovat za to, že jsem prožila krásné narozeniny, za krásné dárky, ...a miláčkovi za organizaci a překvapení. Strašně mě to dojalo a moc si toho vážím. Zítra dám na web i pár fotek, abyste jen nečetli mé plky :) A to mi ještě připomíná, že musím móóóóóóóc poděkovat Pepovi, za zapůjčení foťáku, díky němuž mám z narozek kolem sta krásných fotek :)

Žádost o zvýšení platu

Já, PENIS, tímto požaduji zvýšení platu:
1. Dělám psychicky namáhavou práci,
2. Pracuji v příšerných hloubkách,
3. Nemám víkendy ani dovolenou,
4. Funguji i ve státní svátky,
5. Podávám výkon i v extrémních situacích,
6. Neustále dřu ve vlhkém prostředí,
7. Pracuji na temném pracovišti se žalostnou ventilací,
8. Jsem vystavován nakažlivým chorobám,
9. Nedostávám proplaceny přesčasy.

Odpověď zaměstnavatelky: Po vyhodnocení Vašich požadavků, které jste uvedl, se vyšetřovací Komise rozhodla zamítnout Vaši žádost z těchto důvodu:
1. Nepracujete 8 hodin v kuse,
2. Jste málo iniciativní, musí na vás být neustále vyvíjen tlak,
3. Často usínáte v práci a často navštěvujete jiná pracoviště,
4. Berete si příliš neplánovaných přestávek,
5. Musíte být stimulován k tomu, abyste začal pracovat,
6. Pracoviště opouštíte většinou zaneřáděné,
7. Často nedodržujete pracovní směrnice, jako je např. nošení pracovních obleku,
8. Nerad pracujete na dvě směny
9. Občas opouštíte pracoviště před tím, než dokončíte přidělenou práci,
A jestli je vám tohle málo, můžeme vás ujistit, že jste permanentně viděn, jak přicházíte na pracoviště a zase odcházíte se dvěma velice podezřelými pytli.

Tak to bylo jen pro pobavení :) Dneska mám naprosto dobrou náladu, venku je konečně krásně a já doufám, že to vydrží i na víkend. Chystáme se na slavnosti do Písku. Navíc mě tu zítra neuvidíte, neb mám narozeniny a na svoje narozky přece nebudu pracovat, že jo B-)

Nejhezčí den pod sluncem

A je to tady, tedy spíš je to za námi. V sobotu se mi vdala moje nejbližší kamarádka. Markéta s Luďkem se chtěli vzít a to co chtěli oba učinili a v sobotu v poledne a snad navždy tak spojili své životy. Obřad se konal na zámečku v Hořovicích, dokonalé místo, milí lidé, v pozadí romantická hudba, ženich i nevěsta zářili štěstím,... nerada bych to přesladila, ale kdo tam byl, by mi rád potvrdil, že to bylo všechno kouzelné. Jako z pohádky. Oba tak zářili štěstím, že nás to s Péťou hodně moc dojalo. Očíčka nám zalily slzy - slzy štěstí z radosti, štěstí a upřímné lásky druhých. Podtrženo shrnuto - byl to krásný den. Nakonec vyšlo i počasí a jelikož vše bylo vymyšleno do nejmenšího detailu, tento den jsme si moc užili a můžeme jen tiše závidět - před takovou organizací se nedá dělat nic jiného než smeknout a vyseknout tu největší poklonu. Jestli jsem si kdy představovala svůj svatební den, určitě vypadal takto. Oběma jim přeji ještě jednou to co jsem přála a doufám, že jim ta jiskra v očích a kouzelný úsměv, který měli na tvářích nikdy nevyhasne.

A jelikož jsme v sobotu dorazili hodně pozdě byla neděle jen odpočinková. Ale tento víkend se opravdu povedl, i Kesinka operaci ve zdraví přestála a tak jsou naše dušičky opět naplněné štěstím dosyta.

Nevěra - věčné téma vždy a všude

Jaký bude červen?

Dnes jsem slyšela předpověď na červen a vůbec se mi nelíbila. Mělo by být pořád stejně hnusně jako je teď. Já už jsem z toho počasí vážně unavená :( Doufám, že alespoň příští víkend (na moje narozky) bude hezky. Máme v plánu Písecké slavnosti a já si je chci pořádně užít. Už jsem dva roky nechtěně vynechala. Také bych byla moc ráda kdyby bylo hezky i tuto sobotu - kamarádka se vdává a Kesinka jde nakonec na operaci. Pro kamarádku bych tedy objednala hezké počasí a pro obě, aby se ten blbý rok konečně zlomil a vše dobře dopadlo.

Dnes mi poslal Petr docela zajímavý test, tak pokud Vás zajímá jak máte naprogramovaný mozek, pusťte se do něj. Mě vyšlo 150 bodíků což vypovídá o mé neutralitě a o mých dispozicích k přátelským vztahům s muži i ženami - takže klasika :) Jsem prostě přizpůsobivá holka ;)

Kurz angličtiny

Angličtina pro začátečníky

Tři čarodějnice si prohlížejí tři Swatch hodinky. Která čarodějnice si prohlíží které Swatch hodinky?
Three witches watch three swatch watches. Which witch watch which swatch watch?

Angličtina pro pokročilé

Tři čarodějnice si prohlížejí tři knoflíky ze Swatch hodinek.Která pohlavně pozměněná čarodějnice si prohlíží který knoflík na Swatch hodinkách?
Three switched witches watch three Swatch watch switches. Which switched witch watch which Swatch watch switch?

Angličtina pro profíky

Tří Švycarské pokurvené čarodějnice, které si přejí si být pohlavně pozměněny, prohlížejí knoflíky ze Swatch hodinek. Která Švýcarská pokurvená čarodějnice, která si přeje být pohlavně pozměněna, se na jaké knoflíky ze Swatch hodinek dívá?
Three swiss witch-bitches, which wished to be switched swiss witch- bitches, wish to watch three swiss Swatch watch switches. Which swiss witch-bitch which wishes to be a switched swiss witch-bitch, wishes to watch which swiss Swatch watch switch?

Takový je život

Lidé kolem mne neustále prochází nějakou životní zkouškou. Od těch jednoduchých až po ty složité. Kamarád maturuje, Petr dělá řidičák, mamka přemýšlí zda operovat naší 12-ti letou fenku, babička okusila samotu, kamarádce zemřel kamarád,... Mám pocit, že letošní rok pro lidi kolem mne a vlastně i pro nás není zrovna ten z nejšťastnějších. Všichni tu aktuální zkoušku života staví na první místo a postupem času ji odsunou na druhé, třetí, čtvrté,... pořád se děje něco složitějšího, závažnějšího a jen Bůh vlastně ví čím to končí. Jaká zkušenost se nakonec stane tou NEJ. A kdo ví, zda to bude zkušenost "životní". V těžkých chvílích nenávidím svět, nenávidím lidi co mi ublížili, nenávidím sebe, za to, že si nechám ublížit, nenávidím životní zkoušky, ale za nějaký čas jsem za ně vždycky ráda - posouvají mne kupředu a tak to má být. Takových životních mouder je jistě mnoho, ale já se chci na svět dívat z té veselejší stránky.

"Když ti bude v živote smutno a nic se ti nebude dařit, vzpomeň si na to, že jsi byl kdysi tou nejrychlejší a vítěznou spermií"

Víkendový maraton

Tento víkend se opravdu povedl i když nebyla chvilka času nazbyt. V pátek večer jsem vyrazila s kamarádkami na plánovanou "Rozlučku se svobodou" - ne mojí :) do Příbrami. Sešli jsme se v hojném počtu a tak nás Mirčin byt nakonec obývalo hned 15 :) Připadalo mi to tam jako v úlu, nevěděla jsem koho poslouchat dřív. Pěkně se to rozjelo a spát jsme šly mezi 3-4 hodinou ranní. Ráno mi zrovna moc dobře nebylo, ale musela jsem vstávat jako první, protože jsem ještě slíbila babičce, že se za ní stavím. Po desáte hodině jsme vyrazily zpět do Prahy. Doma mě už netrpělivě očekával Péťa. Udělali jsme si obídek a odpoledne vyrazili do Bohnic na představení Čtvrtníčka a Lábuse - Ivánku kamaráde v rámci festivalu MEZI PLOTY. O představení byl hodně velký zájem a dostali jsme se tam jen tak tak :) Bylo to moc fajn a já jsem ráda, že mě dav u vstupu nerozmačkal. V neděli jsme šli gratulovat tatínkovi k narozeninám a tak byl další důvod k oslavě. Škoda, že nebylo pěkné počasí, to by byl tento víkend přímo geniální.

Co je to politika?

Přijde za otcem pětiletý synáček a ptá se, co je to politika. "Jak bych ti to vysvětlil," přemýšlí otec.
"Podívej se, to je jako u nás doma. Já jsem kapitalismus. Já vydělávám peníze a nosím je domů. Maminka, to je vláda. Ta mi peníze vezme, něco si nechá a zbytek přerozdělí podle svého uvážení. Naše služebná, to je dělnická třída. Ta pracuje a my ji za to platíme. Dědeček, to jsou odbory, ten dává pozor, aby dělnická třída nebyla vykořisťovaná. Ty sám jsi lid. Pro tebe to všechno všichni děláme. A tvůj malý roční bratříček, tak to je naše společná budoucnost. Rozumíš tomu?"
Chlapeček se dlouze zamyslí a pak řekne: "Zatím ještě nevím, nechám si to projít přes noc hlavou."
V noci se probudí zápachem, protože jeho malý bratříček se pokakal. Zajde tedy do pokoje rodičů. Tam spí jenom maminka a nejde probudit. Chlapec jde tedy do pokoje služky. A tam vidí tatínka, jak si se služebnou právě hezky užívá. Ani jeden si malé postavičky nevšimne. Chlapeček se smutně otočí a za rohem uvidí dědečka, jak se zájmem pozoruje oknem tatínka se služebnou. Ani dědeček si ho nevšimne. Chlapeček se rozpláče a jde si lehnout.
Ráno se ho tatínek ptá: "Tak už víš, co je to ta politika?"
A chlapec smutně odpoví: "Už to vím, ale je to trochu jinak, než jsi říkal včera."
"A jak, prosím tě?"
"No, kapitalismus zneužívá dělnickou třídu. Odbory tomu nečinně přihlížejí, zatímco vláda tvrdě spí. Lid je všemi ignorován a naše společná budoucnost leží ve sračkách."

Taky Vám to nepřijde jako vtip? Volby za dveřmi, ráda bych volila, ale jaksi pořád nevím koho :( Ať volím jak volím stále to stojí za... i když pořád lepší volit někoho, než tak dobrovolně odevzdat hlas komunistům.

Jak mě sport ničí aniž bych ho dělala

Tento víkend patřil opět k těm náročným. Celou sobotu i neděli jsme trávili v hale na Děkance, kde se konal osmý ročník florbalového klání Prague Open 2006, kde jsem figurovala jako hlavní kameraman. Petr s Pavlem si pro tuto událost sestavili speciální tým - Chodov Dementos. Nejprve si chtěli jen pořádně zahrát - florbal pro radost, ale nakonec zatoužili i po výhře. Hlavní motivací několika členů bylo porazit hlavně FBŠ :) Brousili si zuby na "A-čko", ale díky rozlosování hráli s "B-čkem". Myslím, že se jim tento víkend dost dobře povedl - umístili se na krásném 3. místě a kdyby byly skupiny rozlosovány jinak, určitě by se umístili ještě lépe. Jen jsem zvědavá jak se podělí o vyhraný pohár B-) A ačkoli se zdá, že by spíše měli být odrovnání kluci, mě to sezení ve vydýchané hale a natáčení úplně odrovnalo. Obzvlášť když k tomu musím stíhat ještě domácnost. Na druhou stranu jsem to zase ráda viděla, poznala nové lidi a byla spousta srandy. Vím, že si mé přítomnosti a hlavně ochoty jim to natáčet oba dva váží, ale slovo díku by občas neškodilo :( V tomhle směru jsem z toho docela hodně zklamaná :(

Pro milovníky našich fotek upozorňuji na přidání nových fotek z chaloupky. Alespoň vidíte, že dbám Vašich rad a připomínek :)

Blondýnky, věčné vděčné téma

Ačkoliv se osobně za blondýnku nepovažuji, pokaždé když někdo vypráví vtip o blondýnkách, tak se na mě přitrouble usměje a vtipně prohodí: "Promiň" nebo " Nevadí Ti to?" a já vždy s pokorným úsměvem odpovídám: "Mě? Fakt ne, povídej." Nijak mě to neuráží ani se mě to nijak nedotýká. Mám ty vtipy ráda. A dnes jsem obdržela rovnou sérii, tak se taky pokochejte :) Jednou jsme byli s Lukášem a Ivou na obědě v Astonu. Tato restaurace je takovým výstavním prostorem a tehdy byla výstava obrázků krav. A na baru byla nádoba v které prodávali Jerky (sušené hovězí maso). Když jsme odcházeli z ničeho nic se Lukáš rozhodl, že si ony Jerky koupí. Tak jsme se zastavili u baru a Luky začal vyjednávat s oním číšníkem a padla i otázka z které krávy to je. Číšník se zasmál a ukázal směrem za mě, poté se na mě významně podíval a prohlásil: "Já myslel tu krávu za Vámi." a smál se jak blázen. Toť má vtipná příhoda, i když tenkrát jsem na něj jen nevěřícně zírala :) A ponaučení: Je lepší být blondýnou než-li krávou. B-)

A tyhle jsou taky kouzelný :)

Manžel jemně štípne svoji polovičku do zadečku a říká: "Kdybychom si toto nechali zpevnit, nepotřebovali bychom elastické punčošky." Potom ji štípne do prsů a říká: "Kdybychom si toto nechali zpevnit, nepotřebovali bychom podprsenku." Na to ho žena štípne mezi nohy a říká: "Kdybychom si toto nechali zpevnit, nepotřebovali bychom zahradníka, instalatéra, pošťáka ani tvého bratra, miláčku."

Potká jedna myš druhou: "Ahoj, jsem slyšela, že prý chodíš s netopýrem?" "Hajzl, a mně řekl, že je pilot."

Neděje se nic o čem bych sem psala tak alespoň vtípek ;)

Chlapa bolí loket a chce jít k doktorovi. Kamarád mu říká: Neblbni, u nás na fakultě teď testujeme super počítač, ten ti za 50 Kč udělá diagnózu i navrhne léčbu, stačí trocha moče". Chlap to zkusí a z počítače vypadne lístek: "Máte tenisový loket. Dávejte si Priesnitz obklady přes noc, přes den natírejte Olfenovou mastí, berte Brufen a šetřete to 3 týdny". Chlápek je spokojenej, ale hned si říká, jestli to není nějaký podfuk a jestli by ten počítač neoblbnul. Rozhodne se, že to zkusí. Doma nalije do lahvičky vodu z vodovodu, přidá kus slin od psa, moč od dcery a od manželky, a nakonec i svoje sperma. Všechno smíchá vzorek hodí do počítače. Ten dlouho bzučí, cvaká, pak vyjede kus papíru a na něm je napsáno: Voda ve vaší domácnosti je příliš tvrdá, pořiďte si katexovy filtr. Váš pes má blechy, umyjte ho šampónem Autin. Vaše dcera bere kokain, dejte ji na terapii. Vaše manželka je těhotná. Jsou to jednovaječná dvojčata, obě holky. Nejsou Vaše. Pořiďte si právníka. A jestli nepřestanete masturbovat, tak se Vám ten tenisový loket nikdy nezahojí!"

Sport, sport, sport

Tak to za chvíli zase začne :( A to jsem si Petra skoro neužila, ani jsme nestihli všechny resty,... Ale jak jsem říkala jedné své kamarádce, jsem ráda, že má Petr svých 5P, bez kterých si to pomalu nedovedu ani představit - Pořádné jídlo, Perfektní sex, Pěkné zápasy a sportovní přenosy, Pohoda jazz, Prostě florbal :) Jinak si ho ani neumím představit a ani nevím co by jinak dělal :D Ale jeho věčně mladou pohodovou duši mu někdy fakt závidím.

From the World

Narazila jsem na tuto fotku Matka a syn. Prý se jedná o sousoší, které se nalézá na Barmě a je možné ho takto vyfotit jen v určitém ročním období a za příznivých klimatických podmínek. Pokud v něm obraz nevidíte, zkuste si fotku otočit ;) Je opravdu neuvěřitelné co všechno příroda dokáže.

A jeden kouzelný vtípek

Potká žába vlka, který si zrovna zapaluje jointa a žába se ptá vlka, co to kouří. Vlk na to: "To je tráva, žábo!"
Žába: "A jak se to kouří?"
Vlk: "Hele žábo, to musíš dát toho největšího práska přímo do plic a dlouho ho držet."
Žába: A jak dlouho to mám v sobě podržet?"
Vlk odpoví: Tak dlouho, jako bys plavala pod vodou, na druhou stranu řeky a zpátky."
Žába si dá práska a skočí do vody, nevydrží to a na druhém břehu se vynoří, vyfoukne a tam na ni kouká hroch a hned se ptá: "Žábo, co to tady provádíš?"
Žába: "Ale... učím se kouřit trávu."
Hroch: "Já chci taky!"
Žába: "Tak to musíš na druhý břeh, tam je vlk a on tě to naučí." Hroch plave, plave, vynoří se a tam na něj vejrá zkouřenej vlk s vypoulenýma očima a křičí: "Ty vole.... Žábo!!!!... Už vyfoukni!!!!!"

Sladké nic nedělání

Poslední dobou máme pech na počasí a na cesty. V sobotu jsme vyrazili do Písku a už v Praze to vypadalo, že počasí nebude nic moc. Baranďák opět ucpaný, v Příbrami už lilo a ještě byla objížďka. Když jsme dorazili na chalupu, tak lilo už i tam. Opět krásné počasí na úklid po zimě :( No co se dalo dělat, oblékli jsme kabáty a pustili se do práce. Naštěstí se kolem jedné počasí umoudřilo, a přestalo pršet. Dokonce vylezlo i sluníčko. A jelikož jsem byla splavená jako myš, rozhodla jsem se pokořit Otavu. Všichni se smáli, že tam nevlezu, že jsem se zbláznila, že mi nastydnou vaječníky,... ale o diváky nouze nebylo. Myslím, že se pobavili i rybáři na druhém břehu. Otavu jsem pokořila a nic mi není. I když přiznávám, že to nebylo koupání, spíš takové smočení a opláchnutí. Voda byla vážně studená jako břitva. Zajímalo mě kolik asi mohla mít stupňů, tak jsem koukla na net a tam píší 12°C. Já si tipovala tak 10°C (u hladiny to šlo, ale nohy mi snad mrzli) :-D Večer jsme si opekli buřtíky a chlebík, popíjeli vínko a pivčo. Tak trochu jsme si vynahradili čarodějnice, které jsme letos neslavili. Byla to romantika. Ale asi nám teď není souzen klid, což potvrzuje i fakt, že jsme nemohli ani spát. Maminka se bála, že nám bude zima, tak nám vytopila chalupu min. na 35°C. Ve 3 hodiny ráno jsem byla už totálně otrávená, a tak když sem viděla vstávat švagříka, rozhodla jsem se, že vstanu a půjdu se zchladit ven na vzduch. To byla spásná myšlenka, neboť jsme tak zachránili okolí před pořádným požárem. Ze začátku jsem myslela, že je tam nějaký zloděj s baterkou, ale najednou to blaflo a už hořelo o sto šest. Oheň jsme zdárně uhasili, zchladli, ale spát se mi stejně moc nedařilo, byli mi dopřány asi tak 3 hodiny. Neměli jsme sílu už ani na oběd, tak nám ho mamka zabalila s sebou a uondaní jsme vyrazili kolem poledne zpátky domů. Ale co čert nechtěl, opět lilo a od Chuchle byla kolona, která se skoro nehýbla. Tak jsme se rozhodli jet přes Zbraslav. Sice jsme se trochu zajeli, ale po třech hodinách v autě už jsem byla ráda, když jsem uviděla na ceduli nápis Chodov. Po tomto víkendu jsme byli pořádně vyčerpaní, otrávení a přesto šťastní. Peťánek šupajdil do vany, pak se napapkal a slastně odpočíval v posteli u hokeje. Markétka se klasicky dostala do hajan až v půl desaté :( Ale doma je doma, v postýlce jak v bavlnce, a tak se mi krásně spinkalo :) Už se těším až na chaloupku vyrazíme v létě i s Orinen, nebudeme dělat nic, budeme si to jen užívat. Alespoň v to doufám. A taky doufám, že nám tam Orin nezdrhne. Tak šup šup, ať už je červenec, krásné počasí,...mám chuť si lenošit.

Zlé časy?

Dnes jsem na netu našla zajímavý odkaz na zakázanou píseň Vítejte do zlých časů od L. F. Hagena. Prý jednou u oběda v hostinci vyslechl rozhovor dvou šedesátníků, kteří vzpomínali s vlhkým okem na „staré časy“, přiměřeně k prostředí především na ceny jídel v pohostinství. Ani po patnácti letech se někteří lidé nevzdali snu, že by fungoval sociální kapitalismus – dál by se váleli pod ponkem ve zbytečných továrnách, měli by guláš za pět padesát, ale brali by eura a jezdili na podnikovou chatu do Alp. A to Hagena inspirovalo k textu písně Vítejte do zlých časů. Hudbu složil Walter Kraft a píseň nazpíval Josef Pepe Vojtek. Ač vše dopadlo dobře, píseň z rádií doposud nezazněla (pro svou politickou zaujatost) a to je škoda. Já jsem se pobavila, jen mě mrzí ta nesmyslná cenzura :( Naštěstí si jí díky internetu poslechnout můžeme a to zde.

A dva kameňáčky pro lepší náladu

"Haló? Promiňte, je to číslo devět, tři, čtyři, tři, sedm, sedm, dva, pět, dva?"
"Ne, ano, ano, ne, ano, ne, ne, ano, ne..."

Vařila myšička kašičku na zeleným rendlíčku.
Tomu dala tomu dala až se z myšky kurva stala!

Fall in Love

Dnes jsem se znovu zamilovala. Hned jak jsem je uviděla mi bylo jasné co si budu přát až budeme mít větší byt. Jako druhou kočičku jedině britskou colorpointku :) No není úžasná? Skoro jako Abbinka - ragdollka, kterou jsem měla slíbenou už od Zdenka :( Ano přiznávám, ulítávám na cicavcov :D (po česku savcích) a kočkách asi nejvíc. Vím, že mi to asi neprojde, ale je to můj sen. Navíc Orík by jistě brášku uvítal. Možná počkám až budu mít děti a když nebudou alergici, hurá do toho :) Už jsem našla i chovnou stanici DIRTY DANCING :) Viď Péťo, prosím, prosím, já už budu jen hodná, nejhodnější :-*

Malá jiskra

Byla jedna země, kde se žilo velmi těžce. Hodně se tam kradlo, ba i vraždilo. A v té zemi kdysi hořel Oheň štěstí a hrál sedmi barvami duhy. Kdo si jim připálil svíci, vnesl radost všude, kam padlo její světlo, a kdo si jím zatopil v kamnech, měl doma teplo, pohodu a klid. Jenže oheň skomíral, až zhasl a pak už bylo hůř a hůř. Když už život skoro nebyl k vydržení, navštívil král jednu starou vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
"Vědmo, už si prostě nevím rady. Ty jsi chytrá jako liška. Pomoz nějak téhle smutné zemi!" Vědma přimhouřila úzké staré oči: "A králi, dovolíš mi lhát?" Pro dobro země ji král dovolil všechno.
Vědma měla k lidu tuto divnou řeč.: "Oheň štěstí zhasl, ale zbyla malá jiskra a tu nosí v sobě jeden z vás. Sám to neví, ale snad ji jednou najde a pak se Oheň štěstí znovu rozhoří. Nevím, jestli je to muž anebo žena. Možná je to starec, možná dítě. Ale pozor! Jestli si ten člověk bude zoufat, jiskra zhasne a potom vám běda, všechny vás opustí štěstí navěky." Lidé byli ohromeni. Od té chvíle o tom přemýšleli pořád. Každý toužil vědět, v kom ta jiskra je. A stalo, že žárlivý muž chystal vraždu. Už stál s nožem nad svým spícím sokem, když ho náhle cosi napadlo: "Co když zrovna on má v sobě jiskru? To by zhasla a potom nám běda. Raději ho nechám být." A druhého tak hrozně mrzel život, že chtěl skočit do hluboké vody, ale na poslední chvíli si řekl: "A co když ta slova byla o mně? Nesmím si tak zoufat! Třeba mám tu jiskru v sobě právě já." A třetí chtěl vyhnat souseda z domu, další zvedal klacek, aby zmlátil děcko... a všem zadržel ruku stejný nápad: Co kdyby to náhodou byl on? Od těch dob se život v zemi změnil. Lidé se k sobě chovali slušně, aby nezhasli duhovou jiskru. Do země se konečně vrátila radost. A pak znovu navštívil král vědmu a měl s ní tento tajný rozhovor:
"Díky, vymyslela jsi to skvěle. Ale jaká škoda, že jsi lhala. Že tu není alespoň jeden člověk, který by měl v sobě jiskru štěstí!" Vědma přimhouřila úzké staré oči: "To víš, králi, že jsem trochu lhala. Jeden takový člověk tu není. Tu jiskru má v sobě totiž každý. Ale to jsem přece nemohla říct lidem! Copak by mi někdo uvěřil?

Pohoda jezz

Konečně po dlouhé době jsem si krásně odpočinula a stihla udělat spoustu věcí. Sestříhala jsem video ze srpnové Seznamovačky rodičů, z říjnové Racclet párty a z vánoc. Vzhledem k tomu, že už je květen, bylo docela na čase :) Přečetla jsem kus knihy, bylo krásné počasí na procházku a také jsme byli v IMAXu, z čehož nám tedy zrovna nejlépe nebylo. Vůbec to nebyl příjemný zážitek a myslím, že tam dlouho nepůjdeme :) Také jsme shlédli pár filmů (Elizabethtown, Polární expres, 3:15 zemřeš). Prostě krásný prodloužený víkend. Tento se naštěstí vydařil se vším všudy.
Ale nevím čím to je, dnes jsem zase unavená, otrávená a do práce se mi vůbec nechtělo. Ujel mi autobus, druhý měl zpoždění, na Kinských byla havárka a strašná zácpa, musela jsem jít pěšky, přišla jsem pozdě, ...jsem zvědavá jak se to dnes bude vyvíjet dál :( Asi bych potřebovala celkově vypnout na delší dobu.

What is Love

Včera jsem nedobrovolně shlédla nové zpracování King Konga. Z počátku jsem se dost nudila, neměla jsem na tento film vůbec náladu, ale jakmile vypluli na moře začal být děj o hodně akčnější, následovala ukázka jurského parku a tak jsem to nakonec dokoukala až do konce. A musím říci, že konec je stejně dojemný jako v předchozích zpracováních. Opět jsem byla strašně smutná, bulela jako želva a nenáviděla lidi za jejich sobectví, neúctu,... Jestli takhle dopadne každý kdo uvěří a zamiluje se, tak to teda nazdar :( Lidé si opravdu zaslouží vyhynout. Hrají si na pány tvorstva a přitom vše kolem sebe jen ničí. Chystám se na prodloužený víkend a tak se tu mějte hezky a snad zase příští úterý ;)

Naštěstí se vždy najde něco co mě potěší a tohle mě opravdu dostalo :-D

Žvýkám, žvýkáš, žvýkáme...

Tak jsem zjistila, že jsem široko daleko jediná žena, která zřejmě uschne. Ač přítele mám, políbena jsem nebyla :-( V dnešní uspěchané době, kdy každý myslí jen na sebe, je docela dost těžké mít romantickou duši. I když kolem je romantiků zřejmě dost, když všechny kamarádky byly na romantické procházce a dostaly pusinku pod rozkvetlým stromem. Ale dost nářků, neboť stejně k ničemu nejsou.
Pro Vaše pobavení pro vás dnes mám takovou zajímavost - snad. Dostala jsem žvýkačku (Orbitku) nové příchuti - melounu, a když jsem se tak unášela její chutí, která mimochodem byla po chvíli pryč, tak mě napadlo, že vlastně o žvýkačce více méně nic nevím a tak jsem začala pátrat. Zdálo se mi to zajímavé, tak pokud máte i Vy v úmyslu se o ní něco dozvědět, výsledek mého pátraní naleznete zde. Docela zajímavé, že?

Báječný víkend pod psa

Jak vidíte, upálit mne se letos opět nepodařilo. Já jsem prostě držák B-) i když to letos bude tím, že jsem čarodějnice pálit nebyla :( Ale jinak konstatuji, že tolik strašných dní po sobě jsem snad ještě nezažila. Začalo to vlastně již ve čtvrtek večer, kdy jsem dostala smsku od Jirky, kde jsem, že na mě čeká v dílně. No, Petr mi zapomněl říct, že domluvil přezutí a že musím odvézt našeho Fanouše do servisu. Nádhera, takže jsem v pátek namísto klídku a pohody, vstávala jako obyčejně v 7:00, abych stihla oběhat všechny doktory a pochůzky, které jsem měla objednané na určitou hodinu, dojet pro Fanouše,... Petr šel po práci ještě do autoškoly a tak jsem musela vyrazit na nákup sama. A v Hypernově to bylo peklo, nebyl ani jeden volný nákupní koš, lidi šíleli, opravdu katastrofa. Přiřítila jsem se domů v pět a byla jsem ráda, že jsem ráda. Hekticky jsme zabalili a vyrazili na chaloupku. Cesta byla tragická. Všichni chvátali na prodloužený víkend, a do toho všeho šíleně lilo a byl strašný boční vítr - další hrůza. Na chaloupce, už táta s Pavlem makali v dešti jak šrouby, poněvadž se skrz polomy nedalo projet. Druhý den jsme všichni pracovali do úmoru a ještě jsme nestihli co bylo v plánu a tak jsme usínali se strašákem, co všechno se druhý den musí stihnout. A nedělní ráno nám to opravdu neulehčilo. Namísto krásného dne sněžilo, byly 2°C, prostě ideální počasí na kácení stromů. Pila se při tomto počasí kousala, tak alespoň vyžumpovali a sklidili zimní stříšku. Na odpoledne jsme měli naplánovanou cestu do Liberce a to na florbalové klání čtyř zemí - FORTUNA CAP 2006. Vše vypadalo dobře, dokud jsem se na promočené zahradě nezahrabala a při tlačení neohodila Pavla od hlavy k patě bahnem. Bylo to zřejmě varování, že se nikam chystat nemáme. Šaty se nakonec vyčistit podařilo, tatínek s autem vyjel a tak jsme nakonec přeci jen vyrazili. Naše cesta ale netrvala dlouho. Asi ve 3/4 cesty (při nájezdu na dálnici) se při přeřazení ozvala strašlivá rána a při jízdě se ozýval strašlivý rachot. Mám pocit, že v ten okamžik mě bráškové probodávali očima. Ale já fakt za nic nemohla. Všechno mi to bylo tak líto. Nezbylo nic jiného, než zastavit na dálnici. Snažili jsme se zjistit co se vlastně stalo a zjistili - praskl výfuk v přední části. Jelikož se nebylo kde otočit, tak jsem dojeli až do Liberce. A tak jsem na zápas přeci jen šli podívat. Alespoň, že to stálo zato. I když jsme tam jeli kvůli našim, kteří hráli o první místo s Finy (nakonec skončili druzí), mě se daleko více líbil zápas Norsko - Švýcarsko. Cesta zpět (a následně i v pondělí do Prahy) v této rachotině byla fakt strašlivá. Chudák Pavel se schovával jak mohl. Ale před hlukem a splodinami, které jsme dýchali se schovat nešlo :( Navíc na mě každý předjíždějící koukal jak na debila s výrazem: "Proboha ženská co to tu nacvičuješ?" Celou cestu jsem se modlila, aby jsme vůbec do Prahy dojeli. Naštěstí dejeli. Ale tím pro mne pracovní maraton nekončil, musela jsem vyprat snad tunu prádla, uklidit a odvézt Fanouše opět do servisu, a tak jsem se do postele dostala až večer, absolutně vyčerpaná. A aby toho nebylo málo Petr mě ještě svojí náladou a následnou hádkou pořádně přidusil. Opravdu dovolená s velkým D aneb takový "Báječný víkend pod psa". I když si vybavím spoustu krásných okamžiků a moře srandy, přeci jen to bylo vyváženo krutými negativy. Nebýt jich, byl by to fajn víkend. A tak se teď jen modlím, aby tento další prodloužený víkend proběhl v klidu a pokoji.

Krása komunikace

Také jste si všimli, že v poslední době Vaši kolegové používají čím dál častěji neslušné výrazy? Dejte si na to pozor a zkuste je nahradit - třeba takto :) A pokud k tomu dodáte tu správnou intonaci, myslím, že se můžete i pobavit ;)

A jeden vtípek z budoucnosti :)

Tati, jak jsem se dostal na svět?"
"No dobře, synu... beztak jsme si o tom jednou museli promluvit: Táta se s maminkou seznámil v chatovací místnosti. Později se spolu sešli v "cyber café" a na záchodě si maminka downloadovala pár dat z tatínkova "memory stick"-u. Když táta dokončil uploadování, spozoroval, že předtím neinstalovali žádný "firewall". Bohužel už bylo pozdě na stisknutí "CANCEL" nebo "ESC" a okno "Chcete opravdu uploadovat?" jsme odstranili hned na začátku v "Možnostech" pod "Nastavením". Maminčin virusový scanner už dávno nebyl "updateovaný" a s tátovým "blaster-worm"-em si neporadil. Stiskli jsme tlačítko "ENTER" a mamka dostala zprávu:
"Odhadovaný čas stahování: 9 měsíců........."

Dnes je pro mě poslední pracovní den, zítra mám dovču a čeká mě prodloužený víkend. Snad si trošku odpočinu. I když mě mrzí, že místo pálení čarodějnic s kamarády jedeme na chalupu uklízet polomy :( Takže slečny a paní: " Letu zdar, nás neupálí!" a hezky si to užijte.

Krásná modrá planeta

Inspiraci pro tyto snimky mi vnukl Dan Brown, a to díky své knize Pavučina lží. Co naplat, stal se mým oblíbeným autorem :)

pouštní bouřka opuští Afriku ; Gibraltar ; Švícarské Alpy ; Island ; přichází noc ; pohled v noci

Pro lepší náladu

vtípek 1 ; vtípek 2 ; vtípek 3 ; vtípek 4 ; vtípek 5

Jinak musím dodat, že víkend byl ve znamení filmového maratonu a tak se dostalo na filmy, které se nám doma už hromadily. Shlédli jsme:

Muž v ohni (Man on fire) - hned úvodní text sděluje že " V Latinské Americe je každých šedesát minut uneseno jedno dítě. Sedmdesát procent obětí nepřežije." Jde o thriller ze současného Mexika, kde hlavní roli hraje Denzel Washington coby vojenský vysloužilec, který přijme místo osobního strážce devítileté dívky. Únosy kvůli výkupnému jsou v Mexiku na denním pořádku a přes všechna opatření k němu dojde i v tomto případě. John Creasy si malou Pitti zamiluje a tak mu při cestě za pomstou všech, kteří se o únos zasadili, přijde vhod jeho protiteroristický výcvik a šestnáct let v armádě. V podstatě je to film o lásce, hledání sama sebe a hlavně krvavé cestě za pomstou, která je v opravdu v efektním stylu. Myslím, že přínos určitě má - a to pohled na společnost.

Harry potter a ohnivý pohár (Harry Potter and the Goblet of Fire) - jakožto milovnice Harryho Pottera jsem se na zfilmování čtvrtého dílu opravdu těšila. Je podobně temný jako předchozí, ale zdá se mi, že filmové pojetí narozdíl od knihy už pro dětské siváky rozhodně není. Už v úvodu číhá hororová atmosféra, vzápětí dojde k vraždě ve starém domě... napětí přiměřeně roste a již od první minuty je nasazeno svižné tempo, které diváky určitě okamžitě strhne (stejně jako filmové efekty). Tento školní rok v Bradavicích je ještě temnější a akčnější než ty předchozí. Harry nejen projde náročným Tur­najem tří kouzelnických škol, ale setká se i se svým největším nepřítelem. Prostě myslím, že i když oproti knize spousta věcí chybí, bylo vytažena nejdůležitější linie filmu a její vizuálně úchvatné pojetí potterofily nezklame.

Zkrocená hora (Brokeback Mountain) - snímek, který je jako titulní hora. Hypnotický, mlčenlivý, ale obrovsky výmluvný. Tento film vypráví příběh životní, ale nikdy zcela nenaplněné lásky Jacka Twista a Ennise Del Mara, honáků ovcí, kteří se do sebe v divočině zamilují a po návratu do civilizace se snaží žít klasické rodinné životy. Jde o drama, které si jistě osm oscarových nominací opravdu zaslouží. I když musím uznat, že divákům mužského pohlaví mohou intimní scény nahánět husí kůži a neblahý pocit nevolnosti. Skláním se nad hereckým výkonem.

Kurýr 2 (The Transporter 2) - Pokračování zběsilé akční jízdy. Hlavní hvězdou filmu je opět Jason Statham coby Frank Martin, bývalý člen zvláštních jednotek, který pracuje jako kurýr pro podsvětí a za patřičný obnos převeze cokoli odkudkoli kamkoli – třeba i dítě ze školy, jak zjistíme v úvodu, kdy Franka zastihneme v Miami coby řidiče v rodině vlivného politika. Tentokrát má zdánlivě snadný úkol - převážet dítě vlivného politika, když je ale uneseno, musí se vydat na záchrannou misi… neboť nikdy nedává slib, který nemůže splnit. Rozvine se démonicky spletitého plánu, za nímž stojí kolumbijský drogový kartel. V podstatě jde o záchrannou misi plnou akcí, někdy hodně přitažených za vlasy. Pokud chcete vypnout mozek, potom je to správná volba. Prostě taková akční oddechovka.

Nemesis (Nemesis) - naproti tomu tento snímek drží Vaši mysl neustále ve střehu. U tohoto thrilleru Jesse Warna budete muset hodně přemýšlet a kdo ví, zda se Vám vůbec podaří rozluštit jeho konec. Jde o spletitou síť hádanek, které zatahují hrdiny k výhře. Bohužel v tomto případě by se vyplatilo nehrát. JEN JEDNA VĚC NAHÁNÍ VĚTŠÍ HRŮZU NEŽ HRA… VÝHRA

Hra s nevěrou (Derailed) - Drobná avantýra vzorného otce a manžela se zvrtne ve velmi nebezpečné dobrodružství a noční můru. Filmu znatelně pomáhá charisma hlavního představitele, bez kterého by šlo jen o zapomenutelný thriller, který až na pár slušně napínavých momentů nepřináší nic nového. Prostě film, jehož scénář pracuje s řadou více či méně nečekaných dějových zvratů a z pasivně trpícího hrdiny, snažícího se jenom ochránit vlastní rodinu, se postupně stává nefalšovaný muž činu. Hodně filmu dodává herecké obsazení- Jennifer Aniston, Vincent Cassel a Clive Owen, jehož charisma a schopnost vyjádřit komplex pocitů vydíraného nevěrníka filmu znatelně pomáhá. Bez něj v hlavní roli by Hra s nevěrou byla jen zapomenutelným thrillerem.

Milovat

Láska je pavučina jíž se nelze vyhýbat, aniž bychom v ní nakonec neuvízli. MILOVAT! Proto to bylo stvořeno naše srdce! Láska znamená vážit si jiných bytostí víc než sám sebe. Lásku chápeme všichni, přesto každý jinak. Láska to je štěstí, které si dáváme navzájem. Milovat znamená nikdy nezapomenout.....

KDYŽ TO KONEČNĚ POZNÁM, TAK TO BRZO ZTRÁCÍM :(
KDYŽ KONEČNĚ UMÍM POCHOPIT SMYSL ŽIVOTA, NAJEDNOU SE VYTRÁCÍ :(
KDYŽ UŽ TO MÁM, TAK TOMU NĚCO CHYBÍ:(
KDYŽ UŽ TO VYPADÁ, ŽE JE VŠE DOKONALÉ, NAKONEC TO DOKONALÉ NIKDY NENÍ :(
VŽDY NA TOM NAJDEM NĚCO NEDOKONALÉHO, ALE TAK TO ASI MÁ BÝT
VŽDYŤ PŘECI LÁSKA NENÍ DOKONALÁ!

DĚKUJI, ZA TO ŽE LÁSKA EXISTUJE, DRŽÍ MĚ PŘI ŽIVOTĚ! děkuji

Jeden pohřební

Přišla čerstvá vdova do pohřebnictví dojednat podrobnosti pohřbu svého manžela. Řekla řediteli ústavu, že chce, aby byl její manžel pohřben v tmavě modrém obleku. On se ji zeptal: "Nebylo by jednodušší jej pohřbít v tom černém obleku, který má na sobě?" Ale ona trvala na svém a přislíbila libovolnou peněžní částku. Když nastal čas obřadu, vdova se dostavila na hřbitov a vidí, že její manžel leží v rakvi v krásném tmavě modrém obleku. Přistoupila tedy k řediteli ústavu a pochválila ho, že se ji oblek velice líbí. Pak se zeptala na cenu. On říká: "Víte, vlastně to nestálo ani korunu. Totiž, stala se velmi zajímavá věc. Hned, jak jste odešla přivezli jiného nebožtíka, který čirou náhodou měl na sobě tmavě modrý oblek. Byl asi tak stejně velký, jako váš muž. Tak jsem se zeptal vdovy po něm, jestli by ji vadilo, kdyby byl její manžel pohřben v černém obleku. Řekla, že to vůbec nevadí, že to je dobře. No, a tak jsem jen prohodil hlavy..."

Ostrov pocitů

Vím, že je to už staršího data, ale pořád je to stejně pravdivé...zde

Letní láska

Bylo mu tenkrát sedmnáct a patřil mu svět. Samozřejmě. Bylo mu sedmnáct a poslední žebříček hitů byl mnohem důležitější než co bude zrovna k večeři. Hrál na kytaru, toulal se a snil. V létě jezdil s partou na chatu a tam, ji poznal. Neuvěřitelně se uměla smát. Smála se ráda, krásně a úplně všemu. Jezdili spolu na kole, hráli fotbal i karty, chodili spolu do lesa a byli šťastni. Celé hodiny vydrželi sedět u potoka a dívat se na vodu. Celé hodiny ji vydržel houpat ve staré houpací sítu. Měla to ráda. Houpání a povídání. Povídali si o všem a oba rozuměli tomu, co ten druhý říká. Všichni jim záviděli. K letním m láskám patří i básničky. Jednu pro ni napsal. Byla jeho první a taky poslední. Napsal ji do jejího památníku a protože neuměla číst, sám i přednesl:

Jedna malá veverka,
celá v černém kožíšku,
místo hraček měla
jen hromádku oříšků.
Dnes už ale vyrostla,
s oříšky si nehraje,
všechny dávno snědla
a teď smutná je.

A ta pětiletá holka se smála a nevadilo jí, že on je o dvanáct let starší. Jen léto pomalu končilo a s ním i jedna letní láska. Dnes je jí sedmnáct a patří jí svět. Samozřejmě. Výsledky hitparády jsou pro ni důležitější než co bude zrovna k večeři. Hraje na kytaru, toulá se a sní. V létě jezdí s partou na chatu. A tam ho poznala. Zpívalo se celou noc a spát chodili až k ránu. Smál se krásně, rád a úplně všemu. Jezdili spolu na kole, hráli fotbal i karty, chodili do lesa a byli šťastni. Jen trochu ji trápilo, že byl starší a ona nevěděla, o kolik. A potom: kolik jich asi bylo před ní? Dlouho nevěděla, jak se ho zeptat, aby se neurazil a přitom věděl, co po něm chce. Blížil se pomalu konec léta, když spolu poprvé zůstali sami. Večer se odhodlala a s trochu více červenými tvářemi se zeptala, kolika před ní psal básničky. Vzpomněl si, že i jemu jednou bylo sedmnáct, a rozhodl se trochu ji poškádlit. A prý, že jedna byla, že jí psal básničky, ale že to byla jen taková letní láska. Přistoupila na jeho hru, a že chce taky zamilovanou básničku a jestli ji má rád, nějakou pro ni složí. A v sedmnácti že chce člověk všechno hned. Jasně, že v životě složil jenom jednu. A tak začal:
Jedna malá veverka, celá v černém kožíšku,.....
Vyvalila na něj svoje sedmnáctileté oči a pusa se jí nějak sama otevřela. Za dlouho dobu se začala smát. Smála se dlouho. Brečela smíchem. Jasně že čekal od sedmnáctileté holky smích za svůj básnický výtvor. Ale tohle! Když se uklidnila, dlouho přehrabovala spoustu věcí ve staré truhle. Potom k němu přišla a podala mu dívčí památník, otevřeném na straně nadepsané: Jedna malá veverka.......Než stačil dočíst nadpis, zhasla a oba věděli, že tahle letní láska tak brzy neskončí. Už ji netrápilo. o kolik je starší.

Velikonoce úspěšně za námi

Tak si sedím zase v práci a svátky jsou úspěšně za námi. Tentokrát jsme objeli opravdu všechny příbuzné do posledního, a i když to bylo velice náročné, bylo to moc fajn. Hlavně u dědy, který nás po ohlášení "Koledníci" poslal na koledu jinam a další zvonění ignoroval. Naštěstí, díky babičce, jsme se přeci jen nakonec dozvonili B-) A také cesta do Plané neměla chybu. Díky bouračce trvala namísto obvyklé hodinky, hodinky tři. A že jsme z toho byli pořádně nakrknutí. Přeci jenom Praha - Konopiště za 2 hodiny jízdy krokem, fakt nic moc :( A že jsme opět debužírovali, to ani psát nemusím - koneckonců, kdo z Vás ne :)
Kdo chce vidět zvláštní film, bát se a přemýšlet skoro až do konce, nechť si pustí film s Demi Moore - Světlo ve tmě (Half light). Obsah prozrazovat nebudu, jen napovím, že jen težko rozeznáváte, co je realita a co halucinace. Fakt mi dělalo problém usnout a tento žánr (thriller romance) mám fakt ráda :)

také upozorňuji na nové fotky v galerii ;)

Už zase Velikonoce?

Kouknu do kalendáře a už jsou zase Velikonoce, a to si ještě živě vybavuji, jak jsem o Vánocích měla slzičky štěstí v očích. Kde jsou ty 4 měsíce? Ten čas strašně letí, a mě připadá, že jsem letos ještě nic moc pořádného neudělala :( To se bude muset napravit. Naštěstí má Pétr po sezóně, a tak máme konečně čas na všechno co jsme nestihli loni.
No alespoň jsem dokončila web, a to považuji za další svou výhru. Jsem s ním vážně spokojená. Teda až na ty malé chyby :( Ale kdo by to vyčítal samoukovi :)

Ve středu jsem byla na absolventském koncertě své kamarádky Martiny, který se konal v komorním sále konzervatoře v Pálffyho paláci. Byla jsem nadšená. Zahrála skladby od J.S Bacha, L. van Beethovena a D. Kabalevskiho. Musím přiznat, že nejvíce se mi líbil Bach, mělo to neuvěřitelnou atmosféru a já jen zírala co všechno jsou lidé schopni se naučit. Ještě jednou Blahopřeji Marti :)

Jinak Vám všem přeji Veselé Velikonoce, bohatou pomlázku a pořádný výšup. Jdu si připravit zadeček. Mám pocit, že letos si to opravdu zasloužím. A příslušníci opačného pohlaví si to určitě vyberou i s úroky. AUAUAUAUAU :) Buďte na mě hodní! Nebo Vás na oplátku pořádně zliju! :)

Matika je věda...pro vševěda

Tři muži přišli do motelu. Recepční uvedl, že pokoj stojí 30 Kč, a tak každý z mužů zaplatil 10Kč. Všichni odešli na pokoj. Po chvíli recepční zjistil, že cena je nižší a činí 25 Kč. Vzal tedy 5 Kč a poslal poslíčka, aby je vrátil. Ten však nevěděl, jak rozdělit 5 Kč na tři stejné díly, proto každému vrátil jen 1Kc a 2Kc si ponechal...
To znamená, že každý z mužů nakonec zaplatil 9 Kč... Je to tak??
To je dohromady 27 Kč... Je to tak??
Poslíček má v kapse 2 Kč...Je to tak??
To je dohromady 29 Kč... Je to tak??
Tak kde je ta koruna?

Za pár týdnů, 4. května, 2 minuty a 3 sekundy po jedné hodině ranní bude čas a datum: 01:02:03 04/05/06. Což se sice už nikdy nebude opakovat...ale takových zajímávých zvláštností je :)

Nějak z toho všeho na mě leze asi jarní únava, i když teprve tomuto říkám být úplně grogy :) a to teda ještě nejsem.

Stále vpřed...

To by se dalo považovat za mé životní motto. Tak doufám, že jste nového vzhledu moc nelekli :) Ale jak mě znáte, má touha neustále něco vylepšovat, na něčem pracovat,...je prostě nekonečná. S tím nic nenadělám. Tak doufám, že se Vám nový vzhled líbí zase o něco víc a já doufám, že jsem s ním konečně spokojená a vydrží tu déle než všechny předchozí :) A ještě to se mnou vydržte. Fotogalerie bude coby dup, teda budu se o to snažit.

Také jsem dnes narazila na pěknou větu:
Nikdy neopouštěj někoho, koho miluješ, pro někoho, kdo se Ti líbí, protože ten, kdo se Ti líbí,Tě opustí pro toho, koho miluje!

Matěji, Matěji, proč Tě holky nechtějí...

Tento víkend byl asi jeden z nejhezčích v tomto roce. V pátek jsem končila dřív a tak jsme vyrazili na Chodov po nákupech, oba jsme si udělali radost a koupili si nové botičky a zakončili jsme to v Beerpointu, kde jsme si dali Granáta a jelikož byl fakt naprosto úžasnej, skončili jsme na třech B-) a jak se nám to pěkně spinkalo. V sobotu mě z postýlky vytáhlo sluníčko (konečně) a tak jsme se rozhodli vyrazit na Matějskou pouť. Bylo tak krásně, že to k takovému plánu přímo svádělo a tak jsme se moc nezdržovali a hned dopoledne jsme vyrazili. Atrakce byli supr a stačilo nám to. Je pravda, že tam je člověk hned o litránek lehčí, ale zas je to jen párkrát za život a pro mě to bylo poprvé :) - tedy nepočítám ty na kterých jsem byla jako malá holka a vozila se na labutích a řetízkáči. Domů jsme se vrátili procházkou asi ve 3 a ještě před finálovým zápasem jsme si pustili film - Zápisník jedné lásky. Pokud máte náladu na smutný krásný romantický film o skutečné lásce - doporučuji. Už dlouho jsem neviděla tak pěkný film. A líbí se i mužské populaci - prostě chytne za srdíčko všechny bez rozdílu. Neděla klasika, nakupovací a přežírací - babička slavila narozeniny, a měla potřebu nás řádně pohostit a tak to do nás sunula pod tlakem. Každé slušné odmítnutí se setkalo s reakcí: " tak si vem ještě tohle,...už jsi měl/a koláček?...vem si ještě...dojezte ty párečky, já vám ještě přihřeju,...musíte to všechno sníst..." tak jsem si připadala jak husa, kterou drží pod krkem a ládují do ní šišky :D a taky, že nám oběma bylo večer fakt špatně, jen jsme leželi a odfukovali. NEVER MORE.

Vítání jara

Za víkend jsme toho stihli opravdu požehnaně. Oslavili s Petrovo maminkou narozeniny, jako vždy se přejedli a přepili, vybalili a zase zabalili, shlédli film, absolvovali jarní úklid (při kterém jsme se notně zpotili), nakoupili, nachytali pár lidiček na apríla,...no opravdu je na co vzpomínat. Doufám, že ten jarní úklid osvěžil nejen náš byt, ale pročistil i naší mysl, vymetl všechny chmury a pavučiny a srovnal vše tak jak to patří. Zpětně bych řekla, že ano. Jak říká jedna má kamarádka: "Každá překonaná krize vztah posílí, pokud to není něco zásadního. Aneb krize jsou všude, ale důležité je je překonat." Nevím čím to je, zda námi, dlouhou zimou, první krizí nebo snad jarní únavou, ale myslím, že je úspěšně zažehnáno. Tedy alespoň si to zcelého srdce přeji. Nedělá mi to dobře.

A abyste se trochu pobavili (i když mě k tomu stačí i toto slunečné počasí) přikládám pár perliček.

Moudrost Marka Twaina

Člověk je jediný tvor mezi živočichy, který se umí červenat, a je také jediný, který k tomu má mnoho důvodů.

SMRT aneb vzhůru novým zítřkům...

Dnes jsem měla strašný sen a pořád nad ním musím přemýšlet. Je zvláštní co všechno se nám naše podvědomí snaží říct. A když o věcech nechci přemýšlet, chci je přejít, stejně mě má mysl ve spánku přelstí. Ale je to vlastně dobře, nerada bych žila ve lži či nevědomí. Zdálo se mi o tom jak Petr zemřel, a ve mně se najednou probudily city tak silné, že je to skoro neskutečné. Strašně jsem to prožívala, trápila se, vybavila si vše dobré co jsme spolu prožili, to jak jsme se všichni smáli, když dělal pro naše pobavení ty svoje věčné kraviny, jak moc mi chybí, puklo mi srdce nad tou obrovskou ztrátou, jak mi bude chybět jeho úsměv, jeho pohlazení, nejapné vtípky, které odsuzuji, ale přesto je miluji... dokonce jsem se probudila a po tvářích mi tekly slzy. Nedalo mi to a tak jsem pátrala ve snářích abych přišla na to co to vlastně znamená - viz. výklad dle snáře. Ale jsem optimista, který si skoro vždy vybírá to pozitivní, a tak jsem se ve skutečnosti snad ani dívat nepotřebovala. Vím, že děláme každý spoustu chyb, říkáme a děláme co nás pak mrzí. Ale ten sen mi otevřel oči, dal mi nahlédnou do lepší budoucnosti a byl uzavřením jedné kapitoly mého života. To bylo to co jsem hledala, co mě trápilo a jsem ráda za otevřené oči. A jsem ráda za přátele, kteří mi v jejich otvírání napomáhají.

Ale abych na Vás snad nepřenesla nějakou pochmurnou náladu (cílem toho strašného snu je paradoxně to, že jsem šťastná) přikládám něco pro pobavení. Naštěstí se vždy najde něco co mě pobaví. A tyto rozdíly mezi mužským a ženských chováním jsou dle mých zkušeností dokonale vystižené - no posuďte sami :-)

TREST NEJVYŠŠÍ

Není nad to přijít k autu a vidět vypáčený zámek od kufru. Při představě vykradeného auta, a nedej bože ukradeného, mi po těle vyvstává pot :( a hlavou mi běží řada myšlenek, které nakonec končí u závěru: Proč si vlastně něco pořizovat? Aby mi to někdo ukradl? Abych byla vykradena? Abych byla vytopena? Abych vyhořela? Abych umřela cizí vinou? Včerejší příhoda mě velice rozzuřila a rozesmutnila. Dokonce se mi v noci zdálo o trestech pro ony zlosyny. A musím uznat, že mé představy byly velice uspokojující. Kam se dnes hrabe justice s trestáním zločinců na středověké praktiky. Osobně bych toto trestání uvítala. Samozřejmě bych takto trestala opravdu jen viníky. Středověké tresty byly mimořádné a fantazie mučitelů neznala mezí. Mám pocit, že dotyční vynalézavci měli mozek prošpikovaný nekonečnou řadou krutě ostrých nabroušených myšlenek. Ráda bych se tvářila jako civilizovaný člověk, který středověké praktiky trestání zavrhuje a dle moderní psychologie trestala "moderně a lidsky", ale pochybuji, že je to účinné. Zločinci se nám jen vysmívají a já se ani nedivím. Je to opravdu směšné! Nelíbí se mi být obětí zločinu, i když nakonec mohu být ráda, že doposud šlo vesměs o majetkové záležitosti. A myslím, že po právu mám teď neuvěřitelný pocit zlosti a dotyčnému bych nejraději ukopla hlavu, usekla ruce,...A po včerejšku bych byla opravdu pro kruté tresty, ale který si vybrat?

- upálení zaživa na hranici
- pranýř
- uštípání prstů
- setnutí hlavy
- utopení
- šibenice
- pohřbení za živa
- vpletení do kola, lámání kolem či napínání
- palečnice, španělská bota či drcení různých částí těla
- stažení z kůže
- smýkání koňmi
- vyhladovění
- naražení na kůl

Prostě: CHYŤTE JE, SVAŽTE JE, MUČTE JE. JASNÉ?!

VŠUDE DOBŘE DOMA MANŽELKA B-) nene VŠUDE DOBŘE DOMA NEJLÍP

Tak mě tu zase máte :) Dovolená utekla jako vždy urputnou rychlostí a i když jsem si odpočinula a načerpala nové síly nějak mi do zpěvu není :(

1/ jsem se na dnešek vůbec nevyspala
2/ jsem zase v pracovním procesu
3/ vůbec se mi nechtělo...a ani se mi nic nechce
4/ a k tomu POŘÁDNÁ DEPKA

Ale týden na chaloupce byl balzámem na duši. Přestože jsme byli zasypáni a odříznuti od světa, plápolající a praskající kamínka, klid, ticho, čistý vzdoušek... se vážně ničemu nevyrovná. Plán byl také natřískaný. Suprově jsme si zalyžovali v Rokytnici - prázdné sjezdovky, sluníčko, teplota nad nulou. Ha, co víc si přát :) Navíc ve dnech volna jsme stihli bowling, véču, kino ( a to opravdu luxusní - pěkně dvousedáky pro zamilované, popcorn, cola a to vše za neuvěřitelně směšnou cenu, ne jak v Praze),... škoda, že to nejde nějak pozastavit a užít si to o něco déle :( i když přiznávám, ráda jsem jela zase domů, kde mi topilo ustřední topení, tekla teplá voda, čekala na mě má postýlka a udělala jsem ze sebe zase člověka :) Ani Vás neochudím o podívanou a tak je pár nových fotek ve fotogalerii - ostatní ;)

Hurá do Pravěku

Včera jsme byli pozváni na oslavu narozenin Petrovo kolegů z práce, a to do námi oblíbené restaurace - Pravěku. Asi ani nemusím vykládat jaká to byla pohodička. Opět zvítězila Věstonická Venuše, po které následoval ještě zákusek (sice jsme byli nalákáni na medovník, ale tento mandlový byl taktéž delikatesní), tak málem došlo na povolování opasků B-) Troufám si říct, že se mi rozšířil okruh přátel, určitě o jednoho človíčka - Pepu, který byl nucen u nás i přespat. No komu by se taky chtělo trmácet se přes celou Prahu, obzvlášť když metro už nejelo :) Doufám, že poznám i zbytek rodiny, protože je to fajn člověk. Domu se nám nechtělo, příjemně se povídalo, tak jsme zvládli ještě nonstop, kde jsem chlapce cvičně 2x porazila v šipkách, na což jsem opravdu hrdá :-D (i když to bylo neuvěřitelným štěstím nebo tím, že jsem pila o něco méně). A dnes ráno se stala opravdu neuvěřitelná věc. PETR RÁNO VSTAL V 7:00!!! Kdo ho zná tak dobře jako já ví, že to je na zápis do Guinessovi knihy rekordů :-D

Také se s Vámi tímto střípkem z našeho života loučím neboť vyrážíme na týden na hory. Mějte se tu blaze, budeme na Vás myslet. Možná :)

VZKAZ PRO PEPU: Ukaž naše stránky manželce a bude to OK ;) A taky přijďte brzy na návštěvu;)

ZMĚNA JE ŽIVOT?

Včera jsem navštívila kadeřnici Romanu, ke které chodí všechny mé kamarádky, a jsou s ní spokojení. Strašně nerada měním kadeřnici, s mými vlasy je potíž, ale nic jiného mi nezbylo. Minule jsem byla nespokojena a Monika je na mateřské, tak se zdálo lepší zkusit někoho prověřeného. Chtěla jsem změnu a vše vypadalo dobře. Ale jak jsem se mohla po tolika letech nechat přemluvit k ofince, to teda nechápu. Asi jsem měla zatmění. Totální! No pořád si nejsem jistá. Mám co jsem chtěla, ale nějak si na to nemůžu zvyknout. Každopádně se proměna podařila natolik, že si toho všiml i Petr B-)Okolí je spokojené a chválí, ale já se necítím. Sestříhání a melír je dokonalý, Romana je fakt dobrá, také jsem spokojená, ale ta OFINA! Já jsem prostě já s vysokým čelem a ne s ofinkou. Příště zkusíme jiný sestřih ;) Zde pro představu má NEW IMAGE a tady jsem to upravila do STARÝCH KOLEJÍ. Naštěstí mi vlasy rostou rychle :)Ale dobře mi tak, to mám za to, že mám potřebu ve svém životě stále něco vylepšovat, zdokonalovat, přestože jsem spokojená.

Jeden svět nám asi nestačí. Ale měli bychom ho začít chránit, jinak nám z něj nezbude nic. A kdo by chtěl přijít o tak krásné místo, kde nám přestane život vzkvétat?

Tímhle jsem se docela pobavila. Zahrajte si taky na barmana a namixujte si svůj vlastní drink. Uvidíte co to udělá s gurmánem ;) Můj se 4x skácel pod stůl, 3x valil oči a 1x šlehal plameny B-) radši zajdeme k Buldokovi a necháme si namixovat něco od profesionálů :-D Třeba mé oblíbené Mojito - mňam.

navíc dnes mám vážně takovou poťouchle škodolibou náladu... a tento vtípek mě taky hodně pobavil B-)

Peníze nejsou všechno

Za peníze koupíš dům, ale nekoupíš domov,
koupíš postel, ale nekoupíš spánek,
koupíš srdce, ale nekoupíš lásku,
koupíš lidi, ale nekoupíš přátelství,
koupíš léky, ale nekoupíš zdraví,
koupíš Bibli, ale nekoupíš si spasení...

Jíst či nejíst? Toť otázka!

Dnes mě zarazilo téma Anorexie, které se společností přetřásá jako horký brambor, ale nikoho to ve skutečnosti netrápí. Ženy se souží kvůli "mužům", kteří slintají nad vyretušovanými ženskými těli jak nadržení buldočci a já přemýšlím kam až nás chce tento fenomén doby zahnat? Chete nás mít za každou cenu štéhlé? Takhle? Nebo radši ještě víc? Tohle je stejně přirozené jako obrázek modelky v časopise. S tím rozdílem, že sličná polonahá děva se trápila u vizážisty, který nahodil jejímu tělu ten správný šmrc tunou líčidel, hodinu tím, aby se zkroutila do té pravé pozice, kdežto křehká ženská duše se trápí měsíci a roky hladovení, strádaní,... jen aby jí zmizel ten "odporný" špíček, který dává jejímu tělu onu ženskost. Jen abychom se Vám za čas neztratili před očima úplně! I když doufám, že nejsem jediná, které za tohle trápení opravdu žádný muž nestojí!

A snad radši ještě něco co pohladí duši

AKTUÁLNĚ.....na téma ptačí chřipka B-)

"Vždyť život je přece neuvěřitelně krásný..."

Život je jako loď plující napříč mořem blíž a blíž svému osudu. Tato cesta je ale neskutečně krátká, někdy záludná a těžká, jindy zábavná, že ani nechceme aby skončila. Během cesty z loďky lidé vystupují a místo nich nastupují jiní. Za slunečného dne bez mráčků si svou plavbu vychutnáváme a radujeme se z drobných vlnek, ale když se zvedne bouře, musíme se pevně držet, abychom nespadli přes palubu. A pokud se nechceme utopit, musíme být silní a vynaložit veškeré úsilí na to, abychom našli sílu vyškrábat se zpět do loďky a usušit se. Ať nám někdo hodí záchranný kruh či nikoli. A ať už je cesta jakákoli měli bychom se snažit užít si každou minutu, protože nevíme co nás na jejím konci čeká. Ale nemůžeme se nechat jen tak unášet větrem, musíme se snažit, aby loďka našla břeh.

Tak jako každé ráno se v Africe budí gazela a ví, že musí běžet rychleji než nejrychlejší lev, jinak ji zabije. Tak jako každé ráno se v Africe budí lev a ví, že musí běžet rychleji než nejpomalejší gazela, jinak zemře hlady. Není důležité, jestli jsi lev nebo gazela, nejdůležitější je si uvědomit, že prostě musíš běžet!

Vím, že nikdo nejsme dokonalý, ale mé já, které hlásá „ŽIJ A NECH ŽÍT“ znepokojuje na lidech především jejich závist. Ve své nekonečné závisti a ochotě ztrácet víru dokáží i ty nejčistší radosti z úspěchů, z lásky a ze štěstí obrátit ve věc hodnou opovržení. Lásku nazývají žárlivostí, štěstí vypočítavostí a radost, prostinkou radost, to nejčistší a nejcennější co člověk má, ve své zatrpklosti označují jako projev závisti, či pýchy a vychloubání. V takovém světě se jen těžko dají udržet ideály, a i když se vám to podaří, najdou se tací, kteří je otočí proti vám. Zřejmě ve své zatrpklosti nevidí svět takový, jaký ve skutečnosti je - neuvěřitelně krásný! Vlastně je mi jich líto, neví o co sami sebe ochuzují.

Kde se v lidech bere ten hon za bohatstvím? Vždyť naše duše je bohatší jinými věcmi. Když se ráno probudím, otevřu oči, sluníčko mě šimrá, ptáci zpívají, stromy lehounce pokyvují větvemi ve vánku, vedle mě ještě sladce spí Petr, vím, že mám přátele, kteří stojí při mě,... Sice musím do práce, abych vydělala "peníze", ale vím, že zítra zas vysvitne slunko a čeká mě nový den. Prachy byly, jsou a budou tak proč se za nimi honit, když Vám mezitím uniká něco daleko příjemnějšího?

Ačkoliv jsme si na tento víkend naordinovali odpočinek nakonec tomu tak nebylo. V pátek večer zazvonil telefon a přišlo milé pozvání do Plané a tak jsme nelenili a hned v sobotu ráno zvedli kotvy a vyrazili směr jih. Cesta tentokrát nic moc, počasí se nám letos opravdu vysmívá, ale ještě že jsme jeli. Přijeli jsme akorát k obědu (výsostné kuřátko - tedy tentokrát kohoutek - na paprice) a pak už nic nebránilo usednout do krbovky, popíjet a povídat si. touto činností jsme strávili celý den a do postýlek jsme ulehali značně přetažení hluboko po půlnoci :) klasika že? Asi bych to sem ani nemusela psát, ale je to vždycky tak fajn, že mi to nedá. A zas není to tak často :(

MODRÁ JE DOBRÁ

Anketa, která probíhala v 17 zemích světa ukázala, že modrá barva je stále nejoblíbenější barvou v každé sledované zemi. A já nemohu než souhlasit.

Každá barva má zvýšený pozitivní vliv na určitou oblast. Modrá barva uvolňuje, ochlazuje, zklidňuje a podporuje vnímání. Podporuje upřímnost a vznešenost. Milovníci modré barvy pátrají po pravdě, poznání a všem novém. Modrá vyzývá k rozjímání a reflexi. Je barvou duchovna, moudrosti a soustředění i melancholie. Všeobecný význam této barvy je klid, mír, uvolnění a vyváženost. Lidé, kteří mají rádi modrou mají většinou vyrovnaný charakter a jsou schopni se přizpůsobit. Jsou také citliví a věrní. Tito lidé rádi působí elegantně a vznešeně, což jim právě modrá barva velice dobře umožňuje. Striktní odmítání této barvy může vypovídat o depresích, způsobených možná ztrátou blízkého člověka.

A komu by modrá nestačila nechť pátrá po své oblíbené barvě zde.

Dnes jen něco malého pro potěchu oka. Tedy mého určitě B-) Fotografie ANNE GEDDES obdivuji už od svých 17 let a vždycky se nad nimi rozplývám. Snad i Vám vykouzlí dnes úsměv na tváři ;)

A možná snad i pro potěchu duše

MILUJI TĚ...

Co si pod tím slovním spojením vlastně člověk představí? Co tím chce přesně vyjádřit? Spousta lidí si dle mého názoru zvykla tato dvě slůvka používat místo "mám Tě rád/a". Ona původní představa někoho milovat pochází pravděpodobně ze se sexu. Není to nic divného, ale když se na to podívám z jiného pohledu, je to především touha něco dávat, a nikoliv dostávat. Dávat to i přes to, že za to nic nedostanu. Co je ale pro většinu z nás při sexu důležité? Je to snad "vlastní uspokojení" nebo je to spíše touha přivodit partnerovi/ce ono uspokojení a něčím ho/jí obdarovat?

Spojení "miluji Tě" natolik zevšednělo, že jej někteří používají stejně jako třeba "dobrý den". Ale milovat je přeci něco naprosto výjimečného. Tím nechci říct, že bychom své city neměli vyjadřovat, ba naopak, měli bychom ukazovat po celý svůj život, že je to právě ona, která je tím jediným pro co dýcháme. Jak však poznáme, že je to právě tato osoba, které bychom měli tato slova věnovat? Na to asi neexistuje žádná kloudná odpověď, nicméně to každý z nás jednou vycítí. Určitě ne na začátku vztahu, kdy jsme oblouznění zamilvaností a vše prožíváme v euforii, je nám spolu dobře, ale v takových chvílích, kdy nám je těžko, když přijdou starosti a my víme, že se máme o koho opřít, komu se vyzpovídat. Doufám, že u každého přijde chvíle kdy vycítí, že se něco změnilo. A od té chvíle slova "miluji Tě" přestanou být sloyvy a změní se na vědomí. Ty nádherná slova bude znít z duše i celého těla.

Jsem ráda, že mé srdce a duše miluje. Jsem vděčná, že na světe existují duše pro které má ta moje význam. A ten pocit je pro mě jedinečný a neskutečně důležitý. Doufám, že to lidé, které si chovám v srdíčku jako poklad vědí a pokud ne, alespoň Vám dnes tímto říkám: "Mám vás strašně moc ráda!"

Omlouvám se za dnešní malý výpadek, ale nahrávala jsem tuto novou verzi webu a doufám, že se Vám bude líbit více než ta předchozí. Ostatně sami jste si ji svým hlasováním vybrali a to jednoznačně :) Třeba na ní ještě zapracuji ;)

Tento víkend byl opravdu nádherný, skončila olympiáda (i když bych se na ní nakonec dívala radši než na novou řadu vyvolených) a také jsme byli v divadle. Pokud se chcete opravdu dobře pobavit, doporučuji navštívit představení Branického divadla - S tvojí dcerou ne. Opravdu jsme se necelé 2 hodinky váleli smíchy. Navíc mám dojem, že představení v jehož obsazení zazní jméno Petr Nárožný již předem odsuzuje k úspěchu. Jde o situační komedii, plnou laskavého humoru, slovíčkaření a nekonečných zápletek. Herci si to opravdu užívali a my s nimi.

Manon je první a poslední můj hřích,
nepoznat Manon, nemiloval bych.
Manon je motýl, Manon je včela.
Manon je růže hozená do kostela.
Manon je všecko, co neztratí nikdy svůj pel.
Manon je rozum, který mi uletěl.
Manon je dítě, Manon je plavovláska.
Manon je první a poslední má láska.
Manon, ach Manon, Manon z Arasu.
Manon je moje umřít pro krásu...

Toť má vzpomínka na gympl - a samozřejmě kdo jiný než Vítězslav Nezval

Muž objevil zbraně a vynalezl lov.
Žena objevila lov a vynalezla kožichy.
Muž objevil barvy a vynalezl malování.
Žena objevila malovaní a vynalezla make-up.
Muž objevil slovo a vynalezl konverzaci.
Žena objevila konverzaci a vynalezla klevety.
Muž objevil hry  a vynalezl karty.
Žena objevila karty a vynalezla věštění.
Muž objevil zemědělství a vynalezl jídlo.
Žena objevila jídlo a vynalezla dietu.
Muž objevil přátelství a vynalezl lásku.
Žena objevila lásku a vynalezla manželství.
Muž objevil ženu a vynalezl sex.
Žena objevila sex a vynalezla migrénu.
Muž objevil obchodování a vynalezl peníze.
Žena objevila peníze a pak se to všechno posralo! B-)

"Bolest je jako perla nevšední krásy!"...příběh na zamyšlení

Jedna ústřice se obrátila na svoji sousedku a začala se jí svěřovat. "Cítím v sobě tak ohromnou bolest. Je ve mě něco těžkého a kulatého. Jsem tak vyčerpaná. Ale ta druhá ji odpověděla pyšně, s opovržením a uspokojením: "Chvála nebi a moři, já žádnou bolest necítím. Jsem na tom skvěle a jak zevnitř tak zvenku jsem zdravá." Právě v tu chvíli se kolem plazil rak a zaslechl co si ústřice povídají. Obrátil se k té, která se cítila tak dobře se slovy: "Jistě, ty se cítíš skvěle a jsi zdravá. Ale bolest, kterou tvá sousedka nosí v sobě, vytváří perlu nevšední krásy."

Nechť mi všichni vzorní muži prominou B-)........MUŽ V DOMÁCNOSTI ANEB DENÍK OSAMĚLÉHO MUŽE

"Modlitba žáby" od amerického jezuity Anthony de Mello

Když byl jedné noci bratr Bruno pohroužen do modliteb, neustále ho rušilo žabí kvákání. Ať se snažil jakkoliv, neodkázal ty zvuky přestat vnímat. Naklonil se tedy z okna a křikl: "Ticho! Modlím se." Jelikož byl bratr Bruno světec , jeho rozkaz byl okamžitě vyplněn. Každý živý tvor poslušně oněměl a snažil se vytvořit ticho k modlitbě co nejpříznivější.

Teď však Bruna z rozjímání vytrhl zas jiný zvuk - jeho vnitřní hlas, který pravil: "Možná že Bohu je žabí kvákání stejně libé jako zpěv tvých žalmů." "Co by se Bohu mohlo líbit na kvákání žáby?!" opáčil Bruno opovržlivě. Ale hlas se nevzdával: "Proč by jinak podle tebe Bůh tento zvuk stvořil?"

Bruno se rozhodl, že tomu "proč" přijde na kloub. Znovu se vyklonil z okna a rozkázal: "Zpívat!" Nato se vzduch rozechvěl rytmickým kvákáním vyluzovaným žábami z celého dalekého okolí. A jak se tam Bruno zaposlouchal, jejich hlasy ho přestaly obtěžovat. Zjistil totiž, že nebrání-li se jim , noční ticho je jejich uměním vlastně obohaceno. Tento objev sladil Brunovo srdce s celým vesmírem a poprvé v životě mu bylo dáno porozumět tomu, co to znamená modlit se.

Včera napsal Reesha na svůj blog neuvěřitelně pravdivou větu.

"Chtěl bych se naučit být pánem svých emocí a vytvořit si jakousi pomyslnou „zeď“ proti (mnohdy nechtěným) útoků z okolí. Kdyby každý začal nejdřív u sebe než začne mluvit, bylo by líp. Ale to bych chtěl moc… Přesto se o to sám pokusím :)"

KDYBY KAŽDÝ ZAČAL NEJDŘÍV U SEBE ......Dlouho jsem přemýšlela, jak jsou si vlastně lidské osudy podobné. Každý si prožívá svoje štěstí a neštěstí, o které si myslí jak je jedinečné, ale vesměs si všichni prožíváme to samé. Já jsem za to docela ráda. I když každý máme odměřen svůj díl štěstí a neštěstí v jiném poměru, pořád existují tyto dva vyvážené protipóly, které nás drží v těch správných kolejích. Také se mi vybavila věta, kterou jsem za svých gymnaziálních let četla v knize jistého autora. Bohužel už nevím kterého, možná Mauapassant, kdo ví :( ale přijde mi geniální. Možná už není ani doslovná, ale smysl je zachován.

"Každý vidí svůj ráj v pekle druhých."

Čeština je prostě dokonalá...

Dnes bych asi měla být romanticky naladěná, měla bych se rozplývat a těšit se na večer. Leč mohutná propaganda a nucení do oslav svátku Sv. Valentýna mě začíná docela odpuzovat. Tento svátek jsem měla vždy rada, ale urputnost obchodníků a neustálé připomínání "Nezapomeňte na Sv. Valentýna, kupte své drahé polovičce dárek,....", které se line poslední týden snad ze všech medií, mi pomalu ale jistě začíná lézt krkem :( To ovšem neznamená, že ho jakožto zamilovaní neslavíme. Byla jsem ráno nadšená krásnou valentýnkou a dárečkem. Stejně tak Péťu. Ale proč bych k sakru měla dávat Valentýnku už i mamince, babičce, dědovi,.....když radši překvapuji jen tak z nenadání. Možná bych měla dnes večer pro Orínka připravit speciální, vyskládat na něj granulky do tvaru srdíčka a do jeho středu dát jeho oblíbené whiskas masíčko, lehce přibarvené potravinářským barvivem do červena....Kdepak, zůstaneme u klasiky, uděláme si hezký večer, okořeněný svíčkami, pizzou, vínkem,.....a na 1. máje si dáme pusinku pod rozkvetlou třešní , abychom zachovali ztrácející se české tradice ;)

Dnes mě ale zaujalo úplně něco jiného. Myslím, že to stojí za malé zamyšlení. Žil byl kdysi....

Jak v pátek Péťa pronesl: " Tento víkend si udělám odpočinkový", tak bylo. Bohužel ne zas až tak docela pro mně :( Navíc začala Olympiáda, tak byl program docela jasný B-) Pár věcí mě zajímalo, tak jsem se ráda koukla - třeba na fantastické zahájení, moguly, Kačenku Neumannovou,... a ve zbylém čase jsem začala konečně stříhat video z vánoc, na které jsem do teď neměla chvilku času. Také jsem začala s pomocí dodělávat web a rozšířila ho tak o návštěvní knihu a počítadlo, což se mě samotné dlouho nedařilo :-(  I když teď tak o tom přemýšlím, stihli jsme toho za dva dny docela dost. Sobotní odpoledne jsme byli navštívit babičku a dědu Zelenků a příjemně jsme oslavili babičky svátek a nedělní odpoledne jsme u nás přivítali babičku a dědu Kořínků.

Co naplat, zas je tu pondělí a pět pracovních dnů :( snad to rychle uteče mě i Vám, protože na další víkend se opravdu těším :)

LIDSKÁ HLOUPOST NEZNÁ MEZÍ.... aneb každým dnem se učím.

Rok se s rokem sešel, a je tu zas ten DEN. Den, který mne poznamená na věky. Co na plat jsme oba romantici a tak včerejší den nemohl ani dopadnout jinak. Romantická večeře, procházka Prahou, posezení při poháru,......a ehmmm....... A co že jsme slavili? Naše 2. výročí. Krásně jsme zakončili ty dva roky společného života a doufáme, že ten další bude stejně tak vydařený, ne-li lepší ;)

Jsi moje sluníčko

Jsi krásné ráno plné slunce,
jsi rozžhnutá svíčka, která voní sladce.
Jsi krásný sen, co se mi zdává,
jsi kvítek, co ve větru mi mává.
Jsi moje zlaté sluníčko,
jsi šíp, co probodl mi srdíčko.
Jsi zima plná sněhu,
jsi ten, co ve mě probouzí něhu.
Jsi tropický ostrov, který leží v moři,
jsi hvězda, která v noci jasně hoří.
Jsi to Ty a já po Tobě toužím.

Středou vzal můj pracovní týden za své a čekal mě krásný prodloužený víkend. Jelikož si Péťa užíval na horách, kam si odvezl i Orínka, vyrazila jsem za našima do Plané a pak za Ivčou a švagříkem do Písku. Nevím, proč je mi to vždycky tak příjemné. Jestli je to tím, že je nevídám tak často, ... ale je mi tam vždycky prostě moc hezky. Asi se opakuji, ale jinak to už asi ani nebude. Už dnes se mi moc stýská a těším se, až zas zavítám na jih. Jsem jak tažný pták B-) Snad příště pojede i Péťa, aby mi nebylo tak smutno. I když včerejší vítání mělo taky něco do sebe B-)

Nemohu si pomoci, ale toto musím zveřejnit. Uviděla jsem tuto pěknou fotku JAMESE a jen maličko ji vylepšila.
No řekněte sami, to je pohled co? B-)

V ASTONU je blaze, když se všichni sejdem,
popíjíme všichni, pak jdou nám nohy šejdrem.
Ale mě jen maličko, mám churavé tělíčko B-)

Asi nemám rozum. Místo abych ležela v posteli a kurýrovala své choré tělo, tak pořád někde lítám. Ale této akci se vyhnout nedalo, když už jsme se konečně sešli v tak hojném počtu. Možná jsem měla vyrazit domů dřív, ale kdo se utrhne z dobře se bavící společnosti,...... No nic, jdu dál umírat v práci a na dnešní večer si naordinuji odpočinek a budu doufat, že to mé tělo bude akceptovat a jednou mi to nevrátí i s úroky :)

Tak jsem si dnes udělala velikou radost. Neodolala jsem a koupila si společenské šaty - krásné, korzetové, v temně vínové barvě. Dlouho jsem kolem nich jezdila, a přišli mi tak nádherné, že jsem se ani neodvažovala podívat se na ně z blízka. Ale včera mi to nedalo a tak jsem sebrala odvahu a vešla do obchodu. Netušíc co se odehraje. Prodavačka se ke mě vrhla, byla strašně milá a hned se ptala zda si je chci zkusit,..... Moje výmluva, že bych se do nich stejně nevešla ale nezabrala a za čtvrt hodinky jsem se prohlížela v zrcadle, sešněrovaná v korzetu a připadala si jako princezna. Cena mi přišla vysoká (tedy spíš s ohledem na Petra, i když ne že by je platil), ale nemohla jsem si pomoci. Vzhledem ke všem okolnostem se mi to jevilo jako výhodný nákup. A tak mám své první společenské šaty a těším se až v nich vyrazím. Budu je mít hodně dlouho. Alespoň mě budou držet na uzdě, protože přibrat opravdu nemůžu. Spíš naopak B-) Což nebude zas takový problém, když teď budu o vodě a chlebu :D Nechci Vás napínat. Nejsou to podařená fota, jen z mobilu, ale alespoň pro Vaší představu:

princezna 1, princezna 2, detail látky B-)

Péťa zpočátku dost "frflal", a chtěl mě v nich hned vidět. Bohužel to byl kámen úrazu, protože mě do korzetu svazoval 1/4 hodiny a nervíky tekly na obou stranách. Naštěstí, když mě uviděl, slintal a na cenu zapomněl a byl jak vyměněný. Byl nadšený a unešený. Prostě bych se mohla z fleku vdávat. Chybí jen kytice bílých růží a žádost o ruku B-)

I zbytek večera byl velice vydařený. Vyrazili jsme se podívat do ROCK CAFÉ na skupinu My First Date kamaráda Honzíka. A přesto, že mne ujišťoval, že to nebude nic moc (což mimochodem fakt kecal), strašně jsem se těšila. A nezklamali mě, jsou prostě dobří a určitě si nenechám ujít další koncík a všem jim mooooc držím palce B-)

Tak toto mi včera napsal můj "kamarád": 
Ale no tak Markétko, já si myslel že jsi slušné děvče:-( A ty se takhle opíjíš:'( ach jo, kam to spěješ:-P ;-) :-D
Naštěstí ho znám a on mě taky :) jinak bych se asi vážně hoooodně moc styděla :) Ale pro jistotu dodávám, JAMESI a všichni ostatní, že tak na mol, abych netrefila domů nebo někde usnula, jsem fakt nebyla B-) Prostě o hodně víc "v náladě" než je u mě zvykem ;)

O víkendu jsme si naplánovali lyže a já pochopila, že vstávat v 5 ráno už pro mě vážně není. Jak sladce bych si spinkala v teplé postýlce a tulila se :) Ale stálo to za to. Vyrazili jsme s rodiči na chaloupku, zatopili, udělali to nejnutnější a vyrazili tentokráte na Ještěd - zjistit jaké to tam je. Musím říct, že jsem byla nadšená, tolik sjezdovek, paráda. Až na to počasí. Tak blbě nám to snad ještě nevyšlo. +1°C, hustě padal mokrý sníh, mlha, že jsme neviděli jestli jsme ještě na sjezdovce nebo už někde v lese, sníh se lepil na lyže, strašný moldy,... no všichni jsme nastydli, protože už za 2 hoďky jsme byli "promáčení". Ale ten slastný pocit únavy a bolavé svaly nic nevynahradí B-) Jak si pak člověk s chutí zaleze do tepla, dá si gročík, svalí se do křesla a nejraději by hned únavou usnul. Chudák Péťa, jeho zápas s Libercem jsem mu fakt nezáviděla :)

Věruško, Věruško, co jsi mi to jenom udělala. Kolikrát jsem si říkala "NEBUDU PÍT"? Kolikrát "ALKOHOL JE METLA LIDSTVA!"? Kolikrát "STOJÍ MI TO ZA TO?"? Ale kamarádka volající SOS se neodmítá a večer jsem si fakt užila (a doufám, že jsem byla alespoň k něčemu platná). Ale ta ostuda :)

DĚKUJI MILÁČKU ZA VŠE, DĚKUJI ZA POSKYTNUTÍ KOMPLEXNÍ PÉČE. BEZ TEBE BYCH VČERA BYLA BEZRADNÁ! ACH JO, STYDÍM SE A SLIBUJI PŘÍŠTĚ FAKT JEN NEALKO B-) No vlastně ALKO, ale jen malinko ;)

Dnes jsme doma neseděli a vyrazili na akci "Auto roku 2006". Lístky zadarmo, v nabídce Petr Bende, Dan Nekonečný, TAMTAM ORCHESTRA, ... tak proč nejít. Hlavně jsme se těšili, že poprvé uvidíme SAZKA ARÉNU. Doplnil nás Jirka a alespoň já jsem se docela nasmála. Nejprve jsme snědla popcorn, který se dal srovnat s 1/2 pytlíkem soli či vypití pořádné sklenice mořské vody. A při přenosu ze mě vypadla opravdu neuvěřitelná hláška. Do teď se sama sobě směji a žasnu jak ze mě něco takového mohlo vypadnout B-)

Vyhlášení vítěze dětské soutěže - namalování obrázku s motivem auta. A to ve dvou věkových kategoriích:
1/ děti do 10 let 
2/ děti od 11-15.
Moje reakce: A co děti od 10-11, ty kreslit nemůžou?
Pohled Jirky říkající COŽE??????????????????????????
Já: ????????...............AHA :-)))))))))))))))))))))))))))))))))

Sedím a přemýšlím o tom jak je dnešní svět prazvláštní. Sedíte si doma u počítače a z ničeho nic najdete nového kamaráda, kamarádku,... a přitom jste vlastně ani nic neuděl, nešel ven,...Zvláštní jak po tom všem co se venku děje jen tak snadno uvěříte někomu koho vlastně ani neznáte, nikdy jste ho neviděli. přesto chci být stále důvěřivá. naštěstí mám štěstí a znám pár fajn lidí, které bych jinak ve změti velkoměsta přehlédla nebo je nikdy nepoznala.

Tento víkend jsme si jen tak užívali a hlavně shlédli filmy, které se nám začínají pěkně hromadit. Nejhorším nápadem bylo si v neděli večer pustit " V moci ďábla". Takové psycho jsme ještě nezažili. Zážitek z tohoto filmu nás sblížil natolik, že jsme celou noc jen podřimovali a tiskli se k sobě tak, že nám málem odumřely neprokrvující se části těla B-) Doporučuji všem kdo se chtějí fakt bát.
Jinak pohodička, klid a vlastně ještě posezeníčko s Rimáněm. Mimochodem, tak už jsem se dlouho nezasmála. Akorát, že když jsme se vraceli domu tak stráááááášně mrzlo :( Jinak to bylo fajn :)

Tento víkend jsme oslavili vánoce ještě s babičkou a dědou Kořínků a jak jinak, byla to velmi příjemně strávená sobota. Ovšem jako vždy jsme se přežrali. Jo, kdyby jste to znali, přepapali byste se taky. Něčemu tak dobrému se jen těžko odolává. Jednoduše řečeno, odcházeli jsme a bránice nás od smíchu bolela všechny B-) Naštěstí bylo v neděli krásně a tak jsme tyto kalorie snad ztratili při nádherné procházce.

Všechny Vás vítám v novém roce a doufám, že jste si vánoční svátky a Silvestr užili přesně podle svých představ. Mě se strašně líbili.Tentokrát se hrnuly slzy do očí mě. Samozřejmě, že štěstím a dojetím. Všem moc děkuji.
Také konečně odezněla ona hektičnost závěru roku a nastala vytoužená pohoda klid,.... Nám s Péťou bylo nádherně, romantika zasněžených hor, prima lyžování, gročíky, svařáčky, cukroví, dobré papání a bumbání, rodina,.... prostě pohodové svátky, aktivní odpočinek a Silvestrovský relax B-) Jen škoda, že to vždy tak neskutečně rychle uteče a zas sedíme na svých vystydlých židličkách za počítačem a myslíme na to, jak nám bylo blaze. A zahřívat je budeme až do dalšího volna, což snad uteče jako voda. V únoru plánujeme lyže. Hory třeste se 8-)
Mám pár neskutečných příhod k vyprávění, ale to je na dlouhé povídání a hlavně to není zas tak publikovatelné B-) prostě letošní vánoce byly moc fajn a hlavně já jsem letos byla nejhodnější. Nebo že by se Ježíšek spletl? B-)

Také přibyly nějaké nové fotečky....