CITÁTY,... přidáno 28.5.2007

Indické přísloví:
„Nikdy nevěř světlu v očích muže, to jen slunce prosvítá přes jeho dutou hlavu.“

Stanislav Mihulka:
„Každý člověk má své individuální zájmy, které jsou až na výjimku patologických osobností vždy sobecké, a ty jsou v případě kteréhokoliv cenného zdroje vždy v konfliktu s obecným dobrem.“

Thomas Fuller:
„Když nás opouští naděje, držme se trpělivosti.“

Jiří Švejda:
„Ve schopnosti zažívat pocity štěstí musí být člověk předem tvrdě připraven. Vycepován životem. Něco ran, něco zklamání.“

Jack London :
„Život je plný zklamání a je to celkem v pořádku. Maso chutná nejlíp po hladu a postel je nejměkčí po těžké cestě.“

„ Ne každá cesta je správná. Zároveň žádná cesta není špatná, jelikož každá má svůj cíl.“

VŠECHNO NEJLEPŠÍ,... přidáno 23.5.2007

Dnes ráno jsem byla poprvé ve svém dlouhém životě fakt nadšená, že jsem majitelkou kočky. Ironicky samozřejmě!!! O mém zlatíčku bych teď řekla, že je špión, kazisvět a nejspíš i jasnovidec. K tomu bych zcela zdarma a s chutí přidala spoustu přezdívek, vesměs nepublikovatelných. Jiřík má dnes narozeniny a tak jsem během předchozích dnů spřádala plán. Chtěla jsem, aby mé přání bylo první a bylo překvapením N.1. A tak jsem vymyslela plán: Ráno ho vzbudit přineseným vlatnoručně připraveným dortíkem se zapálenými svíčkami, za pobrukovaní „Happy Birthday To You“, předání dárku,... Tak jsem se těšila, že jsem nemohla dospat. Přesněji řečeno už od 4 hodiny ranní jsem čučela do stropu, abych nezaspala. V duchu si ještě upřesňovala jak co provedu, abych ho opravdu nevzbudila. Vše bylo nachystané. Čekala jsem a očima posunovala čas k 6:00. Ale Orínek si asi řekl, že to by bylo moc ideální, takže se snažil jako nikdy. Nejdříve si po 5 hodině začal hrát jak blázen, pořád něco honil, mlátil do postele, mňoukal,… Volala jsem ho jako obvykle, aby přišel, vylezl si na mě a nechal se pošmudlat a šel si spokojeně lehnout. Ale dneska ne a ne. Až pak v 5:30 si namísto na mne vylezl na Jiříka a ještě se po něm několikrát prošel. Takže mi ho úplně probudil :( To mi udělal fakt naschvál :) Takže jsem zaštrachala v nestřeženém okamžiku pro dárek, popřála vše nej, zakázala vstup do kuchyně a přinesla hořící dortík s přesným počtem svíček.
Sice vše proběhlo úplně jinak, ale i tak jsem vykouzlila nádherný úsměv, tak snad se i přes mou nespokojenost s výsledkem mého velkolepého plánu zadařilo. Myslím, že i tak jsem miláčkovi dnešní ráno docela zpříjemnila. A nakocec asi můžu být ráda, že jsme třeba nevyhořeli nebo mi Orin neskočil do dortu:)

Tak i všem ostatním oslavencům přeji vše nej :)

CHYTRÉ PONAUČENÍ,... přidáno 21.5.2007

Běží liška po lese a na větvi vysoké borovice vidí veverku, jak se opaluje, cigaretku, sluneční brýle, drink. I ptá se liška: "Veverko, ty nemakáš?" A veverka odpoví: "Co bych makala, kašlu na práci, je pěkný počasí, tak se opaluji". Liška běží dál a přemýšlí,přemýšlí a říká si:"Já se tady pořád honím, dělám tady zdravotní policii,lovím ty nemocný a slabý živočichy, nikdo to pořádně neocení, žaludek z toho mám oddělanej, dovolenou žádnou, takový pěkný počasí, dám si taky chvíli lehára". Jak řekla, tak i udělala, plácla s sebou na mez a opaluje se. Jde kolem myslivec s puškou na rameni, vidí vyvalující se lišku, hodí pušku k líci a prásk , prásk - složí ji.

A z toho plyne mravní ponaučení - kdo chce srát na práci, musí sedět hodně vysoko. TAKŽE MAKÁME :-)

TAKOVÝ JE ŽIVOT,... přidáno 16.5.2007

Láska dokáže být stejně bolestivá jako válka, ale i stejně krásná jako mír. Myslela jsem, že lze prožívat jen jedno či druhé. A přesto teď vychutnávám mír a užívám si ho plnými doušky a zároveň válčím se strašákem války. Byla bych ráda, kdyby se přestalo válčit a vše běželo přirozenou cestou, bez nenávisti, bez odsuzování, bez pomluv a neoprávněných výčitek... Vím, že rány bolí, ale takový je život. A bolí všechny jeho účastníky stejně, jen v rozdílných okamžicích. Osud nikdo z nás neovlivní i kdyby 1000x chtěl. Můžeme jen naslouchat volání naší duše a jednat podle toho. Zatracování minulosti, ať se stalo cokoliv, je největší chyba, díky které člověk lituje svého života a tak by to být nemělo. Stalo se to, co se mělo stát... někdy díky Bohu, někdy bohužel. Život je krátký a čas utíká. Než stačíme nabýt zkušenost, je život pryč. Proto neprodlévejme v minulosti a budoucnost učiňme přítomností.

PRACOVNÍ DESATERO ,... přidáno 15.5.2007

1) „Nepřej si smrt svého nadřízeného. Pomož mu, aby si jí přál sám.“
2) „Když se Tvůj spolupracovník náhodou pustí do práce, stále to ještě není důvod, aby jsi se po něm opičil! “
3) „Co můžeš udělat dnes, neodkládej na zítra! Odlož to na pozítří a získáš dva dny volna!“
4) „Úkol, který se nevyřeší sám v době třiceti dní, si nezaslouží, aby si se s ním zaobíral!“
5) „Pracoviště není hospoda, aby si se tam zdržoval celý den. A není to ani stánek Boží, aby si tam chodil i v nedeli.“
6) „Práce šlechtí! Ale naše společnost o šlechtu nestojí. “
7) „Kdo nepracuje, nedělá chyby. Proto si leniví pracovníci zaslouží odměnu!“
8) „Každý potřebuje koníčka. Ale nikde není psáno, že to má být bezpodmínečně  práce.“
9) „Práce jště nikoho nezabila. Ale ani odpočinek.“
10) „Lenivost je polovička zdraví. Snaž se být zdravý úplně.“

MOJE MALÁ JEŠTĚŘIČKA,... přidáno 14.5.2007

„Tak když prý se pořád něco nového děje, tak ať se děje pořádně!“ aneb jak si Markýtka splnila sen a dopřála si malou ještěrku - kuk na ní a ještě jednou:-)

RÁNO RÁNÍČKO, POČKEJ MALIČKO,... přidáno 11.5.2007

Nesnáším rána. Ta rána, kdy se probudím sama. Byl si tu se mnou celou noc a já cítila, jak moc Ti patřím. Znáš každý můj vzdech, každou mou myšlenku, znáš každý centimetr čtvereční mé kůže. Vím, že Ti můžu věřit, že všechno to, co o mně víš, zůstane uchováno navždy v Tobě.
Nemluvíme.
Vždycky, když se vrátím domů, jsem nedočkavá, kdy budu moct být zase s Tebou, ve Tvém náručí, v Tobě. Vždycky, když se vrátím domů a Ty tu se mnou nejsi, čekám a učím se trpělivosti. Tolik bych Ti toho chtěla dnes říct, vyprávět Ti celý můj den, svěřit Ti svá tajemství, prozradit pocity, dát se Ti. Ale až budu opět s Tebou, stačí Ti jediný pohled, jediný dotek a všechno budeš předem znát.
Nemluvíme.
Chybíš mi. Každý den mi chybíš, ale já vím, že jsi se mnou, ve mně. Jsem doma sama a tma kolem mi dává naději, že brzo přijdeš. Ano, už jsi blízko, už otevíráš svou náruč a já se vděčně přitisknu a splynu s Tebou. Vím, že se příští ráno probudím a Ty budeš vedle mne. Teď jsem šťastná, jsi tu se mnou a já klidně spím.
Zamkni
Zamkni a pojď ke mě
Zamkni a pojď ke mě a pevně mě obejmi
...a už mi neodcházej.
Vznášíš se v mém srdci
i v mých myšlenkách
jsi v každém mém nádechu
i v každé mé noci
jsi tma co mě pohlcuje
i světlo, které mě vede.
Jsi mnou.

R. Thákur - Žena,... přidáno 9.5.2007

„Tys nejen dílo Stvořitele, ženo, tys dílo, jež je krásou vytvořeno, jíž tebe muži daří. Básnící ti šat utkávají z jemných zlatých nití a tvoje tvář pod rukou malířovou se rodí v nesmrtelnost stále novou. Všech barev odstíny a vůni květů, i perly moří všech ti nese v dáli, by krásu tvoji ještě zvyšovaly. A touha mužů kolem tvého těla ti zářný závoj slávy obestřela, jímž v hrdém vítězství jsouc zahalena jsi zpola vidina a zpola žena.“

KDYŽ SVĚTU VLÁDNE REKLAMA,... přidáno 8.5.2007

Ideální rodina žije v novém domku, s velkou zahradou a bazénem, zatíženém hypotékou. V garáži mají rodinný vůz pořízený na leasing, stejně jako mají na splátky vybavenou celou domácnost. Členové rodiny jsou čtyři, otec,matka,a dvě děti. Starší je kluk, mladší dcera. Otec pracuje jako ředitel firmy, a v pracovní době chodí na tenis.Ještě že má schopnou sekretářku, která mu ochotně podá tenisáky. Matka je žena v domácnosti, ale od rána má strašně moc práce. Musí vstávat nejpozději v pět, aby byla při servírování snídaně skládající se sušenek a pomerančového džusu upravená, namalovaná a svěží. Po snídani musí doprovodit děti do školy, nesmí však zapomenout vzít sebou do kabelky láhev aviváže, aby mohla lidem v autobuse ukázat v čem si pere svetr. Pak jde nakupovat, samozřejmě platí kreditní kartou. Po návratu z nákupu uvaří oběd ze sáčku, do polévky nesmí zapomenout přidat vejce, občas ji u vaření asistuje šéfkuchař firmy, která jídla v pytlících dodává. Odpoledne má relativně volno, které tráví s kámoškama u bazénu na zahradě a mezi její největší přání patří na rozdíl od kámošek, které se chtějí vdát nebo rozvést, láhev minerálky. Odpoledne se ze školy vracejí děti. Špinavé od čokolády a syn zamilovaný do paní učitelky, s vědomím, že se musí ještě moc a moc učit. Pak děti dovádějí s kamarády na zahradě, většinou si hrají na indiány nebo s míčem. K svačině jim pak nabídne mlékoa čokoládu, což děti nechává ledově klidnými. Dostane je až jejich babička, která vytáhne z lednice nějakou tu pochoutku s tučňákem. Otec mezi tím, při návratu z práce způsobí dopravní nehodu, ale protože má skvělé pojištění, tak od poškozeného řidiče po hubě nedostane. Po návratu domů se otec zabývá natíráním plotu tou nejlepší barvou, do čehož mu neustále mudruje tchýně, kterou celkem vkusně uzemní. Manželka mezi tím dovádí na zahradě s rodinným psem a nemůže si vynachválit v jak skvělé kondici a jak krásnou srst má díky granulím,kterými ho krmí. Dcera už asi hodinu telefonuje s kámoškami, protože s telefonním tarifem, který mají,se to určitě vyplatí. Je čas večeře. Objednávají si přes rozvoz pizzu, která je ta jediná pravá italská. Po večeři manželka vezme totálně špinavý ubrus,na kterém jsou zbytky jídla a mapy od vína-mimochodem jediného pravého portského-postříká skvrny zázračným prostředkem a šoupne jej do pračky. Do praní samozřejmě nepřidává žádný běžný prací prášek. Když už je v té koupelně, tak na doporučení jedné paní doktorky přetře dalším zázračným prostředkem obklady a umyvadlo a pohledem na špinavý hadřík to vypadá, že už tam neuklízela minimálně pět let. Manžel mezi tím s kamarády na pivu řeší, že ten výčepní je nějak divný. Děti šly spát pod peřinami, jejíchž povlečení je tak heboučké, protože je pral sám králík Azurit, se jim budou zdát určitě jen ty nejkrásnější sny. Manželka si napustí vanu, přidá do ní úchvatnou pěnu, díky které se po vykoupání bude cítit tak skvěle, jako by celý den nedělala vůbec nic. Manžel se vrací z hospody, ale protože má opět své dny, jde ještě se sousedem vypít láhev něčeho výjimečné hořkého a výjimečně dobrého. Pak do sebe hodí modrou pilulku a přitulí se k manželce. Před tím si samozřejmě vloží do úst plátek žvýkačky pro svěží dech, protože alkohol moc vábný dech nevytvoří. No,nesmí na ženu moc dýchat, aby mu při sexu díky jeho svěžímu dechu neumrzla.

Z toho vyplývá, že v ideální rodině manžel fláká práci a po večerech pije, manželka řeší s kámoškama kraviny, děti jsou rozmazlené a pořád špinavé, neumí kulturně stolovat, mají špínu v koupelně, ale na venek se tváří, že jsou všichni strašně šťastní a spokojeni.

ZÁHADA ROZLUŠTĚNA,... přidáno 7.5.2007

Dívka s přítelem vejdou do baru. Při rozhodování, co si mají objednat, dívka tvrdí příteli, že předcházející večer ochutnala nový, vynikající nápoj a že ho musí také okusit. Dívka si pro sebe objedná pivo a pro přítele dvě skleničky, skleničku krémového likéru BAILEY'S a skleničku citronové šťávy. Potom mu vysvětluje:
"Musíš vypít BAILEY'S a udržet jej v ústech. Nato vypij citronovou šťávu a také ji musíš udržet v ústech."
Mladík na to hledí velice skepticky, ale když vidí jak je nadšená, rozhodne se, že to tedy zkusí.
Nejdříve BAILEY'S: příjemný pocit blaha, je sladké, smetanové, v ústech velice příjemné.
Okamžik 0: Následuje citronová šťáva.
Okamžik 0 + 0,1 sekundy: Krémové BAILEY'S se srazí.
Okamžik 0 + 0,3 sekundy: Mladíkův obličej dostává barvu citronové šťávy.
Okamžik 0 + 0,6 sekundy: Mladík váhá, zda má zvracet nebo směs spolknout.
Okamžik 0 + 1,5 sekundy: Dívka se nakloní k mladíkovi a pošeptá mu do ucha: "Jmenuje se to POMSTA ZA ORÁL".

KANIBALOVÉ,... přidáno 4.5.2007

V jedné firmě zaměstnali 5 kanibalů jako referenty. Při oficiálním přivítání jim šéf povídá: "Můžete tu pracovat, vydělat si pěkné peníze a můžete se stravovat v naší kantýně, ale naše zaměstnance necháte na pokoji!" Kanibalové souhlasili a slíbili, že nebudou nikoho obtěžovat. Po čtyřech týdnech přišel za nimi šéf a povídá: "Pracujete velmi dobře, ale chybí nám jedna uklízečka, nevíte co s ní je?" Všichni kanibalové odpověděli shodně NE a přísahali, že s tou věcí nemají nic společného. Když šéf odejde, zeptal se vrchní kanibal: "Kdo z vás sežral tu uklízečku?" Zezadu se nesměle ozve: "Já jsem to byl." Vrchní kanibal odpoví: " Ty idiote, my se už čtyři týdny živíme vedoucím oddělení, oblastním vedoucím, hlavním manažerem pro kontroling, aby nikdo nic nezpozoroval a ty debile sežereš právě uklízečku."

Morální ponaučení:
Někteří chybí - někteří NE!

MUŽ A ŽENA ,... přidáno 2.5.2007

Sluneční paprsky, mraky na obloze, stromy v lesích, voda v přehradě, láska v očích, oheň v srdcích. Dva mladí lidé vedou se za ruce, ladně se pohybují krajinou, zabráni do hovoru, zahleděni do očí, šeptajíc si milostná slova. Sem tam se zastaví, obejmou se a vášnivě políbí, jindy se jejich rty jen zlehka dotknou a oči spolu laškují . Jejich těla do světa křičí jak moc se milují. Jak je jim spolu krásně. Jejich srdce jsou zaplavena štěstím, když drží se za ruce, když se prochází, když si hledí do očí, když se jejich těla do sebe vklíní, když se jejich rty spojí. Slunce pálí, vánek se lehce opírá o koruny stromů, listí šumí, sem tam je slyšet psí štěkot, sem tam je někdo mine, voda hlučí, muž a žena na sebe hledí. Všude kolem plno lásky a něhy, ptáci švitoří, už to kde kdo ví.
"Muži, můj nejmilejší, lásko má nejdražší, budeš mě mít rád i za dvacet let tak jako teď?" šeptá si žena sama pro sebe a snaží se vyčíst odpověď v jeho láskyplných očích. Jemu srdce buší a v duchu říká si: "Ženo má nejdražší, doufám, že nesním a Ty mě nikdy neopustíš." V tom jejich rty se pevně, přesto něžně, semknout a oběma proletí hlavou stejná věta: "Tak moc Tě miluji!" Polibek stal se odpovědí a oba rázem věděli, že vše je přesně tak jak má být. A tak se dál líbali v pevném objetí a v duchu si říkali jak je na světě krásně. Jejich svět je pohltil.

L.N.Tolstoj,... přidáno 20.4.2007

Právě dnes na Tebe myslím, a když tak přemýšlím, myslím na Tebe vlastně stále. Nevnímám cizí tváře, protože všude stejně vidím jen tu Tvou. Neslyším nic jiného než Tvůj smích a necítím žádnou jinou vůni než vůni Tvé kůže. Na každém rohu se dívám, jestli Tě neuvidím, a někdy se mi zdá, že jdeš proti mně, ale je to vždy jen sen. Sen se kterým se učím žít. V mých uších zní stále jen Tvé jméno. MILUJI TĚ.

ROMANTIKA,... přidáno 18.4.2007

Všechno má v sobě kus romantiky a poezie, jen to člověk musí najít. I v běžných věcech je obyčejná nádhera. Jenže ji přes dnešní spěch nevidíme, což je opravdu škoda. Připadá mi, že se lidé romantiky bojí a zbytečně si tak kazí radost ze života. Už jen přemýšlením co je a co není romantické. Ovšem, že existují romantické věci, které jsou univerzální. Ale v jednoduchosti je krása a krása je romantická ;) Tak žádné přemýšlení co je a co není romantické, stejně to protějšek může vyhodnotit úplně jinak. Na svět se díváme každý jinýma očima.

JEDEN EMAIL K ZAMYŠLENÍ,... přidáno 11.4.2007

Aby sis uvědomil cenu sourozence, zeptej se někoho kdo ho nemá. Aby sis uvědomil cenu deseti let, zeptej se nově rozvedeného páru. Aby sis uvědomil cenu čtyř let, zeptej se maturanta. Aby sis uvědomil cenu jednoho roku, zeptej se studenta co propadl u závěrečné zkoušky. Aby sis uvědomil cenu devíti měsíců, zeptej se matky, která dala život dítěti, které se narodilo mrtvé. Aby sis uvědomil cenu jednoho měsíce, zeptej se matky, která dala život předčasně narozenému dítěti. Aby sis uvědomil cenu jednoho týdne, zeptej se redaktora týdeníku. Aby sis uvědomil cenu jedné minuty, zeptej se člověka, který zmeškal vlak, autobus, letadlo. Aby sis uvědomil cenu jedné sekundy, zeptej se člověka, který přežil nehodu.

Jo, svatá pravda, čas na nikoho nečeká! Proto si vážím každé chvíle, každé vteřiny kterou mám. A vážím si jí o to víc, když je mohu trávit s lidmi, které mám hluboko ve svém srdci. Chtěla bych ty krásné chvíle chytit a udržet si je na věky. Ještě, že je člověk obdařen pamětí a může si je ve smutném mezidobí připomenou. Držte se těch, které milujete, abyste nikdy nelitovali...ČEHOKOLI! Spousta lidí mrhá časem a uvědomí si to, až když něco ztratí. Tlačí nás k tomu asi takhle doba a společnost, ale co se může stát, když se tomu vzepřeme. Myslím, že nic, že můžeme být leda šťastnější.

DALEKO A PŘESTO BLÍZKO,... přidáno 5.4.2007

Blízkost tvých rtů na malou chvíli překonala naši vzdálenost. Blízkost tvého těla rozbušila moje srdce. Blízkost tvého hlasu se usadila uvnitř mé hlavy. Blízkost tvých slov zůstala v mé paměti. Blízkost tvého smíchu slyším dál. Přesto, že jsi daleko, chovám Tě ve svém srdci a vím, že Ty mě ve svém, a to je to co mě nutí jít vstříc společnému zítřku. Cítím to. Je to něco překrásného, tajemného, nového. Je to něco vzácného a přeci běžného. Je to něco smutného a přeci veselého. Je to jako projít se oblohou bez mraků či nemožného, jako vidět nebe bez ptáků. Je to vzácné jako drahokam, je to čistá šílenost, možná nesmělost. Ale je to láska. Láska, která přišla z nenadání a se vším všudy, a přesto jako by tu byla odjakživa.

Berte mě s rezervou: Na chodníku první kapky, na uších klapky, svět skrze růžové brýle, v sedmém nebi je kouzelně a mile! I když stejně mám pocit, že to nejsou růžové brýle :)

MATĚJSKÁ DEMOLITION,... přidáno 4.4.2007

Do včerejška jsem si myslela, že Matějská pouť zaplňuje duši blahem, lidi nevyčerpává, naopak jim poskytuje potěšení a možnost se k sobě beztrestně a nenápadně tulit. Jelikož jsme docela nedávno jednu takovou absolvovali jen ve dvou byla jsem totálně neobezřetná a nepřipravená na to v co se Matějská ve společnosti 7 lidí může zvrhnout. Z poklidné Matějské (romantická byla i tentokrát stejně) se rázem stala divočina. A to ze začátku vypadala tak nevinně. Člověk, který vymyslel ony houpací klece byl zřejmě masochista. Nebo si neuvědomil co onen urputný houpavý pohyb dělá se slečnami v botičkách s podpatkem. Nehodu líčit nebudu, to je asi každému jasné. Sice jsem to díky Jiříkovi ustála, ale moje koleno ne. I teď, přestože sedím v křesle mě jímá neuvěřitelná bolest, barva se začíná hlásit ke slovu a zřejmě nezůstane jen u jedné. Houpací kleci opravdu tě nemám ráda, já tě nenávidím a s jistotou říkám NEVER MORE!!!
Když mužská část začala jednohlasně skandovat "autíčka" v duchu jsem děkovala, že ostatní atrakce byly minuty bez zájmu. Konečně nevinná zábava. Držení kolem ramen, sledování jeho řidičského umění a cukrování jako hrdličky. Co čert nechtěl (ale chtěl) mé naivní představy se nekonaly a doposud mě známé poklidné projíždění, ujíždění a občasná plánovaná srážka se proměnila v děsivé ródeo. Moc fajn, zapomněla jsem na rozdrcené koleno a třela si další aktuálně otlučená místa. Se slzami jsem koukala na obří "rusko-holandské" kolo a vzpomínala jak mi na něm bylo nedávno blaze.
Jízdu na stoleté horské dráze jsem si užila. Přeci jen to proti předchozím zážitkům bylo vysvobození. Několikrát jsme už na ní jeli, tak proč se znovu rozptylovat myšlenkami na vykolejení vozíku z roztřesené zrezlé dráhy. Navíc, když tentokrát nebyl cítit olej. Utrpení bylo mnoho, tak jsem se ďábelsky upnula k myšlence zvednutí adrenalinu. Aneb na mysli mi vytanulo: „Když už, tak už!“ Přemlouvání na rameno bylo marné, ale na vystřelovací kouli se mi to asi po 10 minutách podařilo. Tohle mi problém nedělá a tak jsem věděla, že si tenhle výstřel (aneb mojí malou pomstu) opravdu užiji. Navíc nic nehřeje víc, než vědomí, že alespoň v jedné jediné atrakci mohu beztrestně vrátit veškeré předchozí utrpení. A že se mi to nakonec povedlo i s úroky. I když přiznávám, že i mě se v momentu zastavení koule a čekání na první volný pád opravdu zatajil dech. Dokonce jsem si užívala i Jiříkovo permanentní prohlašování, že mě nenávidí, že mě zabije,... I když vzhledem k délce našeho vztahu by mě to asi mělo ranit. Na druhou stranu mohu být rada, že po odpoutání ze sedadla byl rád, že je živ a zdrav a na své sliby neměl žádné síly. Určitě byl v nějakém malém deliriu, když takové hrůzy ze svých smyslných rtů vypouštěl. Vlastně, stejně ho podezřívám, že si to uvědomoval moc dobře!:-D
No stejně je to můj miláček, ještě si mě večer láskyplně nakrmil a doprovodil mě domů. A jelikož jídlo nebylo otrávené, jsem si zcela jistá, že své „řeči“ nemyslel vážně. Bohužel mé svaly se přes noc rozhodly stávkovat a toho se dnes zarputile drží. Díky kleci vím, že svaly mám i na krku, což jsem zjistila už v průběhu noci, kdy jsem si hlavu musela přidržet, abych se mohla přetočit na druhý bok. A jelikož mě nechtěly poslouchat ani ruce (dělá jim problém udržet i kartáček) tak to byl docela boj. Všechno mě bolí a dokonce mám z takové kraviny i mozoly. Veškerý pohyb jde opravdu jen stěží a ještě mi do svalů (pochybuji, že je tak mohu ještě nazývat) nějaké potvory (je jich snad milion) píchají jehličkami. Ráno jsem byla dokonce vděčná za hromadnou dopravu. Vážně uvažuji, že mě posilovna opravdu nemine. Ještě pár takových hromadných akcí a invalidní vozík nechť je mi druhým domovem. Bylo to strašně fajn, takže určitě také vyražte. Jen jestli chcete romantiku a poklid doporučuji jen ve dvou!

NEJŠŤASTNĚJŠÍ CHVÍLE,... přidáno 2.4.2007

Slunce se sklání před stmíváním, Tvá dlaň hřeje dlaň a hladí, slova kolem nás tančí, pak se zastavují a ulpívají, klopím oči a Ty mě svíráš v náručí a pohráváš si s pramínky mých vlasů. Rozzářené oči Ti odpoví, že jsem šťastná za jeden z mnoha zázraků. Tvůj žár mne spoutává a dech mne chladí, Tvé ruce hladí a slova Tvá svádí, Tvůj krásný smích mne ovládá. Splynutím protikladů se zastavil čas, zbyl prostor pro lásku, něžnosti, vyznání, objevování milostných krás. Pohledy ve spojení, ticho, rozechvění, dvě duše v jednom souznění. Mé srdce tluče jen pro Tebe. Mé srdce cítí, že nechce být bez Tebe. Mé srdce se stále zrychluje když Tě vidí. Mé srdce buší jako zvon. Mé srdce na Tebe čeká, mé srdce se Tě ve stydlivosti leká. Mé srdce stále doufá. Mé srdce je tu pro Tebe. Daruji Ti své srdce, daruji Ti své ruce, daruji Ti své oči, rty, tělo. Daruji ti nekonečné dny se mnou, daruji Ti romantikou noc, daruj mi kousek sebe, chci Tě moc.

Jsem vděčná za každou vteřinu, kterou mohu být s Tebou a tento víkend byl tak krásný, že se každou chvíli musím ujistit, že to nebyl jen sen. Ale to Ty všechno víš, tak to sem psát ani nebudu.

MOUDRO DNEŠNÍHO DNE,... přidáno 30.3.2007

Nebo spíše jedno eskymáckýho přísloví: Pravého přítele poznáš ve chvíli, kdy se pod vámi prolomí led.

V BĚHU ČASU,... přidáno 28.3.2007

Přemýšlím o minulosti, o minulosti odváté pozdním větrem do nebe. Snažím se i přes ty klacky, které mi jsou házené pod nohy, uchovat si jen ty hezké vzpomínky. A přesto, že ta cesta byla místy těžká, šlo se mi po ní dobře, a za to jsem vděčná. Přemýšlím o budoucnosti, o budoucnosti brzy se zjevující ve žhavých polibcích ranních červánků. A myslím na Tebe, v hřejivém objetí uspěchaných nebeských beránků. V něžných pohledech se skrývá láska, v dotecích touha, za slovy naděje a v myšlenkách víra. Před usnutím se žhavými červánky, Ti v duchu ustelu, spolu s usínajícím sluncem se utopím v opojných večerních vůních. Příliš rychle ve váze uvadá růže, mezi lístky hledám Tvoje oči, Tvá ústa a ... symbol štěstí, kousek Tebe, připomíná ztichlému večeru krásu společných chvil. Jsou to okamžiky, kdy se srdce skoro zastaví, aby vychutnalo lásku, která dává každodennímu shonu smysl. A tak v nočním čase, s hvězdami nad hlavou, s rozumem ve hvězdách, s myšlenkami na Tebe, usínám.

A mimochodem, už jsem dostala krásnou helmu, jupííííííííííí :) Děkuji Ti ještě jednou, dvakrát, vlastně tisíckrát. Už se moc těším až konečně vyrazíme společně.

MOUDRO DNEŠNÍHO DNE,... přidáno 27.3.2007

Lao-c : Cesta dlouhá tisíc mil musí začít jediným krokem.

Váháš, přemýšlíš a zápolíš a jednou o tom přestaneš přemýšlet, ležíš tady jednoduše poražen, ležíš tady prostě navždy, a potom najednou vstaneš a děláš, co dělat musíš a jdeš dál k příští věci. Naděje není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má něco smysl - bez ohledu na to, jak to dopadne. Naději má každý! Tak levou nohu vzhuru, nebát se a udělat první krok, přeci jen to trénujeme už od narození. Já už novým zítřkům vykročila a jsem ráda. Strach je strašná brzda a já ho naštěstí překonala.

KNIHA MINULÝCH ŽIVOTŮ,... přidáno 26.3.2007

No vida, na co na všechno lidé nepřijdou. Stačí kliknout na jeden odkaz, zadat osobní údaje a hned víte, čím jste byli v minulém životě :)

Narodila jste se v roce 825 jako muž někde na území dnešní východní Austrálie, kde jste pracovala jako vojenský velitel, vládce nebo voják. No to by vysvětlovalo, proč se Austrálie bojím jako čert kříže a stejně tak všech žraloků, škorpiónů, hadů a ostatní jedovaté havěti. A také to, proč se mi po pouhém spatření uniformy zapalují lýtka nehledě na typ či objekt v ní oblečený :)
Byla jste ostýchavé, nesmělé a klidné stvoření. No to mi i po těch letech naštěstí zůstalo. I když mi maminka stihla pár italských genů přeci jen předat. A tu ostýchavost si za to klidně mohla nechat :) Uklidňuje mě, že každý musí s něčím bojovat. Akorát jakožto blíženec to mám o krapet těžší. Bojovat sám se sebou je trochu složitější. I když i v této oblasti jsem dosáhla mírného pokroku. S mým druhým já se nedohaduji a jen občas prohlásím: "Vidíš, já Ti to říkala!" nebo " Seš kráva blbá". No možná to není pokrok, ale rezignace, přesto děkuji Bohu, že jsem osobnost pouze rozdvojená. Vždycky může být hůř!
Měla jste v sobě ukryty tvůrčí vlohy, čekající na osvobození. Ale jo, ono to vážně sedí, určitě někde ve mě jsou, jen je objevit. S tím by mi asi měl někdo pomoci.
Někdy Vás okolí považovalo za podivíny. No to se ale za ty léta změnit mohlo, kdo to má vydržet a pořád světu dokazovat, že nejsem divná, ale úplně normální. už mě vážně nebaví se obhajovat. Kašlu na to, myslete si co chcete, stejně teď myslím úplně na něco jiného. Viď Jiříku :)
Celý život se Vám zdá, že vnímáte okolní svět jinak než ostatní lidé. Chcete se ve všem vyznat. Hlavní je pro Váš vnitřní život, cit, jímž se musíte řídit ve všem, co děláte. A tady uhodilo kladívko na hřebíček. Zatracený cit, který vláčí mou duši a mysl od jednoho koutu k druhému. Někdy si připadám, že mám srdíčko za ta léta rozcupované na kousíčky, které nesešije ani ta nejlepší švadlena. A hlavně je potřeba to dělat snad hedvábím, takticky, promyšleně a s citem, nebo se rozpadnou i ty poslední kousky. No švadlenu nechci a ševce jsem naštěstí našla snad toho pravého. Snad bude šikovný, a že mu jde zatím všechno skvěle. No, zkuste to taky, a třeba budete překvapeni co se ve Vás skrývá :)

Jak jel Pišta k veterináři aneb zápas o třech dějstvích,... přidáno 23.3.2007

Dovoluji si vložit příspěvek Zuzanky, a myslím, že přestože je trochu delší, skvěle pobaví i nemilovníky kočičích stvoření. Ostatně, já ho četla několikrát a pokaždé slzím smíchy :)

Po roční odmlce bylo opět nutné navštívit s naším kočičím miláčkem zvířecího doktora. Čekala nás celková prohlídka a očkování, pohoda, dalo by se říci. Tedy podle názoru mého přítele, který kupodivu však doposud s Pištou u veterináře nebyl (ON by samozřejmě Pištu zvládl mnohem lépe než já!)
Kočka nějakým záhadným způsobem vždy vycítí, když se okamžik odjezdu k veterináři blíží. Proto jsem z důvodu obelstění kocoura do poslední minuty předstírala, že jdu pryč jen já. Kocour se bůh ví proč schoval na knihovnu a prskal (1:0 pro Pištu). Když mi došlo, že nemá cenu nic předstírat, vzala jsem za cenu otisku kočičích zoubků na mé ruce Pištu za kožich a nacpala jsem ho do přepravky. Než byla zajištěna mřížka, kocour se nepochopitelnou silou vyrval ven a utekl (2:0). Následovala čtvrthodinová honička po bytě, zakončená jeho odchytem a zavřením, teď už úspěšným (2:1). První část zápasu „doktor“ byla úspěšně ukončena, bohužel Pišta vedl na body.
Cesta autem proběhla bez problémů, tedy pokud za problémové nebudu počítat mňoukání ozývající se z bedýnky. Po vstupu do čekárny Pišta začal cítit pach ordinace a z bedýnky se začalo ozývat prskání a syčení. Když jsem bedýnku pokládala na zem, neopatrně jsem rukou zavadila o mřížku, čímž jsem si vysloužila seknutí drápkem (3:1 pro Pištu).
Na řadě byl Pišta hned a po položení přepravky na vyšetřovací stůl začalo syčení sílit. Vyndání Pišty z přepravky normální cestou, tedy dvířky, se ukázalo po pár škrábancích na ruce mé i sestry jako neuskutečnitelné (4:1 pro Pištu). Odklopily jsme tedy se sestrou celý vršek přepravky a doktorka prohlásila, že Pištu naočkuje přímo v přepravce. Na to, že by mu dělala celkové vyšetření se už netvářila tak nadšeně. V té chvíli jsem se podle rady doktorky rozhodla držet se v bezpečné vzdálenosti, tedy více než metr od vyšetřovacího stolu, veterináři jsou přece dle tvrzení doktorky profesionálové a na zápasy s kočkami jsou připraveni.
Doktorka chytla Pištu za kožich na krku a nad ocasem a sestra jí ho přidržovala. Během tří sekund se něco přihodilo a Pišta stál sám na své bedýnce v bojové pozici, široce rozkročen, uši stažené, naježený a profesionálky stály vedle mne – metr od stolu (5:1 pro Pištu). Doktorka prohlásila, že celkové vyšetření dnes nebude možné a vyndala ze skříňky ručník. Prý je to pomůcka při očkování bojujících koček. Přiskočily se setrou ke stolu, hodily přes Pištovu hlavu a přední tlapky ručník a přitlačily Pištu k podložce. Během dvou sekund byly sestra i doktorka, očividně zbledlé, opět v bezpečné vzdálenosti a Pišta vítězoslavně přešlapoval po ručníku a syčel naším směrem (6:1 pro Pištu). Druhá část zápasu s krycím názvem „doktor“ byla za námi a zatím nám Pišta dával docela na zadek.
Někdy se stane, že k veterináři přivezou například z útulku kočku venkovní, třeba čerstvě odchycenou, která není zvyklá na lidi a je opravdu hodně divoká. Pro tyto účely zákoutí skříně v ordinaci skrývá deku zvanou larisa. Tato byla vytažena, natřikrát přeložena a nachystána k finálnímu souboji. Ve skrytu duše jsem si představila, jak Pišta zmasakruje obě profesionálky, které se na mě dívaly jako na blba, který neumí s vlastní kočkou, a jak vyhraje své velké vítězství. Tato pointa se však nekonala, Pišta byl znehybněn a naočkován (6:2). Poté byl přiklopen vršek bedýnky, při této operaci se však Pištovi podařilo mě ještě jednou seknout – konec zápasu 7:2 pro Pištu.
Doktorka vše zapsala do očkovacího průkazu a řekla mi, že mám přijít zase za rok a už jí ani nenapadlo nás zvát na prohlídku, která se dnes nekonala. Při mém dotazu na očkování proti vzteklině trochu zbledla a řekla, že pokud na tom budu trvat, ať tedy někdy přijdu. Při mém odchodu z ordinace obě profesionálky viditelně pookřály.
Teď už jsem doma a po telefonátu s přítelem již vím, že příště s Pištou už nejedu k doktorovi já, ale můj statečný chlap. Vždyť ON už teď ví, že JEHO bude Pišta v ordinaci poslouchat a trpělivě čekat na očkování. ON totiž Pištu určitě zvládne lépe než já. A já už se těším, jak se pro změnu budou v ordinaci ne na mě dívat jako na nejhoršího chovatele kočky na světě.

JEN PRO TEBE,... přidáno 22.3.2007

S myšlenkou na Tebe denně usínám, o nás dvou každý večer přemítám, nemůžu klidně spát, každou noc si nechávám o tobě zdát. Cítím něco, co už jsem dávno necítila, něco, o čem jsem si myslela, že už jsem zapomněla. Dny bez Tebe jsou nekonečné, zato ty společné jedinečné. Ty jsi ten, kdo můj smutek zahání, vzrušujeme mě, svádí k líbání. Láska má sladká, vzdálená, při vzpomínce na Tebe podlamují se mi kolena. Tvá náruč, jak pavoučí síť, kterou polapená toužím být. Minuta je rok a vteřina zas století, já chci zase cítit tvoje něžné obětí. Chci držet Tě v náručí a sladký polibek Ti dát, chci být prostě s Tebou, nic víc si už nechci přát!

Jsi šíp, co zasáhl mé srdce,
jsi provaz, co spoutal mi ruce,
jsi oheň, u kterého bych se chtěla hřát,
jsi dárek, co tajně bych si chtěla přát.
Jsi má láska, něha, touha
báseň nekonečně dlouhá.
Jsi dar z nebe,
slovy nelze vyjádřit, jak miluji Tebe.
Dny bez Tebe jsou moje utrpení,
víc lásky snad na světě není.
Jsi tak daleko a přece blízko,
jsi vše, co chci mít,
jsi mé štístko.

RELATIVITA ČASU,... přidáno 21.3.2007

Je pravda, že si nevážíme toho, co máme, dokud o to nepřijdeme. Ale je taky pravda, že nevíme, co nám schází, pokud nás to nepotká. Když se jedny dveře ke štěstí zavřou, otevírají se jiné. Často zůstáváme tak dlouho stát a smutně hledíme na ty zavřené dveře, že si ani nevšimneme, že se nám už dávno otevřelo okno! Divím se, že mi trvalo tak dlouho, než jsem si to uvědomila. A divím se i tomu, že čas hrál pro nás. Jsem vděčná, že jsem se dočkala a šťastná, že ty jsi čekal. Představ si, že jsi venku a prší! Každá kapka, která spadne na Tvé tělo je můj polibek a kousek mé lásky. I když budeš promočený na kůži, pořád nebudeš vědět, jak moc Tě miluji. I ta největší bouřka by totiž neměla tolik kapek, aby Ti ukázala, že jsi to nejkrásnější, co mě v životě potkalo!

NOC S NÍM A BEZ NĚJ,... přidáno 14.3.2007

Včera mi bylo hrozně smutno. I když to byl vlastně první den bez něj, přišla jsem si po těch čtyřech dnech najednou strašně opuštěná. Naplno jsem si uvědomila jak moc mi vlastně chybí jeho dotyky, jeho polibky, jeho úsměv, jeho pohlazení, jeho obětí, jeho náruč, jeho hlas. Jak moc mi chybí právě ON. Jedinou útěchou bylo zavřít oči. A tak jsem se smutně schoulila do peřin, položila hlavu na jeho polštář a zavřela očka. Voněly peřiny, voněly polštáře - voněly jeho vůní, najednou jako by byl se mnou. Naštěstí ten smutek trval jen chvilku. Možná jsem vážně romantička, nebo to opravdu odtušil, možná to cítil stejně, ale v ten okamžik mi poslal pár nádherných sms, které vrátili mou duši zpět do sedmého nebe. Tak moc mě vždy zahřejí u srdce. Je v nich tolik něhy, lásky a hezkých slov. Je to najednou takový nával štěstí, že se o něj prostě musím podělit. A myslím, že je to dobře. Líbí se mi, že už se na lidi kolem netvářím jako kakabus a naopak teď snadno vykouzlím úsměv na tváři všech svých kolegů. Dokonce i na tváři šéfa. Ano, zaslouží si to! A tak do světa křičím: "Chci to a chci víc!" :) Dneska si nechám zdát jen o nás, a ty noční můry nechám zaplašit Tvým polibkem, kterého se už nemůžu dočkat. Krásný den Ti přeji můj krtečku a krásný den přeji i Vám všem :)

JEN PRO TEN DNEŠNÍ DEN,... přidáno 12.3.2007

stojí za to žít, jen klid svůj tichý mít, víc po ničem netoužit! Kdo by neznal slova Oldřicha Nového. Je v nich spousta pravdy. V životě jsou jen dva dny, kvůli kterým si nemusím dělat žádné starosti. Jeden je "VČERA" a ten druhý je "ZÍTRA". Žiji dneškem a tak by měl žít asi každý. Dnes mohu vše co se mému srdci jen zachce : milovat se, dát Ti tisíce polibků, snít, pracovat a hlavně se radovat. Slovo NEJDE neexistuje, protože to je strašák, který připomíná včerejšek a je potřeba se ho zbavit. Zaplašit a nevpustit ho do svého života. Strachu a nemožnosti - znám Vás a žádné místo ve svém životě Vám nedám. Žiji kouzelnou přítomností, raduji se a těším se. Můj život má opět smysl a konečně je takový jaký jsem si vždy přála a představovala. Jsem strašně šťastná a za to vděčím jen Tobě. Vnášíš do mého života naději, radost, lásku, touhu, něhu, smích, porozumění, vlastně úplně vše co potřebuji. A já jsem za to neskonale vděčná. Jsem vděčná osudu, že spojil naše cesty. Jsem vděčná Tobě, za to kým jsi. Jsem vděčná za lásku, která dělá můj život snesitelným..... JSEM ZAMILOVANÁ A ŠŤASTNÁ!

MOUDRA PRO DNEŠNÍ DEN, přidáno 8.3.2007

Problémy přicházejí v řadě za sebou a při zvláště příznivých okolnostech i v dvojstupech.

Starověcí Řekové měli boha vína a radosti. My máme Freuda, komplex méněcennosti a psychoanalýzu.

Vše, co se stane tolikrát, že vás to dokonale otráví, se přihodí nejméně ještě jednou.

MOUDRA PRO DNEŠNÍ DEN, přidáno 6.3.2007

Blahoslavený, kdo nic neočekává, neboť nemůže být zklamán.

Dokud člověk může, má se smát. Nikdy neví, kdy ho smích přejde.

Člověk občas narazí na pravdu; většinou se však rychle vzpamatuje a jde dál.

Přátelství?, přidáno 27.2.2007

Mnoho lidí dnes myslí jen samo na sebe, a vzhledem k dnešní době jim to snad ani nemůže být vyčítáno. Možná je lepší zbavit se idealistických představ a růžových brýlí, obrnit se a chovat se jako ostatní. Ale poručit si nejde. Nechci aby takový svět byl. Snad i snaha jednotlivce otevře srdce ostatních alespoň o kousek. Nemohu vědět jaké to bylo dřív, ale vím, že tenhle stav se mi nelíbí. Ráda bych se před takovými lidmi schovala do bezpečí, protože se přes veškerou snahu nikdy nemohou stát nejlepšími přáteli. Ale kdo je nejlepší přítel? Ten, kdo Vás znovu postaví na nohy, když padnete únavou? Ten, kdo Vám dokáže vykouzlit úsměv na tváři? Ten, kdo Vám nabídne společnost, když Vám není nejlíp? Ten, kdo Vás má rád bez ohledu na to, že nejste dokonalí? Ten, který se snaží o to, abyste se cítili v bezpečí? Ten, který tu bude vždy pro Vás, když to bude potřeba? Škoda, že jen v krajních situacích může nakonec člověk poznat, kolik takových skutečných přátel vlastně má, a o to jsou mu cennější. Doufám, že i Vy už jste našli své druhé já a spřízněnou duši a pokud ji stále hledáte, přeji Vám HODNĚ ŠTĚSTÍ! Dnes mi připadá nejtěžší a nejsmutnější ocitnout se v prázdnotě a být na všechno úplně sám.

Jak se zbavit otravného spolucestujícího, přidáno 22.2.2007

Pokud je Váš spolucestující ve vlaku nebo v letadle velice otravný, řiďte se tímto návodem:
1) Vytáhněte svůj laptop
2) Otevřete laptop
3) Zapněte laptop
4) Přesvěčte se, že Vám dotyčný vidí na obrazovku
5) Pak klikněte na tento link a pozorně sledujte reakce!

A taková to byla klidná domácnost..., přidáno 20.2.2007

Do teď jsem měla klidnou domácnost a libovala si, jaký je Orin šikulka, že mi za ta léta nic nezničil. Během tohoto víkendu začali naši kocouři společnými silami toto téměř nulové skóre vyrovnávat a tak hlásím 3 rozškubané toaleťáky na útržky 3x3cm, 2x vylitá váza a 2 rozbité skleničky. Alespoň pro zatím. Až se dostanu domu, dám fotku i toho rozškubaného toaleťáku. Protože jsem ráno po příchodu do koupelny fakt netušila, která bije :D Vážně by mě zajímalo odkud si tento móres Noris přinesl a hlavně kde by k němu venku přišel. Potvorák jeden. Je pravda, že mu jdou dobře všechny papírové výrobky (časopisy, noviny,...), ale ty už jsem se naučila schovávat. Toaleťák si vytáhl z pod vany a tak jsem je uklidila jinam a teď jen s hrůzou čekám, kdy ho začne škubat rovnou ze stojanu :D Jestli se k němu jen přiblíží bude muset přijít na řadu novinový výprask. Což je silné slovo, protože jakmile vezmu do ruky noviny, šance na výprask je nulová. Za prvé je nechytím a za druhé vylezou až když už je po všem :) No uznejte, že tak rozcupovaný toaletní papír už postrádá svou funkci a použitelnost :) No jo jsou to lítající pošuci. Ale zas na druhou stranu si ta prdelka moje našla krásnou činnost. Leží mi na klíně, jakmile si sednu k počítači, mám ho tam a ani se nehne. A něco pak tvořit je docela fuška. Když to vezmu kolem a kolem, potřebovala bych aby se začala naše domácnost více modernizovat, protože tohle by se nám docela šiklo :) Doufám, že tak bude okupovat i páníčka, protože to se pak na to hraní her třeba vyprdne a bude se věnovat mě :) Naši kocouři zdárně vytvořili gang a začínají být v přesile. Podle nových fotek (viz galerie), které se mi podařilo nafotit usuzuji, že se jedná o dobře maskované vemírné vetřelce :)
Co naplat, stejně musím konstatovat, že tento způsob soužití zdá se mi poněkud.... SUPÉÉÉÉÉER :)))))

CHŘIPKA JE ......, přidáno 15.2.2007

...ani nechci říkat co. Zatímco můj miláček ležel v postýlce a celý týden umíral, já se držela. Ale pak přišel pátek, stačilo se napít, pak se zdržet chvíli venku a bylo vymalováno :( Tělo zradilo a podlehlo. A musím říct, že tak zle mi už hodně dlouho nebylo. Nebyla jsem schopná si ani uvařit čaj :( No co naplat, byla jsem do včera upoutána na lůžko, ale dneska už je to lepší. Sice nejsem úplně fit, ale žiji a jsem zpět.

A pro obdivovatele mých kočičáku posílám jednu svou publikaci, o kterou jsem byla požádána :)

MODERNÍ DOBA , přidáno 9.2.2007

Že žiješ v roce 2007 poznáš, protože:

1. bez přemýšlení zadáš tvůj PIN mikrovlnce
2. už léta jsi nehrál pasiáns s pořádnými kartami
3. máš seznam s 15 čísly telefonů, abys ses dovolal své rodině, která má jen tři členy
4. pošleš mail kolegovi, který sedí hned vedle tebe
5. ztratil jsi kontakt s přáteli, kteří nemají e-mailovou adresu
6. po dlouhém dni v práci se doma hlásíš firemním jménem v telefonu
7. z pevné linky doma voláš přes nulu
8. máš již 4 roky stejné pracovní místo, ale tři různé firmy
10. všechny televizní reklamy mají na straně www adresu
11. propadneš panice když vyjdeš z domu bez mobilu a vrátíš se pro něj
12. když ráno vstaneš, ještě před kafem spustíš Outlook
13. při úsměvu nakláníš hlavu : - )
14. usmíváš se pod fousy při čtení tohoto textu
15. je to ještě horší, když už víš, komu tento mail přepošleš
16. jsi příliš zaměstnán, aby sis všimnul, že na této stránce schází devítka
17. a díváš se zpět, jestli ta devítka skutečně schází

...a teď se směješ...Ostatně: Jeden jihoamerický vědec po dlouhých a komplikovaných výzkumech přišel na to, že osoby, které jsou sexuálně sotva aktivní, drží při čtení svých e-mailů myš v ruce. Teď neucukávej, už je pozdě...:-))))

ANGLIČTINA SNADNO A RYCHLE, přidáno 8.2.2007

Tak schválně. Jak byste přeložili tento překladatelský oříšek?

Come shall then well bload?
Then well bload shell when blaight!
Blaight yatchman.

Přeci takto :) Já to říkám pořád: Číst, číst a číst! A nejlépe nahlas :)

Kam šel ten velbloud?
Ten velbloud šel ven blejt.
Blejt ječmen.

OČIMA NÁSILNÍKA, přidáno 6.2.2007

Zajímavý článek, takže milá děvčata čtěte pozorně! Skupina násilníků ve vězení byla dotazována instruktorem kurzu sebeobrany na jejich výběr potencionální oběti a tady jsou některá zajímavá fakta:

1) První věc, na kterou se muži dívají, je účes. Spíše půjdou po ženě s culíkem, copanem nebo dalším účesem, který je snadno uchytitelný. Také si spíš vyberou ženu s dlouhými vlasy. Ženy s krátkými vlasy nejsou běžným cílem.
2) Druhá věc, na níž se muži zaměří, je oblečení. Vyberou si ženu, jejíž oděv lze snadno strhnout nebo se ho zbavit. Hodně násilníků si s sebou nosí nůžky, aby mohli oblečení rozstřihnout.
3) Dívají se po ženách, které zrovna telefonují mobilem, hledají něco v kabelce nebo se během chůze něčím zabývají, neboť v těchto momentech jsou ženy nestřeženy a mohou byt snadno přemoženy.
4) Denní doba, kdy muži nejspíše zaútočí a znásilní ženu je brzo ráno,mezi 5 a 8.30.
5) Nejtypičtější a nejčastější místo je parkoviště u obchodu s potravinami. Druhé nejčastější místo je parkoviště nebo garáž u kanceláří. Třetí nejtypičtější místo jsou veřejné záchody.
6) Muži si vyhlížejí ženu, kterou mohou snadno popadnout a rychle ji odvlečou na jiné místo, kde se nemusí obávat vyrušeni.
7) Pouze 2 procenta mužů sdělila, ze s sebou nosí zbraň, protože za znásilnění je možné dostat 3-5 let, ale trest za znásilnění se zbrani je 10-15 let.
8) Pokud ukážeš jakoukoli známku boje, znejistíš je, protože jim trvá pouze minutu či dvě zjistit, ze jít po tobě nemá cenu, protože by to bylo časově náročné.
9) Tito muži řekli, že by si nevybrali ženu, která si nese deštník nebo další podobné předměty, které mohou být použité ze vzdálenosti. O klíčích to neplatí, protože, aby je žena mohla použít jako zbraň, musí se dostat skutečně blízko k útočníkovi.
10) Pár obranných mechanismů, které nás instruktor naučil, jsou: Pokud za tebou někdo jde po ulici, v garáži nebo ve výtahu, podívej se mu do obličeje a zeptej se ho na něco, např. kolik je hodin, nebo si snim krátce popovídej: To je hrůza jaké je venku počasí, to bude zase letos zima apod. Tím zjistíš, jak vypadá a můžeš ho později identifikovat a také ztratíš přitažlivost jako objekt.
11) Pokud někdo přichází směrem k tobě, dej ruce před sebe a zakřič -"stop" nebo "drž se zpátky". Většina násilníků, s nimiž tento muž mluvil, sdělila, ze nechali na pokoji ženu, která křičela, protože tím naznačila, že by se nebála bránit. To zase znamená, že vyhledávají SNADNÝ cíl.
12) Pokud s sebou nosíš pepřový sprej, zakřič Mám pepřový sprej a drž ho před sebou, to ho zastraší.
13) Pokud tě někdo popadne, nemůžeš se ubránit silou, ale můžeš ho ochromit na citlivých místech. Pokud jsi chycena okolo pasu zezadu, štípni útočníka do paže mezi podpaží a loktem anebo nahoru do vnitřního stehna - a to velmi silně. Jedna žena v kursu, který tento muž vedl, mu řekla, že štípla jednoho muže do podpaží a byla tak rozzuřena, že pronikla jeho kůží a přetrhla mu svalové vlákno,takže potřeboval stehy. Zkus se štípat na těchto místech tak silně, jak to můžeš vydržet - bolí to.
14) Po počátečním úderu jdi vždy po tříslech. Pokud udeříš tyto mužovy partie, je to extrémně bolestivá záležitost. Můžeš si myslet, že ho naštveš a on ti bude chtít víc ublížit, ale to, co násilníci sdělili instruktorovi, bylo, že tito muži chtějí ženu, která nezapříčiní problémy. Začni působit trable a on zmizí.
15) Pokud na tebe někdo položí ruce, chytni jeho první dva prsty a ohni je s velkým tlakem zpátky tak daleko, jak je možné.
16) Vždy si buď vědoma svého okolí. Pokud můžeš, jdi s někým a pokud uvidíš nějaké divné chovaní, neodbývej to, následuj své instinkty. Cítila by ses mnohem hůř, pokud bys skutečně skončila jako obět.

SEZNAMKA NA POKRAČOVÁNÍ, přidáno 29.1.2007

Seznamování kocourů proběhlo dobře. Myslím, že to máme zdárně za sebou. Až se toho začínám děsit jak to šlo hladce. O víkendu si spolu (po 8 dnech společného soužití) poprvé hráli bez syčení. Každý stál na jedné straně koupelnových dveří a škvírou pode dveřmi se packovali. Noris se tak rozdováděl, že pod nimi málem protáhl celou kožešinu, která nám kryje linoleum v předsíni :) A když je packování nebavilo bafali na sebe :) Vážně to byla sranda a měla jsem z toho ohromnou radost. Ta mne ovšem přešla hned večer, kdy jsem díky jejich nočním hrám nemohla usnout. Ale kdyby jen to. Orin si ze mě udělal startovací plošinu. Přijde, dělá že se chce šmudlat, uvelebí se mi na boku, a přitom se mizera jen strategicky sune na vyšší pozici, aby mohl překvapil Norise a zaútočit na něj ze shora. A, že mu můj bok slouží jako parádní odrazový můstek! Zatímco píši svůj příspěvek, dorazily mi čerstvé zprávy z domova:"Kluci tady lítaj a honěj se jak blázni a Noris u toho dělá to svoje qi qi:) ten lítá! .....a cca po 10 minutách: "Takhle to nejde, oni lítaj bez přestání :D" Ano mají oblíbenou hru na babu a teď budem čekat, až se z nich stanou tulidla a budou si navzájem čistit kožíšky. Mám radost, že jsem se nemýlila, a Orin má plnohodnotnou společnost. Přeci jen já jsem na to honění dost velká a málo obratná :)

TAHLE ZIMA MĚ VÁŽNĚ BAVÍ! přidáno 26.1.2007

Sluníčko svítí, zima praští, občas se krásně chumelí a já se bavím nad korespondencí s kamarádkou. Je to o mě, vlastně o dvou zoufalých ženách, tak ať se také pobavíte :) Odpusť Zuzanko za zveřejnění, ale je to jako z románu! Já Ti sem za to nahodím víc Garfielda :) Tak se brzy uzdrav!

Email od Zuzanky, odeslán 25.1. 2007

Rozhodla jsem se s Vámi podělit o trochu (hodně) té ženské sebekritiky. Znáte ty vtipy na chlapi a nemoci? Například mužská nemoc na kterou se umírá na 7? Rýmička. A znáte to, že když chlap je nemocný, musíte běhat kolem jako ztělesnění Florence Nightingalové. Tak Buďte rády, že nemáte doma mě!!! Nemoc ze mě dělá nebezpečnou zrůdu!!!
Tak jo. Asi jsem chlap. Ne, jsem horší než chlap. Jsem nemocná a trpím jako Hus. Pálí mě oči, teče mi z nosu, bolí mě hlava, nemůžu polykat a jsem hnusná, špinavá, zpocená, vlasy připomínají myší ocásky, prostě fuj. Mám horečku a nějak se to nelepší. A navíc trpím pocitem, že mě můj skoromanžel absolutně nemiluje. Tak třikrát denně hystericky skypuji miláčkovi, že je mi špatně a hovory končím pláčem nebo hysterickým povykem. Můj miláček mi vždy řekne, že mě miluje i nemocnou. T-mobile mi ještě nezprovoznil odchozí hovory, takže tak třikrát denně hystericky řvu na operátory. V úterý mi můj skoromanžel dal peníze na roční legitku na MHD. (Vydělal je po večerech v soukromé praxi) Jsem naštvaná, že je dlouho v práci a že o mě nepečuje! Také mi večer přinesl čokoládu. Urazila jsem se, protože se hned ode dveří nevrhl na rychlovarnou konvici a nešel vařit čaj a mačkat citrony. Trvalo mu to asi čtvrt hodiny, než se k této činnosti dostal. Jasný důkaz, že na mě kašle. Nemůžu pořádně spát, protože celou noc smrkám a nebo se dusím kašlem. Když se mě v noci miláček zeptá, zda mi nemůže pomoci, odsekávám, že ať mě nechá umřít. A on mě pak pohladí po mých myších ocáskách a políbí, řekne mi, že bude líp a zase usíná. A já začínám brečet, že kdyby mě doopravdy miloval, věděl by, že chci podat nový teplý čaj. Ve středu, aby mě rozptýlil, mě miláček naučil, jak na internetové aukci přihazovat. Vyhrála jsem boty na lyže. Když jsem přihazovala na aukci, připravil mi jídlo (moc horké, nemiluje mě) a čaj (málo citronový, vůbec mě nemiluje) Dnes ty boty jede můj skoromanžel vyzvednout a hlavně sám zaplatit. Prý je to tak správné uspořádání, že já se bavím utrácením jeho peněz. Jsem naštvaná, že přijede domu později (až po vyzvednutí bot) a že o mě nepečuje a že si zatím sama musím vařit čaj. A navíc došly citrony!!! Při své hysterii zapomínám, že miláček zrušil svou účast na večerní terapeutické skupině kterou vede (což se nestalo již 2 roky) a to z toho důvodu, aby mě mohl případně odvézt na pohotovost a aby mě mohl osprchovat. A uvařit mi čaj. A číst mi pohádky. Stejně mám pocit, že o mě málo pečuje, že mě nemiluje a že jsem největší ubožátko na světě!
Takže si milé dámy tolik na své muže nestěžujte, ženské dovedou být ještě horší!

Zdraví Zuzka

Má odpověď, odeslána dnes

Ahoj Zuzanko,
tento román mne velice pobavil, ale nic si z toho nedělej. Myslíš, že tebe nemá ten Tvůj miláček dostatečně rád? Mě nejenže můj přítel asi už nemiluje, mne nemá rád vůbec nikdo! Už nejsem dítětem štěstěny - dovolená mi krachla, musím trčet v práci, jedna studentka marodí, druhá nemůže, práce se na mě valí, lítám od čerta k ďáblu a nic nestíhám. Dokonce i tento email jsem četla až dnes. Kdybych věděla jak mne pobaví - přečetla bych si ho mnohem drive. Ale copak mohu? Chtěla bych Tě politovat, opravdu mne mrzí jak moc špatně zvládáš průběh své nemoci. Ale musíš být silnější! Jsou na tom lide daleko hůře. Třeba teď já. To já teď potřebuji spasit. Ale nikdo mi nechce podat pomocnou ruku. Ráno kouknu z okna a tam zase ta strašlivá zima. Nechci ji křivdit, tak dlouho jsem na ni čekala. Ale proč teď a tady? Je krásna, ale vlezla. Také by si mohla uvědomit,že by mohlo nasněžit u nás na chalupě, kde stále nejsou otevřeny sjezdovky a kvůli tomu si letos asi opravdu nezalyžujeme L Navíc si vůbec neuvědomuje, že musím být včas v práci a schválně mi dělá potíže. Silničáři zase zaspali (ne nadarmo se říká, že jsou to nejmenší lidi na světe. Jen napadne 20cm a nejsou vidět), zastávka je každé ráno přecpaná, autobus nikde, když přijede pomalu se nezavřou dveře a já trčím nalepena na úplně cizí osobě – nedej bože je někdo cizí nalepený na mě a dýchá mi na krk. Pak někdo kýchne tak, že na mě prskne. Ať jsou to bacily, prosím! Alespoň v metru je to o něco lepší. Teda až na ty zatracené schody – ty nemohou klouzat víc! Přece Bůh musí vědět jaké jsem na chození ze schodů lemro. To mi dělá schválně. Nebo je to náznak, že bych si mohla zlomit nohu a zůstat doma? No o tom ještě vážně popřemýšlím. A pak zas čekání na tramvaj, nohy mi mrznou, teče mi z nosu. Jak ráda bych ležela v posteli. A to ani nevíš jak v duchu proklínám svou drahou polovičku ,která se tam teď válí pěkně v teplíčku a nemusí do práce. Z tramvaje běžím zběsile do krámu, abych si koupila snídani. Ano já také potřebuji jíst! Kéž by se o mne alespoň jednou ráno někdo postaral tak jako já se dobrovolně starám! Začínám si myslet, že jsem mu ukradená. Kdyby ne, přeci by mi ráno připravil snídani. Jeho pusinka a přání hezkého dne mě netěší. Spíš mě začíná lézt na nervy. Vždyť si pak může na dalších pár hodin vlézt zpátky do teplé postele. A v Albertu mě také nemají rádi, nemají tmavé pečivo, můj oblíbený jogurt, vybrakováno. No dobrá, koupím si něco na co nemám vůbec chuť, jen abych nebyla hlady. Když už jsem byla donucena si koupit jiné jídlo, než jsem si plánovala, platím kartou a to je další omyl.Nejde to. Respektive jde, ale to by slečna pokladní musela být trochu chytřejší, aby věděla jak zacházet s platebním terminálem. Strhli mi nějakou částku, nevím jakou, nevyjel lístek. Ani není potvrzena platba a tak čekám než se dovolají do banky. Čekám 15 minut a to už jsem mela být dávno v práci, i tak už jsem měla zpoždění. Buď je zmrzlé vedení do banky nebo vedení oné slečny. Je mi to jedno, hlavně honem do práce. Chci být nemocná! Ale ještě k té cestě do krámu, vlastně neběžím, spíše šourám nohama po zemi, chodníky jsou tak namrzle, že jsem sebou několikrát málem třískla o zem. Mělo se tak stát, alespoň bych si zlomila nohu a mohla zůstat doma v teple. Kéž bych byla alespoň nemocná. Včera jsem si koupila jídlo na dva dny, abych se ráno nezdržovala v tom zatraceném krámu. Přijdu do práce a zjistím, že mi to kolega sežral. Nejenom, že jsem zavalena prací, ale ještě budu hlady. No je tohle to vůbec možné? A cesty z práce jsou ještě kritičtější. Z ledu se stává břečka, a já mám pokaždé promáčené nohy. A vzhledem k tomu, že stepuji pravidelně 1/4 hodiny na zastávce ( a to 2x - jednou na tram, podruhé na bus, tramvaje skoro nejezdi - další důkaz, jak je ten svět nespravedlivý) i zmrzle na kost. Dyť já mám doma další práci. Kéž bych byla nemocná. No není to podnět k nemoci? Proč ne? Včera mě dokonce při nastupování porazila jedna stará belhavá babka, která se nakonec vyšplhala na vyvýšené místo v autobuse. Bože chraň, ale vážně jsem myslela, že ji zabiji. Svět je nespravedlivý. Vážně chci onemocnět a zalézt si do postele, a nic nedělat. Ať mě všichni nechají být, čaj si klidně uvařím sama, dojdu si pro citróny, ale už nechci absolvovat žádnou takovou cestu do práce. Nechci být nemocná, chci zemřít! Prosím Tě vykurýruj se brzy. Nebo dobrovolně spáchám sebevraždu. Prosím, alespoň Ty se nade mnou smiluj a ukaž že mne máš alespoň trošičku ráda :)

Tvá zoufalá Markýtka

TAK BACHA PÁNOVÉ!, přidáno 25.1.2007

Souložil bych, ...ale nemusím,...už nemusím !!! Nalepil jsem si na varlata náplast od firmy Jebavý a syn s.r.o. a ta mi postupně uvolňuje semeno a minimalizuje tím chuť na fyzický sex. Má výkonnost v práci stoupla o 30% a jsem za to náležitě od šéfa odměňován. Přechod svůdné kolegyně kolem mého stolu už mě nerozhodí. Doma udělám mnohem víc práce a mám potom více času na své koníčky. Můj přítel chtěl ušetřit a náplast si nekoupil. Nevydržel napětí, oženil se a má 2 děti. Manželka ho stojí měsíčně 20000, děti po 10000 a milenka dalších 5000 měsíčně. Nemá téměř žádný volný čas, v práci dospává spánkový deficit způsobený nočním rajtováním s manželkou či milenkou, popřípadě doděláváním domácích prací. Přechod kolegyně kolem jeho stolu mu způsobí zpomalení pracovní činnosti o 50%. Šéf je na něj naštvaný a snižuje mu prémie. Děti se od něj nechají živit tak dlouho, jak to jen půjde, manželka navždy a milenka do té doby, co bude potentní. Suma sumárum ho to vše bude stát nějakých 30milionů. Zatímco já si každý týden nalepím nálepku za 100kč a jsem v pohodě :o))

Ale dost legrácek. Dnes jsem narazila na tento článek, a to mě osobně teda znepokojuje daleko víc :( Honem s tím něco udělejete, já chci děti!

Perly našich mužů, přidáno 24.1.2007

Omlouvám se, ale tohle jsem si vážně nemohla odpustit :) Trochu provokace, ale to bych nebyla já, že. Navíc mi to dle vlastních zkušeností připadá i reálné :)

Jinak seznamování našich čičanů probíhá docela úspěšně. Orin se už nechává i očichávat, i když při tom vydává nesouhlasné mručení. Chtěli by si i hrát, ale ještě nepoznají zda jde o hru a kdy o útok :) Včera to Orin zkoušel, a začal lítat po bytě. Norísek se schoval za sedačku, což náš Orík pochopil jako výzvu a tak se řítil střemhlav za ním. Bohužel jeho dorážení nebylo pochopeno a funguje to i obráceně. Ale myslím, že už to nebude dlouho trvat, a budou si spolu hrát. Třeba i takhle :)

Ne, jsem šťastná jen na půl, přidáno 23.1.2007

Kdyby nebylo talentu Blíženců vyjádřit nápady a ideje v sugestivních obrazech, lidé by se v tomto pošmourném, šedivém světě daleko méně setkávali s kouzly, daleko méně peněz by si vyměnilo majitele, snilo by se daleko méně a daleko méně snů by se uskutečnilo.

Tak to vidím i já! Jen chci být šťastná a užívat si života plnými doušky. To, že říkám nahlas svá přání a tužby, neznamená, že musí být nutně všechny naplněny. Jsou to jen mé přání, nesplněné sny, jejichž uskutečnění by mi udělalo neskutečnou radost. A ještě větší, kdybych je prožila s Tebou. Vážně nevím co dělat jinak, a také nechápu co je na tom k nepochopení!? No tak sorry, no...to je život holka, to je život... Zlato no tak, netrap se zbytečně! Vím, že to také nemáš lehké, ale jsi malý bojovník, tak zahoď tu svou laxnost a bojuj! Prosím prosím prosím prosím prosíííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííííím - jak ještě nikdy o nic. Jsem ráda, že Tě mám ¦ ale začínají mi docházet síly. I já je potřebuji z něčeho načerpat. A vážně moc nerada bych hledala jiný zdroj. Ale jestli to vážně vidíš jako blok, nutit Tě nemohu. Běž a hledej své štěstí jinde, jinak se budeme trápit oba. A to nechci!

Včerejší den byl prý tím nejdepresivnějším dnem v roce 2007. No to by leccos vysvětlovalo. A jelikož jsem optimista, je to vlastně dobře, protože zbytek dní tohoto roku bude už jen šťastných a bez chmuru a depresí. Takže popojedeme ne?

NOVÝ ČLEN RODINY , přidáno 22.1.2007

Tak zpět v práci, moc odpočatá nejsem, ale jsem šťastná. S radostí Vám představuji nového člena naší rodiny - pana Botičku, alias Norise. Je to strašný zlatíčko - zatím. Když jsme si ho vyzvedávali u Františky z depozita, tak byl zase zalezlý pod skříní. Chovat se moc nechtěl, ale jak jsme začali vyplňovat papíry, začal se nám třít o nohy a jakoby se těšil, že se zbaví tamějších 4 tyranů. To ovšem nevěděl, že na něj doma čeká zase jeden nový. Do přepravky už ale nechtěl, najednou neměl sílu, ani nohy, dělal lazara a nemohla jsem ho tam dostat. Zato v autě byl sladký, jen seděl, koukal a občas si otřel hlavičku o dvířka přepravky. Po zkušenostech s přepravováním Orínka jsem si začala myslet, že nám dali kočku, která neumí mňoukat nebo nemá hlasivky. Ale k závěru cesty jsem si oddechla, ozvalo se pár slaboučkých, skoro neslyšitelných mňau. Seznamování proběhlo docela v klídku, Orin je zvědavý tvor už od narození a tak se jal čmuchání. Noris se zprvu nebal, a tak si prošel byt a vše očuchával. Ale jeho oprsklé chování vyvedlo našeho domorodce z míry, respektive ztratil trpělivost a tak se ujal nápravy, začal sykot, vrčení a hájení vlastního území. Vetřelec se zalekl a našel si úkryt pod postelí, kde trávil skoro celý pátek a sobotu. Jen si došel spořádaně na záchůdek. Bylo mi doporučeno ho první den nechat zalezlého, ale to se nedalo vydržet. Večer jsem si ho vyndala, položila vedle sebe na sedačku a on se potvorák nechal šmudlat celý film. Dokonce i na bříšku! V neděli už se docela producíroval a dokonce spolu leželi na jedné posteli, i když se pozorovali. Možná to teď nese hůř Orin, protože nelehá na svá oblíbená místa a raději se schová do skříně či na skříň, kam za ním Noris nevyleze. Moc toho venku nepochytil a je to zatím takový ťulpas :) Přesto myslím, že jsme vybrali dobře a bude z nich nerozlučná dvojka, která se zabaví, až nebudeme doma. Zvláštní je, že si oba vybrali stejné místo na válení - a to koš s vypraným prádlem. Zatím to vypadá lépe než jsem čekala.

Fotky našich miláčku jsou samozřejmě ve fotogalerii. Pro lenochy - zde :)

PRÝ ZÁZRAK , přidáno 17.1.2007

Myslete si dvojmístné číslo, sečtěte jeho cifry a výsledek odečtěte od původního dvojmístného čísla.Po klepnuti na tento odkaz vyhledejte výsledne číslo a zkoncentrujte svou pozornost na symbol vedle něj. Poté klikněte na kouli a čekejte na to zda bude Váš symbol uhodnut.

Teda mě na stará kolena ještě bude líto, že tu matematiku nechápu, neumím a nikdy neporozumím. Ještě, že tnám lidi co mi to vždy rádi objasní :)

A uvidíme se zas v pondělí. Já mám dovču a budu regenerovat své tělo a také se připravovat na nového člena naší rodiny. Jestli chcete ochutnávku, tak zde je očekávaný pan Botička. FOTO 1 a FOTO 2 :) no není to fešák!

TAKOVÝ JE ŽIVOT, přidáno 16.1.2007

Byl jednou jeden mladý pár s chlapcem ve věku 12 let. Rozhodli se cestovat, pracovat a poznávat svět. A tak se rozjeli do světa se svým oslem. Přijeli do první vesnice, lid jejich příchod komentoval: „podívejte na toho nevychovaného chlapce... on na oslu a chudáci unavení rodiče pěšky. Že to tak nechají!" A tak manželka řekla manželovi: „Nedovolme, ať mluví špatně o našem synovi.“ Manžel sundal dítě a sám nasedl na osla. Přijeli do druhé vesnice. Lid bručel: „Podívejte na toho nestoudného otce! Nechá manželku a syna trápit se pěšky, zatímco on se veze na oslu." Tak muž sestoupil a nechal posadit manželku. On se synem vedli osla za uzdu. Přijeli do třetí vesnice a lid to opět komentoval: „Chudák muž! Po namáhavé celodenní práci nechá sedět manželku na oslu. A chudák chlapec! Jak nešlechetnou matku má!“ A tak se rozhodli sednout na osla všichni tři. Znovu vyrazili na pouť. Když přijeli do čtvrté vesnice, zaslechli,co si říkal lid: „Jsou to bestie. Větší bestie, než sám osel, co je nese. Umořili by ho k smrti,místo aby sestoupili a kráčeli svorně vedle něho.“ Ale v další vesnici nemohli věřit svým uším, když slyšeli: „Hele, to jsou ti tři idioti, co kráčejí pěšky, i když mají osla, který je může nést!“

Závěr: Pořád tě budou kritizovat, budou o tobě špatně mluvit a bude obtížné potkat někoho, kdo tě bude brát takového, jaký jsi. Važ si času, který ti je vyměřen k životu! PŘÍTEL JE SLUNCEM, KTERÉ NEZAPADÁ!

VAROVÁNÍ, přidáno 15.1.2007

Policie upozorňuje všechny muže, kteří navštěvují kluby, večírky, bary a hostince aby si dávali pozor a byli velmi opatrní, když jsou pozváni ženou na drink. Mnoho žen a dívek totiž zneužíva drogu, která je na trhu známá pod názvem "pivo". Droga se vyskytuje v kapalném skupenství a dá se sehnat prakticky kdekoli. Je dodávána v lahvích, plechovkach, nebo se čepuje pípou z velkých sudu. Pivo používají sexuální predátorky na večírcích a v barech, aby přesvědčily své mužské oběti aby s nimi šli domů a spali s nimi. Ženě stačí aby chlapík zkonzumoval pár jednotek piva a potom ho jednoduše požádá, aby s ní šel domů na nezávazný sex. Muži jsou proti tomuto postupu naprosto bezmocní. Po několika pivech muži často podlehnou touze vyspat se s příšerně vypadajícími ženami, které by je za normalních okolností nikdy nepřitahovaly. Po konzumaci piva se muži často probudi pouze s mlhavou vzpomínkou na to, co se dělo předeslé noci, často jenom s neurčitým pocitem, že se stalo "něco špatného". Jindy jsou tito nešťastníci připraveni o celoživotní úspory známým podfukem, kterému ženy říkají "vztah". V extremních případech může být žena dokonce tak mazaná, že vláká nic netušícího muže do dlouhodobé formy otroctví a trestu, kterou nazývá "manželství". Muži jsou daleko snáze ovlivnitelní tímto trikem poté, co je jim ženskými predátorkami podáváno pivo a nabídnut sex. Prosím! Pošlete toto varování každému muži, kterého znáte. Pokud se sami stanete obětí tohoto "pivního" triku a žen které jej provozují, existují skupiny na podporu mužů kde se můžete setkávat s podobně postiženými muži a diskutovat o podrobnostech svých šokujících zážitků. K nalezení takové skupiny ve vašem okolí, nahlédněte do telefonního seznamu a hledejte "Golfová hřistě". Instruktažní video, jak pivo účinkuje můžete shlédnout zde.

TO UŽ ALE NENÍ VŮBEC VTIPNÉ!, přidáno 12.1.2007

Nevíte kam na hory? Jeďte do Jizerek, dnes v noci tam napadlo 40 cm nového sněhu!

JÁ CHCI SNÍH! A CHCI, A CHCI, A CHCI!!! A HNED TEĎ!

JSEM JAKÁ JSEM, přidáno 11.1.2007

Ano jsem romantická, staromódní a asi i infantilní. Nechci dělat věci sama, od toho přece partnerství jsou! Přeci jenom jsem Homo sapiens sapiens "Člověk rozumný", byl mi jako ostatním dán plně rozvinutý mozek, artikulovaná řeč a zvídavost. Zřejmě už proto toho budu využívat jak jen to půjde a budu se do konce života pídit po možnostech, novinkách. Prostě jsem jaká jsem a doufám, že ani jiná nebudu. Upřímně já ani nechci být! A ještě něco:

"Kdo chce, hledá způsoby, kdo nechce, hledá důvody."

OPAKOVÁNÍ, přidáno 10.1.2007

Ach jo :( čekání na další díly Lostů už mě fakt nebaví. A tak si můžu jen opakovat :) JJ, opakování je matka moudrosti ;)

Here's a Sawyer, there's a Sawyer, and another little Sawyer, fuzzy Sawyer, funny Sawyer, Sawyer, Sawyer, Locke. Sawyer, Sawyer, golf club, Sawyer, handcuff, Jin, Danielle, Sawyer, Sawyer, Sawyer, Pilot, Sawyer, Sawyer, Sawyer, Locke. I was once an airplane, I lived in a cave, but I never saw the way, Alex is my slave. I was not yet three years dead, but I haunted Jack, and now listen little child, to the man on crack. Did you ever see a Sawyer, kiss a Sawyer, on a Sawyer, Sawyer's Sawyer, tastes like Sawyer, Sawyer, Sawyer, Locke.Half a Sawyer, twice the Sawyer, not a Sawyer, lawyer, Sawyer, Sawyer in a bar, I saw a Sawyer, Sawyer, Locke.Is that how it's told now, is it very late, is it made of aloe juice?, Sayid, Michael, Kate. Now my song is running thin, I've run out of stock, time for me to retire now, and become John Locke.

ZPĚVY NEBE, přidáno 9.1.2007

Uprostřed nejtemnější, nejhlubší noci, kdy soumrak soupeřil se smrtí o zajatkyni - naději, zprvu tiše, jasně však, tři třpytné hvězdy rozzpívali se. A jak pěly jejich jiskrná zář narůstala, jejich osamocenost před světem se ztrácela. Pomalu jako strom když roste, zalévány odvahou, smíchem a pláčem posledních lidí, jejich zářné větve vyrašily a obklopily naše vědomí. Tehdy jsme je políbili a objali, neboť vstoupily do naší písně a rozjiskřily pustou tmu, ticho a slepotu duše, které jsme si tak bolestivě hýčkali. "Jsem Slovo, zvěstovatel nebeského ohně, pravila první. Přináším vám zvěst o jeho nesmrtelné síle, jež dlí od věků ve vašich srdcích." "Jsem bojem a hudbou, kterýmižto obdarovávám vyvolené, pravila druhá." "Jsem štěstím a klidem v bolestech a nemocech vašich nejhorších, pravila třetí." Pak, potřísněni tímto zlatavým dotekem, pokusili jsme se větví dotknout, pohladit je, vzít je. Když tu ony zmizely a noc se zase rozprostřela vůkol.

DORBÁ RADA, přidáno 9.1.2007

"Nikdy nezapomínejte, že ženy jsou romantická stvoření. A navíc milují víno, květiny, svíčky a čokoládu."
Tak jim alespoň jednou za čas dokažte, že o tom víte. Ani byste nevěřili, co dokáže jedna růže,...a pak ten večer ... ;) Určitě tím dáte najevo víc než tušíte!

HESLO DNE, přidáno 8.1.2007

" Kdo vymyslel práci, měl jí naučit i onanovat, aby se uměla sama udělat! "

Asi by můj nadřízený mohl podotknout, že to není zrovna myšlenka produktivního pracovníka, ale já za to nemohu. Prostě nenávidím pondělky a na tom se asi nikdy nic nezmění. Myslím, že část viny na tom nesou i vesměs promrhané neděle. Času je spousta, ale utíká. Vidina blížícího se pondělku a představa, že zas MUSÍM do práce mě štve, otravuje mi neděli, kterou tak díky tomu nevyužívám jak bych si představovala. Jedinou možnou záchranou by byl zajištěny partner po mém boku nebo (ač jen na čas) mateřská dovolená :) A jelikož to první se mě netýká, budu se těšit alespoň na to druhé. Vím jak to vyzní, ale není to vypočítavost, ani lenost, ani nevím jak to správně nazvat. Ale je mi líto, že jsi to zrovna ty, pondělí, ale nebuď smutné, neděle Ti konkuruje. Ač to nedělám, dám si novoroční předsevzetí: "Budu pracovat na tom, aby mé neděle byly hezké a přestaly mne štvát" :)

BOŽÍ OKO, přidáno 5.1.2007

Tak TATO fotografie prý byla pořízena Hubblovým teleskopem a má pocházet z dílny NASA. Tomuto jevu se říká "Boží Oko", je to zázrak, blablabla... další z mnoha hoaxů, kterými je zaplavován můj email. Jen se divím, že to nikoho netrkne, nikdo se nad tím nezamyslí, prostě přepošle, nedej Bože si vážně něco přeje. Bože Ty to vidíš, copak oni ne? :) Vždyť je to pořád to samé, znova a znova: ... můžeš to smazat, ale přijdeš o možnost potěšit své blízké... Myslím, že je potěším něčím úplně jiným, a raději osobně, ne nějakým přiblblým smyšleným obrázkem. ...když tento email během tolika a tolika sekund přepošleš tolika a tolika lidem, splní se Ti Tvé přání. Teď si něco si přej... Já si "něco" přeji skoro pořád. Snažím se, aby se to stalo a když ne naříkám nad svým osudem. Mám stejnou povahu jako tisíce jiných lidí. Ale ty tisíce, které si svá přání opravdu při přeposílání přejí a zaplňují emaily ostatním mě vážně děsí. O této době to něco vypovídá a toho se děsím. Všichni chtějí všechno, ale ta, aby pro to nemuseli hnout jedinou částí svého těla. A děsím se toho, že by přisla doba, která jim umožní plnit přní zmačknutím jednoho tlačítka.

"Chtěla bych alespoň 2.000.000,- Kč" ENTER.
"Chtěla bych devítku, abych mohla odstřelit tu šílenou ženskou, co mi pije krev" ENTER
"Chtěla bych, aby ta čůza, co mi roky pije krev, chcípla." ENTER.

"Světe braň se, nebo to špatně skončí!" ENTER

No na to nebudu raději ani myslet. Ať si každý přeje co potřebuje, všem to přeji, ale letos bych si opravdu přála dostávat o hodně méně hoaxů. Netvrdím, že mě při pohledu na "něj" nemrazí v zádech, ale proč. Asi je to tím tajemnem, to o čem vím, že tomu nikdy neporozumím. Takže fakt díky, ale zkuste si občas zajit na tyto stránky ;)

KDYŽ SE MUŽ A ŽENA ŘÍZNOU DO PRSTU, přidáno 4.1.2007

Žena: pomyslí si "auvajs", strčí prst do pusy, aby krev neukápla, druhou rukou si zalepí ránu a pokračuje v práci.

Muž zařve "do prdele..!" Natáhne ruku co nejdále od sebe. Dívá se jiným směrem, protože nesnáší pohled na krev - Volá o pomoc. Vytřeštěně zírá na flek, který se dělá na koberci. Musí se posadit, protože mu začíná být divně. Na pomoc spěchající partnerce dramaticky vysvětluje, že si právě málem amputoval ruku. Odstrčí nabízenou náplast, protože se mu zdá malá na to jeho obrovské zranění. Tajně nalistuje v domácí zdravovědě stránku o tom, jakou ztrátu krve může člověk přežít, zatímco žena běží do lékárny pro větší náplasti. Chce k večeři velký steak, aby obnovil tvorbu krevních buněk. Vyžaduje nutně pár piv proti stresu a bolesti. Odlepí náplast, aby se podíval, jestli rána ještě krvácí, zatímco žena jde k benzínce pro plechovkové pivo. Tak dlouho mačká ránu, až z ní opět začne crčet krev. Vyčítá ženě, že náplast nenalepila pevně. Fňuká, když mu odstraňujete starou náplast a lepíte novou. Kvůli svému zranění s vámi nemůže večer do kina. Místo toho se utěšuje Evropským pohárem, který náhodou běží v televizi a vy se zatím snažíte vyčistit flek z koberce. V noci často rozsvěcuje, aby se přesvědčil, že mu nenaskakují podezřelé skvrny, které svědčí o otravě krve. Příští den je strašně ospalý a podrážděný. Vezme si dopoledne 2 hodiny volno, aby navštívil lékaře, který vyloučí otravu krve. S tlustým obvazem jde večer do hospody a frajersky říká, že ta maličkost opravdu nestojí za řeč.

ÚRYVKY Z DENÍKU JEDNÉ KOČKY, přidáno 3.1.2007

Den 52 - Mojí únosci mě neustále trápí s visacími blbostmi. Oni jedí čerstvé upravené maso, zatímco já musím jíst sušené potraviny. Jediná vec, která mě drží při živote je naděj z útěku a mírné uspokojení ze zničení částí nábytku. Zítra možná sním další květinu.
Den 61 - Dnes se mi skoro podařilo zabít své únosce motáním kolem jejich noh když chodili, musím to ale zkusit u vrchu schodů. Ve snaze znechutit a odrazit tyto hnusné utlačovatele jsem opět samovolně vyvolal zvracení na jejich oblíbené křeslo. Ještě to zkusím na polštář.
Den 65 - Utnul jsem hlavu myši a donesl jsem jim tělo ve snaze ukázat čeho jsem vlastně schopen a vyvolat v nich hrůzu. Bohužel o tom ale přijemně mluvili a radili mě, abych to dělal dál a říkali, že jsem hodná kočka. Chjo... plán nevychází.
Den 68 - Teprv teď jsem si opravdu uvědomil jak jsou sadističtí. Z nejasného důvodu si mě vybrali pro týrání vodou. Tentokrát ale použili pěnouvou chemikálii, které říkají "šampón". Který blázen vymyslel takovou chemikálii? Mou jedinou útěchou je kus palce, který mám ještě mezi zuby.
Den 71 - Konalo se jakési shromáždění jejich kompliců. Po dobu konání této události jsem byl umístěn na samotku. Přesto jsem slyšel hluk a cítil smrad ze skleněných válečků, kterým říkají "pivo". Zaslechl jsem důležitou informaci o tom, že mé uvěznění je způsobeno mou schopností "alergií". Musím se naučit co to je a jak toho využít.
Den 74 - Jsem přesvědčen, že ostatní zajatí jsou poskoci a asi donašeči. Psa běžně pouští ven a má zřejmě radost se vrátit. Podle všeho to je hňup. Na druhe straně andulka musí být informátorem a běžně se s němi baví. Jsem si jist, že nahlašuje každičký můj pohyb. Díky jejímu umístění v malé drátěné místnosti má pocit bezpečí. Ale nebojte, je to jen otázka času...

Vítám Vás v novém roce, přidáno 2.1.2007

Letošní svátky stejně jako závěr roku byly moc hektické. Moc ráda jsem všechny viděla, ale už teď říkám, že příští rok to bude jinak :) Ten návštěvový maratón, který trval vlastně skoro týden, mě vážně totálně odrovnal. Ani jsem si neoddychla. Neviděla jedinou vánoční pohádku a ani si pořádně neužila tu pravou atmosféru vánoc na kterou jsem se těšila. Ale jinak to bylo fajn, byla jsem hodná a Ježíšek přinesl moc pěkných dárků.

Tak doufám, že alespoň Vy jste si všichni pořádně odpočinuli, načerpali nové síly a půjdeme vstříc novým zítřkům plni elánu. Takže Vám přeji šťastné vykročení do nového roku a v něm 12 měsíců bez nemoci, 53 týdnů štěstí, 365 dní bez starostí, 8 760 hodin lásky, 525 600 minut pohody, 31 563 000 jedinečných okamžiků.