ŠŤASTNÉ A VESELÉ,... přidáno 21.12.2007

Tak je to tady, zase vidím jak mi čas protekl dlaněmi jako voda, rok se s rokem pomalu, ale jistě sešel a vánoce klepou na dveře - za což jsem vděčná, protože se na ně už přes měsíc těším jako malá holka. Když se ohlédnu zpátky vidím všechny ty hezké okamžiky, které jsem za ten minulý rok zažila a po letech mohu zase říct, že jsem opravdu šťastná. Letos bych si bývala přála, aby to utíkalo daleko pomaleji. Vybrala jsem si jednu z tisíce možných cest, a přesto, že jsem se toho bála a bylo to z počátku tak těžké a nepředstavitelné, dopadlo to nečekaně dobře. I přes drobná klopítnutí se po ní jde s radostí a láskou v srdci, a hlavně neuvěřitelně lehce. Ruku v ruce, bok po boku s mým mužem, který je to nejlepší co mě mohlo na tomto světě potkat. A to samé bych ráda do nového roku popřála i Vám. Četla jsem si svůj loňský příspěvek a skoro se zděsila kolik obsahuje pravdy, pravdy na kterou by člověk zapomněl. Deníky (byť i ty internetové) mají něco do sebe, už pro takové sklerotiky jako jsem já, nebo romantiky (také jako já), kteří raději vidí svět růžově. Ale moje loňské přání, aby tento rok byl šťastný nějakým zázrakem vyšlo a tak si ho sobě i Vám přeji znova:

Už se opět přiblížily Vánoce a zimní hrátky, tak přejeme Vám všem hezké a šťastné svátky! Užijete si volno a atmosféru vánoc naplno, v klidu a pohodě. Pod stromkem ať najdete spoustu dárků. Štěstí ať se na Vás snese jako vločky sněhu, nový rok ať přinese Vám zdraví, lásku, něhu. Nechť Vaše sny se stanou skutečností, všechny dny ať prožíváte s radostí. Zkrátka jen vše NEJ, ŠTASTNÉ A VESELÉ, ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK A V NĚM NAVIDĚNOU.

A když jsou pomalu ty vánoce, tak si k tomu čtení také zanotujte a nezapomeňte klikat na sobíky ať je veselo ;-)

...přidat komentář

PĚTKA JE HNUSNÁ UŽ OD DOB ŠKOLNÍ DOCHÁZKY, přidáno19.12.2007

Kdo by měl pětku rád? Já ne a jsem ráda, že mě bude strašit jen dneska. A bude se to jen zlepšovat :-) Ano, ještě pět dní a konečně se dočkám. Také se nemůžete dočkat jako já? Hlavě ty můj muži? Těšíš se? I když mě bude stačit už pátek a dlouhé volno. Strašně se na to těším. Nakonec má nedočkavost ani nedostala za uši jak jsem čekala - uteklo to docela rychle. Ještě nedávno jsem vymýšlela poslední dárky a myslela, že to do Štědrého dne nevydržím a on už mi pomalu klepe na dveře. Obzvlášť poslední tři týdny zmizely jako mávnutím kouzelného proutku a zůstaly po nich jen vzpomínky. Ty nejčerstvější jsou náš sobotní výlet na veteránskou burzu v Chotusicích, návštěvu svaté Barbory v Kutné Hoře a večerní koncert Kryštofa a jejich Akustik Best Of Tour ve Stavovském divadle. Na to asi nikdy nezapomeneme. Ani nesmíme, neb jsem ten den pokaždé zapomněla fotoaparát. Holt jsem tyto krásné okamžiky nezachytila a tak nezbývá opravdu nic jiného, než si je pamatovat :-) Kryštof nezklamal. Je to druhý koncert, na kterém jsem byla a byla jsem nadšená úplně stejně jako po Rubikonu, možná ještě o něco více. Stejně tak se bavil Jirka a v lóži divadla nám bylo skvěle. Mohli jsme dělat skoro cokoli aniž bychom někoho pobuřovali :-) Jsou to opravdu výborní muzikanti, vědí co dělají. „Akustických předělávek“ jsem se bála úplně zbytečně, protože to bylo opravdu naprosto jedinečné turné, s dokonalým výběrem a řazením hitů. Krajčovo pojetí a provázení koncertem bylo brilantní. Od samého přivítání, kdy diváky seznámil s kapelou a přivítal dvě spolužačky houslistky, které na tomto koncertě doplňovali základní sedmičlenné mužstvo, rozesmálo celý sál - Richard prohlásil, že se jejich účastí výrazně zvýšil koeficient krásy skupiny. A humorně pokračoval až do samého konce. Neuvěřitelně nám zpříjemnil sobotní večer a naladil nás na svátky, na které nás ještě doladí nedělní adventní koncert v Hybernii a pka už jen vyrážíme užívat si svátky.

...přidat komentář

NERVOZITA KOLEM STOUPÁ,... přidáno 13.12.2007

ale já jsem v klidu. Tedy myslela jsem si to, dokud jsem dnes nemusela komunikovat s naším překladatelem. Je to takovej zvláštní človíček (dnes jsem ho pojmenovala dědek starej plesnivej), ale ve skutečnosti jsem ho nikdy neviděla, tak mě neberte vážně. Určitě je to moc milý starší pán, který už na sklonku svého života holt nezvládá HI-TECH vymoženosti nového tisíciletí, a za to se na něj přeci jen zlobit nemůžu (a v skrytu duše doufám, že já taková na stará kolena nebudu). Abych Vám ho trochu přiblížila: Tento pán nám překládá již řadu let, v podstatě jsou jeho anglické texty na prd (nejsou přesné ani právně odborné), ale je levný a rychlý, a to je to po čem náklady naší kanceláře touží (popravdě po tom touží šéf, ale to je snad každému jasné). A jak nám pan překladatel stárne, začínají se projevovat příznaky stáří. V hlavince mu rotují kolečka bilancí přijal - vydal čím dál tím častěji, a tak dělá vše pro to, aby měl na svém kontě co nejvíce korunek. Začalo to tím, že nám jednoho krásného dne poslal fakturu elektronicky a u toho zůstal. Za nějaký čas si do faktury přidělal kolonku "režijní poplatky (email, poštovné, atd.)" ve výši 25 Káčé, aniž by kdokoli tušil proč. Poté se rozhodl zrušit pevnou linku. Sice odpadla možnost faxů, ale většina věci jde stejně elektronicky a mobil naštěstí vlastní a ovládá. Vše OK, ale teď si zrušil internet – v podstatě lžu, protože jen přešel na nějakou vidlákovskou lacinou verzi rádobynetu, ale to je jako by ho zrušil. Emaily se vracejí, někdy nedojdou vůbec. No a tak na naší straně hrnec přetekl. Poté co na překlad čekáme nepřiměřeně dlouho, jsem nucena telefonicky urgovat. Tak se pokorně táži pana překladatele, zda náš text obdržel a pomalu ani nedokončím svůj dotaz, načež se z druhého konce ozve: "ANO!!!", ale že teď má od našeho druhého kolegy ještě něco důležitějšího a že obratem pošle. Snažím se mu vysvětlit, že je to v pořádku, ale zda by byl tak laskavý, a mohl nám vždy jakmile od nás nějaký překlad obdrží, poslat potvrzení o přijetí emailu, abychom si nezvyšovali náklady zbytečnými telefonáty. Načež se na mě obořil podruhé, že uznává, že to teď nefunguje na 100%, ale že mu máme současně s emailem poslat sms zprávu. No, kdyby měl oskara, na kterého to pošlu z netu zadarmo, tak budiž, ale své peníze tedy plýtvat nebudu. Snažím se mu to vysvětlit a on jako by neslyšel se na mě oboří, ať si tedy svůj kredit šetřím a místo sms mu zavolám z pevné linky za 6 Káčé. A jestli ještě něco chci, ať zavolám jindy, protože teď musí dělat TEN překlad. No dobře, to jsem ještě v klidu. Ovšem jen do okamžiku, než mi za minutku na monitoru naběhne obálka s novým emailem – od pana Kůrky, který mě víc než nazvedl ze židle (dědek starej plesnivej):

PÍ Kučerová:
K problému doručování zakázek:
1) nastavte si do Outlooku či Outlook expresu požadavek na potvrzení příjmu; jakmile takový e.mail otevřu potvrdím jeho příjem
2) pokud v rozumné době (cca 1/2 hod) neobdržíte toto potvrzení zavolejte nebo pošlete SMS
OK?
Zdraví
překladatel

V podstatě přesně to co jsem po něm chtěla jen s hromadou zbytečných keců a urážek. PÍ ze mě dělat nebude (dědek starej plesnivej). S paní to jeho oslovení mělo společného málo, spíš skoro nic. A lavinu následujících emailů, v kterých ze mě dělá idiota, který neví kde se toto nastavení nachází nemá ani cenu zveřejňovat. Nehodlám se rozčilovat. Přepínám na vánoční mód klidu a pohody a představuji si co mě o svátcích čeká.

DOKONALÝ PŘÍBĚH ZE ŽIVOTA,... přidáno 10.12.2007

Nikdy jsem nechápal, proč jsou sexuální potřeby muže a ženy tak rozdílné.Všechny tyhle povídačky o Marsu a Venuši... A taky jsem nikdy nerozuměl tomu, proč muži myslí hlavou a ženy srdcem. Minulý týden jsme šli s manželkou do postele. Začali jsme se pod dekou navzájem dotýkat a hladit. Už jsem byl pěkně nadrženej a myslel jsem si,že je to oboustranný a že je to jednoznačně nasměrovaný na sex. Ale přesně v tu chvíli mi manželka povídá: "Poslouchej, já teď nemám žádnou chuť na sex, mám chuť jenom na to, abys mě pořádně objal, jasný?" Odpověděl jsem: "Coooooo???'' Na to mi odpověděla kouzelnými slovíčky: "Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s emocionálními požadavky ženy!" Tak jsem to vzdal. Tuhle noc jsem musel usnout bez sexu. Následující den jsme šli s manželkou do nákupního střediska chodit po krámech. Díval jsem se na ni, jak si zkouší troje nádherný, ale drahý šaty. Protože se nemohla rozhodnout, řekl jsem jí, ať si vezme všechny. Nevěřila vlastním uším a motivovaná mým plným porozuměním hned kula železo, dokud bylo žhavé. "Miláčku, ale k takovým šatům nutně potřebuji i nové boty. Vím, jaké by se mi hodily, ale stojí dva a půl tisíce." Řekl jsem jí na to, že má absolutní pravdu, a ať si je samozřejmě vezme. Pak jsme šli kolem klenotnictví. Vrazila mi šaty a boty do ruky a zmizela uvnitř. Vyšla s nádherným náramkem posázenými diamanty. Souhlasil jsem a pochválil jí její vytříbený vkus. Kdybyste ji viděli! Byla nadšená, na vrcholu blaha. Nejspíš si myslela, že jsem se asi zbláznil, ale v tom momentě jí to bylo v podstatě jedno. Myslím, že jsem jí mým souhlasem totálně naboural její filozofické schéma. Byla už jak v extázi a snad i sexuálně vzrušená. Lidičky, výraz jejího obličeje byl neuvěřitelný, to byste museli vidět! A v tom okamžiku mi svým nejmilejším úsměvem povídá: "Už jsem spokojená, teď můžeme jít k pokladně." Byla to makačka nezačít se smát, když jsem jí odpověděl: "Ne, ne, drahoušku. Myslím, že momentálně nemám žádnou chuť na to, abych tyhlety všechny věci kupoval." Zbledla jako křída, a snad ještě trochu víc, když jsem dodal: "Mám chuť jenom na to, abys mě pořádně objala." A když začala prskat vzteky, přišel můj poslední mistrovský kousek: "Ty neumíš prostě a jednoduše zacházet s finančními možnostmi muže!" Myslím, že tak do roku 2013 nebudu mít žádnej sex... A proto - Nezašel by někdo se mnou na pivo ??? :o)

- SPRAVEDLNOST NEEXISTUJE -,... přidáno 6.12.2007

V práci se dřu jako kůň - já vím, že je to divné, ale poslední tři týdny fakt jo, a jediné čeho se od šéfa dočkám je, že si o mě myslí, že dělám leda tak tuhý výkal a šťourám se v nose. Uznávám, že někdy jo, ale teď tedy fakt ne. Béééé, tohle si teda opravdu nezasloužím. A to jsem mu jela koupit kytičky až do Střešovic, tramvají, v zimě, nastydlá. Stejně mu v té jeho kouřem zatuchlé tmavé kobce chcípnou. A čí to bude zase vina, no ano, moje, koho jiného. Dělám tu recepční, asistentku, servírku, údržbářku i IT a stále je to málo. Napadají mě teď samé takovéhle myšlenky :-) a také mi to připomnělo větu z Vondruškovo knihy "Sběratelé ostatků" - "Člověk nebyl zrozen k radosti. Zatímco bolest ho provází skoro neustále, štěstí rychle vyprchá. Je jako voda v dlani. I kdyby člověk svíral ruce sebepevněji, stejně proteče mezi prsty a za chvíli je pryč." Člověk se opravdu ničím nezavděčí. Alespoň jsem si u Chládka udělala radost i já a koupila si na recepci krásnou vánoční hvězdu. Jediné pozitivum na téhle výpravě do Střešovic je, že jsem objevila výborné zahradní centrum, kde mají spousty krásných kytek, květníků a dalších sarapatiček. Určitě se tam zastavíme, až budeme vybavovat vlastní byteček :-) Nevím jestli je to tou zimou, ale v poslední době na positivní věci spíš myslím, než by se mi děly. Což se ovšem nevztahuje na mého muže, neb to je má dokonalá polovička. Zase na mě leze nějaká nemoc a on se o mě tak vzorně stará. No gentlemanů je po málu, a já mám jednoho doma. Je to moje sluníčko. A zaplať pán bůh za něj. Jinak bych ty bubáky kolem musela snad pozabíjet :o)
Jsem tou vzpomínkou na šéfa zase pěkně v ráži, tak bacha na mě :-)

NEŮSPĚCH... přidáno 28.11.2007

Neúspěch známe dobře všichni, a i když to u mě teda není zrovna teď aktualní (leda, že by mi Ježíšek tu zrcadlovku opravdu nepřinesl nebo bych nedostala vánoční prémie) tak se mi to moc líbilo. Myslím, že to stojí za přečtení. A já doufám, že jsem se snažila dostatečně a nebude to trvat déle než jsem myslela:-)

Neúspěch neznamená, že jste ničeho nedosáhli, ale že jste se něco naučili.
Neúspěch neznamená, že jste se chovali jako blázen, ale že jste měli pevnou víru.
Neúspěch neznamená, že jste se ponížili, ale že jste byli ochotni to zkusit.
Neúspěch neznamená, že to nemáte mít, ale že máte něco udělat jinak.
Neúspěch neznamená, že jste méněcenní, ale že nejste úplně dokonalí.
Neúspěch neznamená, že jste promarnili kus života, ale že máte důvod začít znovu.
Neúspěch neznamená, že byste to měli vzdát, ale že byste se měli snažit o trochu víc.
Neúspěch neznamená, že toho nikdy nedosáhnete, ale že to potrvá trochu déle, než jste mysleli.
Neúspěch neznamená, že vás Bůh opustil, ale že má s vámi jiné úmysly!

ŘETĚZOVÁ REAKCE,... přidáno 22.11.2007

Jiskřička
jiskra
plamínků svár
vzplanutí
plápol
doutnání
zmar.
A znovu
jiskra
oheň a žár
exploze
ticho
já, ty
jsme pár.

JSME VE FINIŠI... přidáno 20.11.2007

a čekáme jen na zazvonění zvonečku a bohatou nadílku :-) A co vy? Jak jste na tom s pořizováním vánočních dárků? Stále tápete a nevíte si rady čím potěšit své známé a drahé polovičky? Tak to Vám opravdu nezávidím a tímto poťouchle hlásím, že my už máme splněno :-) Všechny dárky jsou pečlivě uloženy a mě čeká jen jejich zabalení. I když to s Orínkovo věčným motáním se do stužek a trháním balícího papíru také není žádná slast. Spíš pořádný maratón. Loni mi to trvalo 5 hodin a to naše kocouřisko mi dobrou hodinku navrch přidalo. V těch chvílích uvažuji, zda opravdu platí přísloví "kdo si hraje, nezlobí". Nu co, jen ať si ty vánoce také užije. Já jsem si vážně oddychla. Při nákupech nadávám na hlubokou kapsu a počet příbuzenstva, ale stejně jsem ráda, že je mám. Hlavně jsem díky tomu nucena začít s nákupem už koncem srpna a teď mám klid, všichni mi mohou vlézt na hrb a já se mohu usmívat a nasávat tu správnou atmosféru vánoc. Žádné tlačenice, znechucené a nervózní davy, strkání, přehrabávání se v přebraném zboží, stání ve frontách,... Jen procházky mrazivou osvětlenou Prahou, svařák, pohoda jezz. Ale má to i své nevýhody. Ze všech stran slyším: „Ty bestie, ty už máš Ježíška??? Ty se máš.“ A pak počítám den po dni do toho štědrého a nemůžu se dočkat. Ještě 33 dní, no věřili byste tomu, to je fakt nekonečné :-))) Jo, jo, nemohu se dočkat (ostatně jako každý rok), pořád si musím dávat pozor na pusu, abych nic neprozradila a nejradši bych byla, kdyby byly vánoce už zítra. Snad budou očka mého muž zářit víc než žárovičky na stromku :-) Tak přeji všem "opozdilcům" inspiraci, pevné nervy a lovu zdar ;-)

...přidat komentář

ZIMNÍ RETRO,... přidáno 14.11.2007

Tak nám trošku přituhlo, naše brambůrka je již zazimována a teď už jen oba čekáme na první petrklíče, které nám ohlásí příchod jara a budeme zase moci brázdit krajinou na dvou kolech. Uznávám, že má druhá polovička se těší o něco více než já. Já mám zimu ráda, miluju, když sedím v teploučku a za okny sněží. Těším se na lyže (jestli tedy na ně vůbec dojde), na to jak se budu válet ve sněhu a koulemi zlobit svého milovaného (tedy jestli se trefím), na to jak budu pro ostatní lyžaře pohromou a budu si to drandit svým stylem po sjezdovce křížem krážem :-) Štve mě, že přes noc krásně nasněží, ale když vyrážím do práce už jen prší a všechen sníh rozbředne do bláta. Ó jak by se žilo někde daleko od Prahy v zasněženém domečku... Můj muž je úplný opak, zimu nesnáší a už 3 týdny naříká nad koncem sezóny. Útěchou jsou mu nyní motoristické časopisy, internetové servry a cestopisy nad nimiž si krátí dlouhou chvilku. Pak oba vzpomínáme a prohlížíme fotky z léta. Teď zrovna mám nostalgickou a tak mi hlavou běží řada vzpomínek, na to jak jsem koupili stan na naší první dovolenou na Slovensko, na to jak jsem poprvé jela na Jawičkách, na to jak mi Jiřík v létě trhal třešně, na to jak si Eva pořídila myš a ta si lebedila v mých vlasech a lechtala mne drápky za krkem (a pak mě počůrala), jak jsme chodili na houby a ke konci sezóny jsme jich už měli plné zuby, jak jsme spolu škrábali brambory, jak jsem se jezdili koupat do lomu a já tam Jiříka málem utopila, jak jsme byli na motorkách na rozhledně, na náš výlet do uměleckoprůmyslového muzea, na loučení před odjezdem na zápasy, na všechny naše dovolené,...toho je tolik, že nám to na celou zimu určitě vystačí :-)

A historek máme pořád na rozdávání. Dlouho jsem váhala zda mám zrovna tuhle vytahovat, ale bude asi nadosmrti patřit k našim BEST OFkám, tak co :-)
Představte si víkend, sobota ráno, za okny sníh, dopoledne cesta do Yamahy a pak po vánočních nákupech (úspěšných, máme už skoro všechny) dobrý oběd, zachumlaní do peřinek, film, romantická večeře - směs sýrů, česnekové bagetky a vínko, celý den velice romantická mazlivá nálada, nu prostě jsme od rána směřovali k onomu vrcholu. Milování bylo na dosah a tak jsme si společně odskočili do koupelny, namydlili svá těla, skotačili jsme jak se tak v koupelnách obvykle skotačí, pak osušili svá těla (postýlka připravená, svíčka zapálená), muž skočil do peřin, já ji zespoda nadzvednu a vletím pod ní za ním. V tom můj Jiří ztuhne, zarazí mě a povídá: "Počkej, necítíš něco?" a opravdu, cítili jsme to oba. Náš milovaný kocour se nám vydělal do peřin. Čert ví proč, já si myslím, že naschvál z trucu. Hajzlík jeden, od té doby mu neřeknu jinak než posránek. Kdo tvrdí, že nejlepší antikoncepce jsou děti šeredně se mýlí a nechová doma žádné zvíře! Takovou spoušť by nedokázalo ztropit ani to nejzlobivější dítě. Ale kdyby to bylo jen v peřinách, mé vklouznutí pod peřinu (onen pohyb peřiny vzhůru) způsobilo, že jsme jeho nadílku měli po celém pokoji a tak jsme následující hodinku strávili sbíráním jeho bobků (a že jimi rozhodně nešetřil), převlékáním postele, praním povlečení, bohužel i peřin a drhnutím koberce. Veškerá momentální romantika byla nenávratně pryč, byla spláchnuta s posbíranými bobky do záchodu. Naštěstí máme ještě sílu a výdrž a tak jsme se od původního záměru nakonec přeci jen nenechali ani přes tyto patálie odradit a ten nádherný den byl zakončen jak se sluší a patří.

...přidat komentář

MANŽELKY,... přidáno 13.11.2007

"Co to bylo za záblesk?" zeptala se nervózním hlasem moje právoplatná manželka. "Ježišmarjá, to byl určitě radar! Radar!" Čímž ale její lamentování neskončilo. "Panáček nesmrdí korunou, nemá ani na zimní gumy, ale na pokuty v eurech, to určitě dá dohromady. Uvědom si, že nemáme už ani cent, na hranice dojedeme nejspíš na výpary a ty si klidně jedeš jak kdyby pro tebe žádný předpisy neplatily. Seš nezodpovědnej až to bolí! Bože za co jsem se to provdala. Matka měla pravdu když říkala, že s tebou se místo do ráje dostanu tak leda tak do prdele!"
"Co furt máš lásko? Jedu padesát, svítím, nevím co to bylo. Třeba jen někdo na ulici něco fotil?" zkoušel jsem navrhnout. "A co by jako kdo na týhle ulici fotil?" Kateřina se zavrtěla na sedačce spolujezdce, potáhla z cigarety a pokračovala: "Našeho vomlácenýho Favouše? To si děláš prdel ne? Říkám, že si jel víc jak padesát a radar nás vyfotil." stála si na svém. "Kecy, prdy, beďary, jel jsem padesát, nejsem blbej abych riskoval německou pokutu ne?" snažil jsem se Katce oponovat.
"Času máme dost, otočím to a projedem tuhle ulici znova padesátkou, abys viděla že nekecám." uzavřel jsem. Trošku mě hryzalo svědomí, jel jsem opravdu padesátkou? Vraceli jsme se z Drážďan z předvánočních nákupů, oba dva utahaní z celodenního prolejzání krámů a obchoďáků a tak bych se ani nedivil, kdybych po tý štrece neměl už takovej cit v noze. Nebo že by únava? Však uvidíme. Zabočil jsem do první vedlejší ulice, bravurně otočil favouše a vrátil jsem se zhruba dva kilometry, kde jsem opakoval týž manévr.Manželka vedle mě ostřížím zrakem sledovala ručičku tachometru, která se držela za čyřicetipěti kilometrech v hodině. I já jsem se snažil jet touto rychlostí. Ale bylo to marné, najednou to blesklo a na ulici ani noha. To byla samozřejmě voda na manželčin mlýn. Hned spustila: "A je to tady, určitě jsme v nějaký čtyřicítkový zóně! Sereš na značky, čumíš co kde lítá a bude z toho akorát mastná pokuta! Proboha za co mě trestáš?!"
Strašně jsem litoval, že neexistuje nějaký dálkový vypínání na ženský. To by byla paráda, jen by otevřela hubu, já bych zmáčknul čudlík, ona by zhasla a zapnul bych jí na chvilku až na hranicích, aby se mohla usmívat na celníky. Pak zas vypnout a zapnout až doma, aby mohla otevřít vrata na zahradu. Po pár vteřinách scifi představ jsme se zase vrátil nohama na zem. Vrhnul jsem na ní dost nevraživej pohled a navrhnul jsem, že zajedem až na začátek Pirny a schválně jestli tam bude nějaká čtyřicítka. "Jo!" vyštekla na mě. "Máme prachů na rozdávání a budem si vozit prdel po Německu sem a tam, aby se ukázalo, že mám pravdu. To zrovna." To mě ale dožralo tak, že jsem se otočil skoro na místě, s výrazem šílence v očích a ručičkou tachometru na čtyřicítce jsem dojel až za město, kde jsem se otočil a vyrazil zpět. Jel jsem jak šnektřicítkou. Nikde samozřejmě žádná značka, která by upravovala rychlost. I němčouři, kteří ve své vlasti opravdu dodržují povětšinou rychlost mě problikávali a předjížděním mi dávali jasně najevo, že se seru jak hlemýžď.
Banhofstrasse. Tuhle ulici si asi budu nadosmrti pamatovat. Za nervózního blikání aut v koloně za mnou jsem jí pomalu projížděl. Blik! Zase ten blesk. Zase nás něco vyfotilo. To už bylo i na mou ženu Kateřinu dost, rezolutně se natočila zády ke mně a celou cestu až na hranice na posléze i domů do Děčína se koukala z okénka a nepromluvila ani slovo. Její mlčenlivost trvala ještě skoro týden. Čas od času jsme spolu sice prohodili pár frází, nutných k přežití, ale bylo na ní vidět, že vina je zcela na mé straně. Pak se vše vrátilo téměř do normálu.
Den před štědrým dnem jsem spěchal domů z práce, vystresovanejtím, že ještě nemám pro manželku dárek pod stromeček. Mám jí rád a chtěl jsem jí koupit něco hezkého. Něco co jí mě stále připomínalo. Na příhodu z Německa jsem už dávno zapomněl a tak mi otevření poštovní schránky doma doslova vyrazilo dech. Nejsem většinou škodolibej, ale to co bylo v dopise na úředním papíře, s německou poštovní známkou a německou zpáteční adresou, mě rozesmálo jako nikdy před tím. Moje němčina stačila přesně na to, abych z dopisu vyčetl, že nám byla vyměřena třikrát pokuta ve výši dvacet euro - při průjezdu nádražní ulicí v Pirně totiž zdejší policejní radar třikrát zdokumentoval, že spolujezdec nebyl připoutanej bezpečnostním pásem! Pak už stačilo jen vzít novou obálku, lejstro do ní vložit, zabalit do vánočního papíru, šoupnout to pod stromeček a jen čekat až zazvoní ježíšek a má milá Kateřina se posere...

KOLOBĚH,... přidáno 8.11.2007

Potkáváme, abychom pochopili...
Chápeme, abychom prožili...
Prožíváme, abychom trpěli...
Trpíme, abychom rozuměli...
Rozumíme, abychom postupovali...
Postupujeme, abychom přežili...
Žijeme, abychom milovali...
Milujeme, abychom byli šťastní...
Jsme šťastní, abychom mohli pokračovat...
Pokračujeme, abychom …
Pokračuj a miluj, abys nalezl svůj CÍL.

UKRADENO Z BLOGU KATCHABY,... přidáno 7.11.2007

Před chvílí jsem nakrmila a uspala dítě, teď se snažím uspat sama sebe. Manžel má expanzivní spaní, což se projevuje nalepením jeho tělesné schránky na tu mou. Problém je v tom, že já ležím už fakt na kraji a navíc mi je vedro, takže jedním chvatem odhazuju deku směrem k nohám a zároveň žďuchám do muže, aby se jako pošoup. Něco zamumlá a odtahuje se na svou půlku, já provinile povídám: "Promiň," a dál ležím nepřikrytá, zády k němu. Za minutku mě najednou začne škrábat na zádech. Ztuhnu, nevím, co to jako je, přece jen ve tři ráno... Pak mě napadne, že pravděpodobně spí, respektive napůl spí a napůl je vzhůru. Na to on je expert – než jsme spolu začali žít, netušil, že v noci jde občas na záchod. Machroval, jak on nikdy a že spí celou noc... Prostě o tom nevěděl :-) (Ale o tom jindy, to dá na vlastní blognutí.) A tak jsem zticha, abych ho nevzbudila, protože přeci všichni vědí, že náměsíčníci se nemaj budit, žejo. Za chvilku s drbáním přestane, já poděkuju a s úsměvem na rtech usnu.
"Tys mě v noci drbal na zádech," povídám ráno, když se chystá do práce. Zahuhlá, že ví. Znovu to připomenu večer, když usínáme.
"No však taky víš, jak jsem byl nasranej?!" vypadne z něj.
"Proč nasranej? Já myslela, že jsi spal?"
"Nespal, tys něco povídala, já ti nerozuměl, ale jak jsem viděl ty záda, cos na mě vystrkovala, myslel jsem, že chceš podrbat! Asi minutu jsem v duchu nadával, co si to jako vymejšlíš, takhle v noci, budit mě kvůli drbání, ale nakonec jsem tě teda podrbal!"
"Já jsem se omlouvala, že jsem do tebe šťouchla," směju se.
"No! Kdybys věděla, jak já byl nasranej!!"
"Ale zas seš hodnej, žes mě nakonec podrbal!"
No prosím. Někteří muži dělají, co své ženě na očích vidí. Ten můj co mi na zádech vidí :-))))

Upřímně, už dlouho jsem se tak nepobavila, doslova jsem brečela smíchy a od srdce se smála. Tak moc mi to připomíná tu naší postel. Možná, že expanzivní spaní je vlastnost typická pro všechny naše drahé polovičky, neb mě někdy od kraje postýlky dělí jen několik centimetříků a někdy o ně dokonce postel přesahuji. Co přesahuji, opírám se jednou rukou o zem či skříňku jen abych z ní nevypadla. Můj muž by mi teď 100% oponoval, protože, světe div se, tvrdí to samé. S originalitou jeho vlastní je tím usurpovaným on sám. Ale ten metr volného prostoru má za zády on, takže mě to tedy rozhodně nenamluví :-) Přemýšlela jsem, zda se na části uzemí našeho lože nenachází nějaká pozemská varianta černé díry. Bylo by to asi jediné rozumné vysvětlení, kam se ten prostor ztrácí. Na druhou stranu mě strašně těší, že konečně vím, že jsme úplně normální. Tedy moji normalitu by mohl zpochybnit paradox - jakmile můj můž odjede a já se stanu nuceně slaměnou vdovou je mi postel veliká a tulení mého muže mi chybí tak, že se oblékám do jeho pyžama a ležím schoulená v jeho peřince a na jeho polštáři, abych ho alespoň cítila. Snad jen léty místo něžného šťouchnutí či pohlazení doprovázeného skoro neslyšitelným upozorněním "miláčku, posuň se" nepřijdou na řadu lokty. Přeci jen osobní prostor je osobní prostor a já jsem rozespalá roztomile rozmrzelá :-)

...přidat komentář

MÁM ZPĚVAVOU,... přidáno 1.11.2007

Poslední dobou si od rána pobroukávám, pohvizduji a neustále mi v hlavě zní píseň a té melodie né a né se zbavit. Broukám si ji všude, když ráno myji nádobí, cestou do práce, při práci, při obědě, prostě pořád.Určitě jí také znáte, ale varuji Vás - je to vysoce nakažlivé. V práci jsem nakazila kolegu i kolegyni :-) Tak jen směle do toho:
I love you baby, nananananana, I need you baby, nananananana,...I love you baby, nanananana......Oóóó pretty baby, nananananana.....let me love you baby, let me love you...I can't take my eyes off of you, I know you feel the same way too, I can't take my eyes off of you, All it took wWas one look, For a dream come true, can't take my eyes off of you....to pobrukování vypadá na živo opravdu lépe, tak raději originál :-)

UH LA LA LA,... přidáno 30.10.2007

Uh lalala I love you baby :-*
Uh lalalalala stay with me :-*
Yours eyes, yours lips, yours nose, yours hairs, yours hands, yours lovely grimaces, yours looks, yours...everything is soo lovely. You’re the lovliest men I ever know! You´re my everithing and I love you so much :-*

Omlouvám se za svůj projev, ale nemohla jsem si pomoci. Je mi prostě do zpěvu, mám dobrou náladu a těší mě i tohle mrholivé počasí. A za to, že jsem tak šťastná může jen a jen můj muž. Jen mě mrzí, že všude kolem mě je spousta pochyb. Pochyb o práci, o lásce, o životě,... A v některých případech je to tím, že dostatečně nevidíme co pro nás naše polovičky dělají, nebo to opravdu nedělají. Myslím, že v každé z nás je ukryta touha po pravé lásce a jako malé holčičky máme svou představa o princi, který se jen kvůli nám vzepře celému světu a bude nás věrně milovat až do smrti. Jsme tak vychovány a proto by minimálně jednou za život měl muž pro svoji vyvolenou udělat to po čem její srdce prahne a co ji vidí na očích. Nespokojenost se životem vězí v nespokojenosti v osobním životě a v jeho nenaplněnosti. A přitom stačí jen mít oči dostatečně otevřené a snažit se vyplnit sny a touhy našeho vyvoleného partnera. Kdo miluje dělá vše pro druhého nějak automaticky, ale pokud přestane a nevnímá co dělá on/ona pro něj/ní, je zle. Udržovat vztah a nesklouznout do stereotypu dá určitě hodně práce, ale je to potřeba jako sůl. Věřím, že fantazie je silnější než vědění, že mýty mají větší moc než historie, že sny mohou být mocnější než skutečnost, že smích je jediným lékem na zármutek a věřím, že láska je silnější než smrt. Ti, kteří nade vše milují nemůže smrt rozdělit. Nemůže zabít to, co nikdy neumírá. Asi jsem v dnešním světě stále moc naivní a budu romantikem až do smrti. Už několikrát se mi život sesypal jako domeček z karet a já si vždy postavila nový, vždy s o něco pevnějšími základy. Teď mohu jen doufat, že to co jsem vybudovala nyní bude dostatečně pevné, aby odolalo všem pohromám. A také už vím, že musím budovat pořád a starat se právě o ty základy, na kterých je stavěno. Láska je jako písek, který naberete do dlaní. Ať ho držíte jakkoli, vždy bude utíkat a sypat se pryč dokud někdo nedá své dlaně pod ty vaše. Láska se dá udržet pouze tehdy pokud na ni jste dva a budete si vzájemně pomáhat. Každý občas písek propustí, ale pod jeho rukama jsou druhé, které ho zachytí a opět nasypou zpět. Žiji každý den svého života, jako by byl první a jako by byl poslední. Miluji do hloubky a s vášní. Vím, že mi může být ublíženo, ale je to jediný způsob, jak žít život na plno. Možná je slůvko, které dává šanci i beznaděj. Díky kterému se srdce rozhoří, ale i zchladne. V lásce by nemělo existovat, protože nikdo si nezaslouží taková muka, jako je nejistota. Vyvarujte se slovu MOŽNÁ, protože možná už nebudete mít šanci udělat co jste chtěli udělat někdy jindy, někdy příště. Své city bohužel pochopíme většinou pozdě. Člověk si mnohokrát říká, že by něco udělal jinak, kdyby šel čas vrátit zpátky. Ale to je právě ta věc, která nejde.

...přidat komentář

S PODZIMEM PŘIŠLA PRÁCE,... přidáno 26.10.2007

Prší, prší,jen se leje, kam blbečci pojedeme,
pojedeme do práce, tam nás čeká legrace.
Legrace se nekonala, práce se nám klonovala,
budem makat celý den, až se z toho poserem.

Ani jsem se nenadála a je tu podzim a stejně tak s ním spousty práce, kterou jsem doslova zavalená. Jak v práci tak doma a ani nevím kam dřív skočit. Když vidím co mě ještě čeká nejraději bych se naklonovala, abych měla dost sil to vše zvládnout. Naklonované tělo bych sedřela do kůže prací a pak ho jen zlikvidovala a to druhé, mé originál já, by si jen užívalo ty radosti. Dokonce (letos poprvé) pokulhávám i s nákupem vánočních dárků. Namísto abych se radovala, jak mi pěkně leží ve skříni a čekají na zabalení, na mě kouká jedna naplněná taška. Naštěstí se mi včera konečně podařilo obstarat dárek pro muže a to jediné mě uklidňuje. I když jen ten pocit, že už je zakoupen. Nejraději bych totiž byla, kdyby byl Štědrý den už zítra a já koukala do jeho rozzářených očíček. Tedy alespoň doufám, že zářit budou. Mě totiž září už teď a dva měsíce budu trpět jako pes, abych to dokázala neprozradit. Vydrž Peťka, vydrž! :-) To u našich je to jinak. Míla už září. Objednal si u Ježíška - maminky vrtulníčky a ty už mu Ježíšek prostřednictvím české pošty doručil. Mě hned v zápětí dorazila sms od maminky: " Vrtulníčky dorazily. Mám pocit, že jsme dotapetovali :-)" a je to vskutku moudrá žena, jak pravila, tak se stalo :-) A v tom já vidím krásu mužské populace, u které neplatí, že sny a touhy bývají krásnější než skutečnost. Já když o něco usiluji, tak se vždy na to těším víc, než když to potom mám. Proto tu jejich dětskou hravost a radost ze splněných přání tak obdivuji. A i když nesmyslně kroutím hlavou nad jejich "dětinskými" potřebami (vláčků, vrtulníčků, mašinek, motorek, fotoaparátů, prostě čehokoli po čem ta jejich dětská část duše touží) hřeje mě to u srdce a na tváři mám shovívavý úsměv. Tak zase šup šup do práce, bohužel to že ji ignoruji nějak nezabírá.

KRÁSNÉ MRAZIVÉ PONDĚLÍ,... přidáno 22.10.2007

Asi každý jsme se dnes probudili do mrazivého rána a tak se s Vámi nejprve podělím o dokonalé video, které naprosto dokonale vystihuje moje každodenní probouzení. Opravdu mě pobavilo, je úžasné a trefné, hned se mi vybavil náš Orínek, který mě takto budí každé ráno. Sice ne kvůli jídlu, ale jeho mazlící potřebě. Bez jeho povalování se na mém boku a jemném oltapkávání mého nosíku si to už ani nedovedu představit :-)

O tomto víkendu jsem přemýšlela o smyslu těchto dvou dní, jakožto státem garantovaném odpočinku. Pátek a sobotu jsme si užívali, regenerovali síly a pročišťovali mysl, nádhera, ale v tomto případě jen proto, abych se v neděli absolutně odrovnala. Můj muž včera odjel na celý den porazit se svým týmem Havířov a mě nenapadlo nic jiného než se vrhnout na „vánoční úklid“. Kupodivu můj první, bohužel ne poslední. Vždy jsem uklidila tak o trochu více než obvykle uklízím a umyla okna, aby se neřeklo. Ale nyní jsem se rozhodla udělat to opravdu pořádně, tak jo za starých časů, kdy jsem ještě byla malá holka a bydlela v Písku. Musím říct, že by mě to asi ani nenapadlo, kdybych za poslední týden nezabila pár molů a líhnoucích se červíků, které nám začali okupovat zdi. I když za to podezírám ořechy z Kauflandu, po jejichž vyhození se už žádný nežádoucí tvor neobjevil. No prostě jsem se vrhla do úklidu s vervou a tak jsem umyla okna, vyprala záclony, umyla a naimpregnovala nábytek, vyndala a umyla všechen obsah skříní, vše roztřídila, nepotřebné vyhodila a omyla vše co se omýt dalo. Po šesti hodinách této šichty jsem ulehala s bolavými rameny a rukama sedřenýma do krve a v hlavě se mi ozývalo: „ Proboha co tě to zas napadlo, vždyť to bylo v těch ořechách!“ a s obdivem vzpomínala na dětská léta, kdy mi to s pomocí sestry a hlavně zásluhou maminky připadalo jako prkotina. Ale co se dá dělat, je to holt potřeba. A i když jsem se zajíkala nad svým údělem hospodyňky a přemýšlela o kompletních službách úklidových prací, stejně bych si do bytu nikoho cizího nepustila a tak vím, že mě to ještě mnohokrát čeká. Mile mne překvapil muž, který mi o půlnoci, když se vítězně navrátil, „dal na prdel“ a huboval mne, že jsem na něj měla počkat, neb by mi s tím rád pomohl. Alespoň jeho uklidnilo, že o nic nepřišel, neboť jsem zvládla jen polovinu bytu a čeká mě (tedy nás) ještě koupelna s kuchyní. A také to nedělám naposledy, že :-) Myslím, že až se na to příští týden vrhneme a zjistí zač je toho opravdu loket, tak za pár desítek let se do toho s tak milým nadšením už nepožene :-) Kdo by mu to vyčítal, rozhodně nebude sám. Obdivuji maminku, která tento maratón vykonávala každoročně. Ale já to vzdávám. Při představě, že garsonka mi zabere cca 12 hodin to při 3+1 a dvou dětech vidím tak na periodu dvou let. Takže dámy, které to ještě čeká – upřímnou soustrast.
I přes to, že jsem se včera tak odrovnala, mrzne a praští a musím být v práci, je mi krásně a směji se na okolní svět a v duchu si nad lahodnou kávou doufám, že mě ta naše láska bude povznášet a naplňovat hodně dlouho. Jinak bych tenhle každodenní zmatek a shon vůbec nepřežila. Lásku tvoří maličkosti, které děláme aniž by jsme si je uvědomili, ale ten druhý je vidí a váží si jich. A věř miláčku, že jich vidím spousty.

...přidat komentář

ŽIVOT POZPÁTKU,... přidáno 19.10.2007

Jak jsem někde četla, život by měl začínat smrtí, ne narozením. Jednoho „krásného“ dne bychom se probudili a leželi ztuhlí ve všudy oklopující hlíně, kolem tma, zima, zatuchlina, ale po chvíli by bylo lépe a tak by to šlo celý náš život. Během chvilky bychom se začali hrabat ven, vstříc světlu božímu a domovu důchodců, kde by o nás bylo dobře postaráno a zanedlouho by nás vyhodili, neboť bychom omládli do důchodového věku a byli bychom schopni postarat se sami o sebe. Ale to by nás vůbec netrápilo, protože v kapse bychom měli tučný důchod a měli konečně čas a prostředky vychutnávat si pěkné počasí, hrát s přáteli pétangue či golf, cestovali bychom kam se nám zlíbí a jen si užívali všechny světské radosti. Možná bychom se chvíli trápili ztuhlým pohybovým aparátem, vysokým tlakem, menopauzou či erektilní disufnkcí, ale pomalu a jistě bychom se uzdravovali a zbavovali se všech strastí a neduhů. Dospěli bychom do středního věku a pár desítek let pracovali. Během těchto let by nás sice čekala někdy krátká jindy delší řada strastí, ale po tomto návalu útrpných zkušeností by opět bylo lépe. Začali bychom studovat na vejšce, a přesto měli pořád dostatek peněz, abychom si studentský život vychutnávali plnými doušky. Nic by nás netrápilo, užívali bychom si s opačným pohlavím a oddávali se plně rozkoši, kterou nám tyto nové experimenty přináší. Denně bychom svou mysl mohli mást doušky alkoholem posilněných tekutin a až bychom byli dostatečně otupení nastal by čas vrátit se do školních lavic. Byli bychom sice rok od roku tupější a nakonec bychom vyletěli, ale k našemu prospěchu do mateřské školky, kde bychom si beztrestně hráli na indiány, vojáky, ničily miniaturní sporťáky a prozkoumávali tělo pod nesmyslně ošacenými barbínami. Na pískovišti bychom si plácali bábovičky a nechali se tahat za copy a oplácávat se od našich prvních lásek, hráli si na doktory, na maminku a na tatínka. Slastně bychom si hloupli a nakonec se váleli 9 měsíců v lůně milující matky a svůj život ukončili jedním velkým orgasmem. No řekněte, nebyla by to paráda?
A já dodávám - z hlediska věčnosti je každý den zázrak. A já jsem strašně ráda, že se zázraky dějí. I když jen zřídka. Ale není na místě zoufat si, protože jen to je ztraceno, čeho se sami vzdáme. Pěkný víkend všem přeji ;-)

...přidat komentář

SUPER DIETA,... přidáno 16.10.2007

...aneb Desatero pre štíhlú líniu od tetky Peléščeny. Tož si dajte kafíčko, pořádný kus dortu, hoďte nohy na stůl a poslůchajte.
1. Dyž neco jíte a nikdo vás nevidí, tož to nemá žádné kalorie.
2. Dyž do seba cpeš čokoládu a chlastáš k temu slivovicu, tož tá ti ty kalorie zruší.
3. Dyž sa postaráš, aby všecí okolo přibrali víc kilo než ty, tož budeš najštíhlejší.
4. Dyž sa vás bude cpat víc, tož sa počítajů kalorie enom temu,kerý sní najvíc.
5. Jídlo, co sníš v kině a nebo u televize, počítača,...to sa nepočítá, protože to patří do zábavy a né do jídla.
6. Kakao, brendy, topinky, dorty, chleba se sádlem, špek a klobásky neobsahujů kalorie, dyž sa ji ze zdravotních důvodů.
7. Jídlo, keré sníte, dyž vaříte, taky nemá kalorie, protože to nejíte,ale koštujete.
8. Jídlo, keré má stejnů barvu, taky neobsahuje kalorie. Třeba dyž sníte špenát a pistáciovů zmrzlinu, tož to je jak dybyste nesnědli nic.
9. Obezita je nemoc a tož je potřeba pořádně sa nadlábnůt, aby s ňů tělo mohlo pořádně bojovat.
10. Ženská bez břucha je jak hrnek bez ucha. A ženská bez řiti je jak váza bez kvítí.

A já ještě dodávám: "Ženská bez prdele jako týden bez neděle." A když už budeme tak krásně štíhlé zde je prastará rada, jak sbalit chlapa: Celer je výtečné afrodisiakum.
Máte interesantního souseda? Nevíte jak na něho? Zkuste celer! Už naše prabáby věděly, že celer je výtečné afrodisiakum. Omytý a oškrábaný celer vložíme do vroucí vody a vaříme do měkka. Mezitím se nalíčíme, přičísneme trvalou ondulanci, a na obnažené tělo nahodíme laškovný šarlatový šat. Jakmile afrodisiakum trochu vychladne, vyběhneme s ním na zahradu. Zde skotačíme a pohazujeme sobě celerem z jedné ruky do druhé . Zároveň hlasitě vzdycháme a voláme: "Ach jak jsem sama...není, není kdo by mne potěšil..." Soused zachytí chřípím vůni celeru a neodolá. Pokud odolá, nevadí. Vařené afrodisiakum nakrájíme na plátky, obalíme, osmažíme a sníme s bramborovým salátem jako řízek.
A já bych mu pak pro jistotu naordinovala ještě petržel, aby dlouho vydržel ;-) A jestli se ho chcete zbavit dodávejte mu pravidelně zázvor a všechny zdravé potraviny. Určitě ten nápor zdravé osvěty dlouho nevydží a půjde na knedlíky zas o dům dál:-D

...přidat komentář

TĚŽKÝ ŽIVOT VELKOMĚŠŤANKY NA MALOVÍSCE,... přidáno 12.10.2007

Má kamarádka, říkejme jí Verča, se odhodlala následovat svého skorochotě, který přijal lukrativní, ač zatím ne zas tak výdělečnou, nabídku v Plzni. A aby nemusela opustit svou rodnou matičku Prahu ani svého milého, odstěhovali se společně a dočasně na chaloupku v Klabavě. Ať netápete jako já – Klabava, jenž již svým názvem vyluzuje úsměv na mé tváři, leží asi 8 km od Rokycan a 12 km od Plzně, má celkem asi 200 obyvatel, nemá školu, školku, doktora ani hospodu. Má malou poštu (která se asi jen díky věrným starousedlíkům stále ještě vyplatí) a obecní úřad. Nemá pomalu ani krámek se základními potravinami, zato se honosí HOKEJOVÝM KLUBEM. Myslím, že tím tato víska naprosto smazala můj provinilý pocit z nicnedělání. Ode dneška se nepovažuji za línou, nesportující osobu, ale za občana, který řádně udržuje republikovou rovnováhu. No uznejte, copak jsme na to jako národ vybaven na to, aby opravdu každý Čech sportoval?

Verča: "Hlášení místního rozhlasu: „Oznamujeme všem, že místní klabavský hokejový klub hraje dnes proti klubu ejpovickému, a to v Rokycanech od 19.00. Dále pak vás zveme, do Mirošova, kde se koná v sobotu jezdecký závod, k tomu je zajištěno občerstvení domácí zabijačkou. Konec hlášení". A to do slova a do písmene."
Marky: “No, ze mne sportovec ani venkovan asi nikdy nebude. Po pár takových hlášeních bych asi zemřela na záchvat smíchu. Holka to jsou teda názvy, nejdřív Klabava a pak Ejpovice. To fakt existuje?”
Verča:“Ejpovice? No jasně, to je vesnice, která je tady přes vodu. Holka, ale ti jsou na tom líp, mají konzum, školu a školku. No jo, konkurence!”
Marky: “A když chceš rohlíčky k snídani to si pro ně musíš doplavat, jo? :-)”
Verča:“No, když chci rohlíky, tak si je musím objednat u paní Vokurkový, která bydlí pod kopcem. A když chci i chleba, tak to je těžký, to už musím sednout na vlak, a jet do města. Místně řečeno: Kdepa by tady vzali chleba, neblázni!”

Tak jsem si tak v duchu lebedila jaká pak to musí být romantika a pohodový život. Nemuset se ráno plahočit před zrcadlem, patlat na sebe make-up, aby obličej vypadal alespoň trochu lidsky a neděsil kolemjdoucí dav. Nemuset se handrkovat 2x denně (v tom lepším případě) do práce přecpanou tramvají, kde se na mě ze všech stran pořád někdo tlačí (v lepším případě někdo mladý, čistý a voňavý), dotýká se mě, tříská do mě holí, nadává mi nebo mi zrovna stojí na noze. Párkrát v týdnu mám “štěstí” buď na národnostní menšinu, která bleskově zkoumá rentgenovými očky obsah mé kabelky a rovnou i kapes, nebo alespoň jednoho nevábně vonícího (hřích vyslovit tak čisté slovo) bezdomovce. Prostě všechny tyhle maličkosti, které mi lezou čím dál tím více na nervy a které bych tak ráda oželela. A tu na mě zase bliká okénko s novou zprávou: “ Ještě, že tu mám auto, jinak bych byla totálně odříznutá. Na vlak je to asi 3 km, a hlavně jezdí jednou za století.” A tak si dál v duchu říkám: NO A! Jak ráda bych si navlékla tepláky, vytahané triko, uvařila si čaj, sedla si k práci do svého křesílka, po obědě si vyšla na procházku do lesa na nějaké ty šišky a klacíky na zátop, nasbírala lesní a luční plody pro obživu, aneb uvař to co příroda dala. Pak doma v teple vyčkávala příchodu svého muže a uvařila mu nějakou tu dobrotu na posilněnou po vyčerpávajícím dni. A stresovala se maximálně tím, která babka mě pomlouvá nebo zda mé jídlo bude dostatečně chutné. Krásně si rozvíjím své teorie o těžkém životě maloměštanky ve velkoměstě, když tu na mě z počítače opět zabliká žluté okénko: “ Jo, pohodovej život to je, ale občas potřebuješ trošku toho stresu, jinak si začneš vymýšlet problémy tam kde ani nejsou, jako já.” A musím uznat, že to mě donutilo o tom přemýšlet více. Také jsem si vzpomněla, jak jsem jako školačka kdysi dávno četla v jedné moudré knize: “ Každý visí svůj ráj v pekle jiných!” a uznávám, že žádný život není ideální a ten kdo se má dobře pořád hledá nějaké mouchy. Já jsem toho důkazem. Přesto, že se mám předobře, vlastně nejlépe za posledních 30 let, mám kde složit hlavu (i když ne ve vlastním), pečuje o mě ten nejbáječnější muž, mám dobrou práci, jsem zdravá,…přesto občas tam někde v mé hlavě zaslechnu hlas (asi nějaké mé druhé já), který mi sem tam bez ostychu našeptává, že se dá určitě žít ještě o kousek lépe. Měla bych víc číst a 100x za trest opisovat pravdivá pořekadla a moudra. A začnu třeba tím: “Kdo chce víc, nemá nic.” Na druhou stranu, je to motor, který mě žene dopředu a nenecháme mě zamrznout na mrtvém bodě. Někdy je to asi ku štěstí někdy holt ku neprospěchu. Nejlépe se má ten, kdo se dokáže radovat z fyzického života, aniž by jim byl posedlý. Tak doufám, že v Klabavě mají alespoň svíčky, aby se mi tam po večerech nenudili a jejich chaloupku brzy neokupovala „Klapzubova jedenáctka“. I když by možná Verunka nebyla zas tak proti. A ani já už ne. I mé uši asi už pomalu tam někde z dáli slyší ten pověstný tikot hodin. Co slyšíte vy?

...přidat komentář

BEZ PŘEDSUDKŮ,... přidáno 10.10.2007

Včerejší večer jsme místo obvyklého kina vyrazili za kulturou a tak jsem svá pozadí (po vychutnání si sklenky sektu) usadili na docela pohodlná sedadla Divadla Kalich a stali se tak diváky představení Bez předstupků. Jde o výborně napsanou (a českému humoru i puritánství přizpůsobenou) komedii, která se pro nás díky excelentnímu podání Jany Paulové a Pavla Zedníčka stane opravdu nezapomenutelnou. A dle reakcí ostatních diváků myslím, že nejen pro nás. Řada nezapomenutelných gegů nás přibila do sedadel, na kterých jsme každou chvilku nadskočili výbuchem smíchu a spolu s potleskem jsme zatlačovali ony slzy smíchu. Uteklo to neskutečně rychle, až mi bylo líto, že slyším závěrečný aplaus, kterým hra nenávratně končí. Vtipný, vybroušený, velmi trefný, místy dojemný humor a slovní souboj těchto dvou protagonistů mohu jen vřele doporučit.
Hra se odehrávala v motelu, kde musí v jediném volném pokoji (s jednou manželskou postelí) plánovaně - neplánovaně přespat Diego s Fionou, letití přátelé, šéf a sekretářka. Takto společně strávená noc jim nabídla možnost popovídat si (bez příkras a okolků) o věcech, na které se ženy jinak ostýchají ptát mužů a muži žen. Na hru jsem šla bez jakékoli informace a jen doufala, že bude dobrá a bude se mé drahé polovičce líbit. A odcházela jsem naprosto spokojená, uvolněná, rozesmátá a chtěla jsem být co nejrychleji doma v postýlce se svým mužem, a s touhou si povídat a povídat.
Tato hra mě zároveň donutila přemýšlet o tvrzení: „ Že přátelství mezi mužem a ženou neexistuje.“ Aktuální téma, o kterém mnoho lidí v mém okolí diskutuje a tvrdí to s naprostou jistotou. A já přesto, že i mi dva jsme toho vlastně očividným důkazem, zastávám stále stejně tvrdošíjně opačný názor. Až na tuto výjimku jsem důkazem toho, že opravdové přátelství bez postranních úmyslů fungovat může. Uznávám, že jde o pohled jen z té mé strany, neb do hlav opačného pohlaví opravdu vidět nemohu. Jen nic víc než přátelství z jejich jednání necítím a dle toho soudím. Myslím, že za touto nedůvěrou v ryzí přátelství stojí ten nikdy neutuchající mužský chtíč a tím pádem jejich oprávněné podezírání všech potencionálních soků. Druhou otázkou je, za jakou dobu a z jakých důvodů se na onoho kamaráda či kamarádku začneme koukat jinýma očima. To je další věc k zamyšlení. Ostatně jeden z důvodů přoč tomu tak je zazněl v této hře také. Léty prověřená pravda: „Soužití zabíjí touhu!“ a já dodávám: „Nuda zabíjí vztah“. A na to by podle mne všechny ženy a muži neměli nikdy zapomenout. Pořád je potřeba se o druhého snažit, nelenivět, nebýt si tím druhým jistý a nebrat ho jako kus nábytku či věc, kterou máme doma napořád, nic se s ní nemůže stát ani nám ji nemůže nikdo vzít. Stále se snažit, i potom co opadnou růžové brýle zamilovanosti a se stejnou vervou začátečníka se ponořit do hlubokého vztahu. Jestli se někdy přestanu zajímat o to jak moc jsem ještě pro svého muže přitažlivá, zda ho vzrušuji a zda je šťastný – prosím, zabte mne! Každá rada jak si navzájem nezevšednit a stále správně a chutně kořenit vztah je drahá. I když s naší blíženeckou povahou by se nám mohlo podařit ten správný recept najít.

...přidat komentář

RŮŽE MÉHO VYZNÁNÍ ,... přidáno 9.10.2007

Ukrývám v dlani kvítek růže, kterou jsi mi dal. Každý plátek této růže mi připomíná kousek Tebe. Trhám první a děkuji, žes mě naučil lásku znát. Prsty svírám druhý a děkuji, že pomohl’s mi porozumět světu. Tiše trhám třetí a děkuji, že se s Tebou mohu smát. Čtvrtý proklouznul mezi prsty s mými díky za lásku, štěstí a každé Tvé milé slůvko. Lehce trhám pátý a děkuji, že stojíš při mne, věrně po mém boku. Šestý kvapem letí vzduchem a já děkuji za to, že máš mě tolik rád. Sedmý trhám tišeji a vroucně děkuji za čas, který s Tebou mohu být. Osmý plátek uletěl do dáli s mými díky za všechny naše krásné vzpomínky. Trhám devátý z mála, co zbyly a děkuji, že jsi tu pro mě jako slunce pro nebe. Poslední plátek rudé růže klesá k zemi, tak smutno, smutno je mi. Pouštím z dlaně trnitou stopku a děkuji za všechny krásné večery a rána, kdy usínám Ti v náručí a ráno se probouzím s polibkem na rtech. Stojím a kolem mne jsou plátky růže, kterou jsi mi dal aniž bys tušil jak moc pro mne znamená. Jsem za Tebe vděčná.

Blogy - veřejné internetové deníky ,... přidáno 4.10.2007

Každé ráno zapnu počítač, udělám co musím a při první volné chvilce zabrousím na net a mrknu na blogy svých kamarádů, abych věděla co nového se odehrává v jejich životech. A musím říct, že z jednoho z nich jsem poslední dobou hodně mrzutá. Je nešťastný, trápí se nad ztracenou láskou, nad celým svým mizerným životem a já nevím jak mu pomoci. Když tak nad tím přemýšlím truchlí tak vlastně co ho znám. Hodně mi tím připomíná bývalého přítele. Pochopím utápění se v žalu a chvilkový negativní postoj k životu. To je ten nejlepší lék jak svůj dosavadní život zhodnotit a po přehodnocení žebříčku priorit začít zase od znova. Ale nemohu pochopit, jaký má smysl věčný negativismus. Sama se řídím heslem: „Jaký si to uděláš, takový to máš.“, ale tato rada ještě nikomu nepomohla. Alespoň do té doby, dokud si to sám neuvědomí. Holt každý se musí srovnat se svým životem sám a je těžké radit. Říká se, že dvakrát nevstoupíš do stejné řeky...jenže žádná řeka v žádné chvíli není stejná. Vždy je v ní něco jiného. Na druhou stranu - pokud byl její proud už jednou tak silný, že málem připravil o život, kde vzít jistotu, že tu sílu nepoužije i příště. Sama jsem byla onou nemilosrdnou řekou a ublížila tak někomu koho jsem měla a mám (i když jinak) ráda. Byla jsem ale i tím nedobrovolně topícím se v dravé řece. A tak po těchto zkušenostech nemá z mého pohledu smysl se vracet zpět, tam už jen pomalu plyne minulost a budoucnost se v ní jen zřídka kdy najde. Řeka je živel a existuje si téměř nezávisle, ale ten co se v ní jednou topil má neviditelné zranění, které se málokdy zhojí úplně. A také věřím v to, že: „Co se má stát, se stane.“ Vše se děje z určitého důvodu. Jen na to musíme koukat jako na posun k něčemu lepšímu, k něčemu co nás naplní více než to co jsme ztratili. Ne že by to předchozí bylo horší nebo špatné! Ale vždy je třeba obětovat něco, co chceme, kvůli něčemu, co chceme více.
Když se podívám na životy mých přátel a jejich známých, vidím jednu nepříjemnou věc. Dřív když kolo skřípalo, obvykle se namazalo. Když skřípe dnes, tak se prostě vymění. Lidé si málo váží toho co mají a jsou zlenivělí. Za sebe doufám, že jestli to naše kolo někdy zaskřípe (a já doufám, že to se nikdy nenastane), tak ho namažeme a pokusíme se ho opravit. I když někdy se člověk snaží ze všech sil, ale opravit to rozbité už nedokáže. Ať se snaží sebevíc. Holt ne vše lze opravit :-(

Ale dos toho. Když už jsme u těch oprav, předevčírem opravoval můj muž postýlku a já ho s úsměvem na tváři pozorovala, jak tam sedí a obratně vrtá, šroubuje, zatlouká hřebíčky a Orin se mu plete pod nohy i pod ruce. Byl to okamžik, kdy jsem se cítila naprosto šťastná a říkala si: „K sakru, vždyť takhle to přeci má být!“ Takhle to mělo být a nebylo. Jsem tomu ráda, protože už se nemusím trápit nad tím co je rozbité a co si budu muset opravit sama. Mám MUŽE, který mi se vším rád pomůže a není potřeba se zmiňovat, doprošovat se ani nařizovat. Má přesně ty vlastnosti, které jsem postrádala a já jsem ráda, že jsem našla svého Pana Dokonalého. Je to zvláštní, ale následující den jsem vyšla z domu a po duši se mi rozlil naprostý klid. Měla jsem nepopsatelný pocit štěstí. Vyšla jsem z domu absolutně šťastná, smířená, v duši harmonii, klid a mír. Tenhle pocit byl pro mě novinkou a přála bych ho zažít každému. A jak jsem řekla svému kamarádovi – „Existují JIN a JANG, dva základní principy, dva protiklady, které podle východních nauk tvoří všechno bytí.“ Tak přestaňte truchlit nad ztrátou partnera (který jak vidno nebyl tím pravým a myslete na to, že tam někde na Vás TEN JANG teprve čeká!
A na závěr jedno moudro, které vzešlo z hlavy Oscara Wildea:

"Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom existuje."

...přidat komentář

CYTÁTY VE ZNAMENÍ CHYB ,... přidáno 3.10.2007

"Když si nepřiznáš svou chybu, uděláš další."
Čínské přísloví

"Chyby lze vždy prominout, pokud máš sílu se k nim přiznat." a "Mýlí se ti, kdo si nepřipustí, že by se mohli mýlit."
Francois de la Rochefoucauld

"Člověk má v srdci místa, o nichž mnohdy nemá ani potuchy. Teprve až se zaplní bolestí, doví se o jejich existenci."
Léon Bloy

"Každý člověk dělá chyby, ale jen hlupák u nich zůstává."
Marcus Tullius Cicero

"Člověk, který nikdy nedělá chyby, je člověk, který nikdy nedělá nic."
Theodore Roosevelt

JEDNOHO DNE KONCEM ZÁŘÍ,... přidáno 27.9.2007

… být, bydlit, obyvatel, byt, příbytek, nábytek…Tak si tak sedím v teploučku, na stole káva, za okny Praha v deštném oparu. Větve se zběsile uhýbají větru a čelí náporu jeho síly. Jen listy už svůj boj prohrály a zcela se poddaly větru a tak si tu bezvládně poletují sem a tam. I semafory na mostě vzdaly svou povinnost a místo ukazování svých barev jen monotónně blikají a nechávají řidiče napospas. Teď dokonce přestaly blikat úplně a já jen čekám kdy melodičnost větru přehluší nářek brzd a cinkot plechu aut.
… sychravý, usychat, sýkora, sýček, sysel,…jak ráda bych se občas vrátila do školní lavice a nechala se ukolébat výkladem zeměpisářky a mohla se tak v duchu toulat po vysněných dálkách. V duchu bych nechala své tělo ležet v obilí, pozorovala jeho žluté klásky, nechala se ukolíbat ke spánku a probudila se do červánkového nebe, slunko skryté za věží kostela, který by si v dálce odbíjel své tiché bim bam…
…vydra, výr, vyžle, povyk,…Pohledem z okna zjišťuji, že světla semaforů stále spí a já bych spala také. Ne že bych se cítila unavená jako posledních pár týdnů. Naopak, je mi fajn, podzimní únava opadnula a deprese mě letos asi minuly a jestli chtějí ještě někdy v budoucnu zaklepat – budou se snažit zbytečně, zamykám! Spala bych proto, abych se mohla probouzet. Jako každé ráno, s mužem po svém boku. Moudrý Asinius Pollio pravil: „Co v muži skutečně je, se pozná až podle toho, jak ráno obstojí v závěrečných milostných zkouškách“ a tak jest. A že ON obstál na výbornou. Sladčím polibkem plným touhy mě nikdo nikdy nebudil. Kvůli tomuto polibku, který z protivného chmurného rána činí to neskutečně nádherné bych se probouzela a usínala donekonečna každých pět minut. Jak já se ho nemohu nabažit. Každé ráno na něj čekám a pokud jednou nepřijde, raději se neprobudím a budu navěky spát.
… brzy, jazyk, nazývat, Ruzyně… Stejně jako jsem já ožila vzpomínkou na nádherné probuzení, tak ožily i semafory. Rudými, oranžovými a zelenými intervaly korigují pohyb spěchajících aut a já mohu dál přemýšlet kdo kam asi spěchá. A vím, že už jen pár hodin a ani ta nejrudější rudá mě nezastaví, abych vystřelila do náručí toho nejbáječnějšího člověka pod sluncem. Oné dobré, spřízněné duši, jehož úsměv jsou paprsky sluníčka, které se teď tak úspěšně schovávájí kdesi za tou šedí levitujícího deště. Už brzy.

SEX MACHINE,... přidáno 26.9.2007

Žijeme v moderní době, používáme počítače, auta, létáme do vesmíru, máme ale stejné penisy a vagíny, jakými příroda obdařila už naše prapředky. A máme stejnou chuť na sex, jako naše babičky a dědové, ať už tomu dnes při pohledu na stařečky věříme nebo ne. Ze stejných „neřestí“, kterým propadají současníci, usvědčují předky dochované erotické starožitnosti. Vedle supermoderních vibrátorů prošpikovaných elektronikou možná leckterá prastará šidítka vypadají chudě a uboze. Plnila však stejnou funkci a nepochybně si s nimi lidé všech dob i kontinentů užívali stejnou slast, jakou při orgasmu prožíváme my. I toto technologické odvětví procházelo vývojem, mělo své úspěšné a neúspěšné vynálezce, zapomenuté i znovunalezené objevy či slepé uličky vývoje. Kam jinam například zařadit boty řeckých prostitutek, které s každým krokem zanechávaly v blátě otisk s jasnou a srozumitelnou výzvou: „Následuj mě“ ? Asfalt a beton už dnes nerozryjí ani jehlové podpatky novodobých „kněžek lásky“, ale výzva zůstává aktuální. Žijeme (nejen) erotikou a sexem, hledáme nové i staronové cesty, jak si nejlépe užít, experimentujeme a sami v sobě objevujeme nové hranice. A nikdy tomu nebylo jinak...více zde.

Myslím, že sex a vše kolem máme rádi asi všichni. Někdo více, jiný méně. Ať tak či tak, inspirace se hodí vždy. Tak jestli už nevíte co by, vyprdněte se na OBI a raději si zpestřete jeden z podzimních deštivých večerů třeba v tomto muzeu :-)

CYTÁTY VE ZNAMENÍ LÁSKY ,... přidáno 24.9.2007

"Láska vychází z touhy lidské bytosti být jiné bytosti nenahraditelnou i za předpokladu, že vše na tomto světě je nahraditelné."
Walter Benjamin

"Bez lásky nejde žít,bez bolesti nelze milovat!"

"Světu jsi možná jen jedinou osobou, ale jediné osobě můžeš být celý svět."

"Lépe být smutný s láskou, než veselý bez ní."
Goethe

ROBERT FULGHUM,... přidáno 21.9.2007

Dívat se znamená vidět
A vidět znamená prozřít
Prozřít znamená pochopit
A pochopit znamená vědět
Vědět znamená něčím se stát
Něčím se stát znamená žít naplno
Být milován znamená hořet
Hořet znamená existovat
Existujete?

Zpětně vidím, že mi docela dlouho trvalo uvidět, prozřít a pochopit. Vím, že vím jen to co vím a časem budu vědět část z toho co nevím, ale to mi nezabrání v tom, žít naplno. Jsem milována a opravdu hořím. Jsem strašně ráda, že existuji a za to vděčím lidem kolem sebe. Vidím svět svýma očima a snažím se je vidět i očima jiných, i když je to hodně těžké. Ovlivňují je moje zkušenosti a prožitky. Stejné věci vidím s odstupem času jinak. Jedno moudro praví: "Zaměstnává-li tě příliš pomáhání přátelům, jsi příliš zaměstnán." Nemarněte čas nesmyslnými činnostmi a raději ho věnujte druhým a prožívejte i jejich životy. Ten Váš pak bude o to bohatší. Nejhlubším tajemstvím je, že život není procesem objevování, nýbrž procesem tvoření. Sami sebe neobjevujeme, sami sebe tvoříme. Proto se nesnažme zjistit, čím jsme, snažme se stát tím, čím chceme být.

TAKTO SE CHOVATI, NIKDY SE NEVDÁTI,... přidáno 18.9.2007

Rady a pokyny pro mladou nevěstu, kterak se chovati a jak zacházeti s intimními a osobními vztahy ve svazku manželském ku prospěchu nezrušitelnosti této požehnaně svatosti a pro slávu boží
napsala Ruth Smythersova, milovaná žena reverenda L.D. Smytherse, pastora arkadické metodistické církve, při výročním regionálním shromáždění, léta páně 1894

Pro citlivou mladou ženu, které se dostalo řádného vychování, jest svatební den paradoxně dnem nejšťastnějším i nejděsivějším zároveň. Kladným okamžikem jest svatba sama o sobě, kdy je nevěsta středem pozornosti a odehrává se krásný, Bohem požehnaný ceremoniál, který symbolizuje její triumf nad mužem, kterého si k sobě připoutala, aby vyplňoval všechny její tužby po zbytek života pozemského. Zápornou chvíli jest pak svatební noc, kdy se nevěsta musí vykoupiti tak říkajíc tím, že bude poprvé čeliti hrůze sexuální zkušenosti. Za těchto okolností poslyšte, drahá čtenářko, šokující pravdu.
Některé ženy očekávají zkoušku ohněm o svatební noci s radosti. Takových pocitu se vyvarujme! Sobecký a tělesné založený manžel může lehce takového nevěstina smýšlení zneužíti. Nikdy by nemělo upadnouti v zapomnění jedno zásadní pravidlo manželství: dávati se musí pomalu, zřídkakdy, a hlavně s nechutí. Jinak by se mohlo přihoditi, že manželství stane se prostorem pro ukájení živočišných tužeb. Na druhou stranu, utlačování nevěsty nemusí vždy zacházeti do krajnosti. Ačkoli jest sex v tom nejlepším případě odporný a v nejhorším případě bezbožný, bolestivý a ponižující zážitek, musí se přetrpěti, a ženy tak činí již od počátku věků. Odměnou budiž jim svátost monogamního domova a děti, jež touto cestou vznikají. Pro nevěstu je ve většině případů zbytečně brániti se ženichovým započínáním sexuálního aktu.
Ideálním manželem by byl ten, kdo by k své ženě přistoupil pouze na její vlastní žádost a pouze z důvodů zploditi potomstva. Takové jemnosti a nesobeckosti však od průměrného může očekávati nelze. Většina mužů, pokud nežije v sebezapření, bude sex vymáhati téměř denně. Moudrá nevěsta statečně protrpí nejvýše dva sexuální zážitky týdně v prvních měsících manželství a postupem času by se měla všemi možnými způsoby snažiti, aby se četnost snižovala. V tomto ohledu se použíti dá předstíraná nemoc, ospalost i bolesti hlavy. S úspěchem se setkávají také večerní hádky, škorpení, popichování, sekýrování a hašteření zhruba hodinu předtím, kdy obvykle započíná svádění. Chytré ženy mají vždy v zásobě novou a lepší metodu, jak odmítnouti a odraditi manžela s jeho milostnými návrhy.
Dobrá manželka může čekat, že do konce prvního roku manželství se ji podaří snížit častost intimních sblížení na jedno týdne a do konce pátého roku svazku manželského na jedno měsíčně. Mnoha ženám se podařilo do desátého výročí sňatku poroditi děti všechny a docíliti úplného ukončení sexuálního vztahů se svým manželem. V tomto období se mohou spolehnout, že láska k dětem a společenský nátlak jejich muže doma udrží. Tak jako si moudrá nevěsta vždy ví rady, jak udržeti četnost pohlavních styku co nejníže, stejnou pozornost musí věnovati také tomu, aby to byla ona, kdo řídí druh a stupeň styku. Většina mužů jest od přírody spíše perverzní, a když žena vyjde i jen půl kroku vstříc, může to znamenati příval nejodpornějších výmyslů jeho. Třeba, mimo jiné, provozovati normální sex v nenormálních polohách, dotýkati se ženina těla ústy a své odporné vzrušené tělo nastavovati k ústům své ženy. Když jest muž odmítán, začnou se projevovati nechutné mužské zvyky, ke kterým jest v takové situaci každý manžel náchylný. Mluví o sexu, čte příběhy o sexu, je často nahý, prohlíží si fotografie nebo kresby znázorňující nebo připomínající sex.
Moudrá nevěsta nikdy nedovolí, aby její muž viděl její tělo neoblečené, a nikdy nedopustí, aby on ukazoval své vysvlečené tělo ji. Pokud se sexu nejde vyhnouti, jest nezbytno, aby se provozoval v naprosté tmě. Spousta žen považuje za rozumné a užitečné nosit silnou bavlněnou noční košili a manžela oblékat do řádného pyžama. Noční úbory si manželé obléknou každý v jiném pokoji a při pohlavním aktu si je nemusí svlékati, tudíž dojde k odhalení co nejmenšího kousků nahých těl. Ve chvíli, kdy má nevěsta oblečenu košili a zhasla už všechna světla, postaví se tiše k posteli a očekává svého ženicha. Ten když tápavě vstoupí do místnosti, neměla by žena vydávati žádného zvuku, neboť by tomu mohl porozuměti jako povzbuzení. Měla by ho nechat tápati ve tmě. Vždy jest naděje, že třeba zakopne a způsobí si malé zranění, kterého by žena mohla využití jako výmluvy a odepříti mu pohlavní styk.
Když ji najde, měla by manželka ležeti co nejtoporneji. Jakýkoli tělesný pohyb z její strany by si mohl optimisticky manžel vyložiti jako vzrušení sexuální. Pokud se ji chystá políbiti na rty, stačí, když trochu stočí hlavu, a jeho polibek skončí někde na tváři. Pokud se ji chystá políbiti na ruku, měla by ji sevřít v pěst. Pokud ji nadzvedne noční košili a pokusí se ji políbit kdekoli jinde, měla by si ji okamžitě stáhnouti, kam patří, a vyskočiti z postele se slovy, že ji příroda volá tam, kam musí i král. Tohle určitě potlačí jeho touhu líbati zakázána území.
Když se manžel snaží ženu svésti necudnými řečmi, vymyslí si žena nějakou nesexuální a triviální otázku, kterou mu zničehonic položí. Jakmile na ní muž odpoví, měla by udržovati konversaci na ono téma, i kdyby bylo sebenicotnější. Nakonec manžel pochopí, že když vyžaduje pohlavní styk, musí v tom pokračovati jen bez milostných příkras. Moudrá žena si nenechá vyhrnouti noční košili dále než k pasu a dovolí nejvýše, aby si muž rozepl poklopec u pyžama, aby mohlo dojití ke spojení. Manželka je po celou dobu, co on funí a vzdychá, úplně tiše nebo si bručí něco o domácích pracích. A hlavně musí ležeti úplně nehybně a nikdy, za žádných okolností nezamručí ani nezasténá, dokud styk neskončí. Hned, jakmile muž dokončí pohlavní akt, začne ho moudrá žena sekýrovati stran drobných úloh, které si přeje, aby ráno vykonal.
Spoustě mužů přináší největší sexuální uspokojení právě to poklidné konečně vyčerpání těsně po pohlavním aktu, a tak je pro ženu nutno zajistiti, aby v takové chvíli nenastal okamžik klidu, který by si manžel vychutnal. Jinak by mu to mohlo dodati odvahy, aby se znovu pokusil o pohlavní sblížení. Manželka může být ráda za jednu povzbudivou skutečnost. Celý život jejího může vychovávala škola, církev, jeho rodina a společnost okolo něj k pocitu viny pro jeho pohlavní touhy. Přichází tedy ve svazek manželský kajícně a studem zahalen, už napůl přemožen a zdolán. A moudrá žena se chopí takové výhody a pozvolna sleduje svůj cíl: nejdříve omezování ve svůj prospěch a poté svého manžela úplně oprostí od sexuálního vyjadřování.

POPRVÉ,... přidáno 17.9.2007

Každý mi dá jistě za pravdu, že s přibývajícími léty je těch "poprvé" čím dál tím méně. Možná je to škoda, ale o to větší z nich pak má člověk radost. A přesně to se mi stalo dnes ráno. O víkendu jsme byli na procházce v lese - prostě na romantických houbách s pozitivním výsledkem. A protože už jsme všech kulajd, smažených řízečků, smaženic a houbových omáček přesyceni (letos se jim prostě daří), mrazák je již také naplněn a připraven na zimu, rozhodla jsem se náš další úlovek zavařit. Posbírala jsem pár cenných rad od maminky, nakoupila vše potřebné pro zavařování (což nás stálo hodně sil, protože najít v Kauflandu DEKO se stalo honbou za zlatým pokladem a nakonec nás to připravilo o půl hodinky společného života) a hned ráno, jakmile za mužem klaply dveře, jsem se do toho pustila. A tak jsem se dnes ráno stala patřičně hrdou majitelkou dvou vlastnoručně zavařených skleniček houbiček. Nikdy bych nevěřila, že tu upřímnou, čistou, nefalšovanou radost z pocitu "poprvé" ještě někdy zažiji :-) Leží si tam tak pěkně zavařené na kuchyňské lince a já se na ně chodím dívat a říkám si: "Holky vy jste tak krásné, že je vás škoda jíst. Já jsem tak šikovná holka." A v duchu se hned v zápětí modlím, aby můj první nakládaný výtvor byl poživatelný a uspokojil mlsný jazýček mého muže. A také vzpomínám, jak jsem jako malá holka seděla venku před chatou a nenáviděla onu okurkovou sezónu. Musím říct, že jisté období to u nás vypadalo jako "HUJER OVOCE - ZELENINA". Seděli jsem v roztrhaných plavkách s kýblem pod nohama a vykonávali s odporem nařízený rituál vezmuokurkuočistímokurkupoložímokurku....to vše asi milionkrát. A okurkami to samozřejmě nekončilo, neboť všude kolem bylo plno jablíček, hruštiček, třešniček, kukuřiček, zelíčka,...a to vše bylo potřeba zpracovat. Obzvlášť pokud to bylo zadarmo :-) Do teď jsem si dle naprosto převratné "diety dle krevních skupin" (ano, i tímto úžasným způsobem jsem se pokoušela vyrovnat se krásnějším a úspěšnějším slečnám....marně) myslela, že jsem pastevec - vyjít si na kopec, lehnout si do trávy, počítat beránky na obloze a rozjímat o 1000 a 1 věci - přesně to mě vynášelo na vrchol blaha. Ale po dnešním ránu si mohu opravdu gratulovat. Už nejsem jen kochající se nemakačenko, jsem i pěstitel. I když to zas tak horké nebude. Představa, že své jemné ručky bořím do hlíny vícekrát než jednou, se mi i nadále hnusí. Takže asi raději drobný pěstitel. Zavařování, marmeládizace, šťávování, kompotizace se připojí k pracím, které budu dělat s chutí. Tedy pokud nebudu mít doma kupu sarančat, kteří mi boudou spásat výrobky přímo pod rukama.

Vždyť to říkám. Ještě jsem to ani nestačila dopsat a už jsem přišla o jednu skleničku. Švagřík prý houbičky miluje. Ještě, že Vás mám tak ráda :-)

DNES JE ČTVRTEK, ZÍTRA PÁTEK,... přidáno 13.9.2007

I když se mi zdá, že je spíš středa :-) Já se chci taky tulit a dostat za to takovou pusinku!

"Záleží pouze na tom, co pro vás "mít se dobře" znamená."

ADAM A EVA,... přidáno 12.9.2007

Příběh Adama a Evy je dostatečně znám ze Starého zákona. Bohu se zželelo Adama v jeho samotě a stvořil mu ženu - Evu. Přitom vyslovil důležité pravidlo, aby do budoucna muž opustil svou matku i otce a přilnul ke své ženě. Spolu měli utvořit novou rodinu. Adam a Eva žili nejprve v ráji, kde vládl klid a mír. Avšak idylu narušil had - Ďábel pokušitel, symbol zla. Jeho intrikou utrhla Eva zapovězené jablko a svedla k tomuto činu i Adama. Symbolicky tím oba porušili domluvu s Bohem a za to byli odsouzeni k pozemskému životu v bídě a utrpení, Eva a její následovnice navíc k porodním bolestem. Pokušení Adama a Evy bylo velkým Ďáblovým triumfem. My si můžeme z tohoto příběhu vybrat následující poučení: Nikdy, ať už ze zvědavosti či z jakéhokoliv jiného důvodu, se nevyplácí vybrat si zlo. Vždy to špatně skončí. Odtud zřejmě plynou i mnohá ponaučení jako:
Kdo s čím zachází, tím také schází. Na každého jednou dojde. Kdo jinému jamu kopá, sám do ní padá. Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Čiň čertu dobře a peklem se ti odvděčí...

No řekněte, není Vám to trochu povědomé? Každý prožíváme svůj život - odlišně, přesto podobně. Můj život a vztah, který mi přinesl, mi připadá osudný. Uvědomuji si, že se opakuji, ale opravdu se mám jako v ráji - a proto ta symbolika. Opravdový nepřítel tě nikdy neopustí. A proto se onoho "hada pokušitele a záškodníka" a jeho možného triumfu občas obávám, ostatně asi jako každý. I když zastávám názor, že vše zlé je k něčemu dobré. Naštěstí je mi Jiřík tím nejlepším rádcem a učitelem, a tak vím, že nesmíme usnout na vavřínech. Občas ho podezřívám, že je čaroděj. A myslím, že dokáže okouzlit každého, nejen mne. Jemu patří můj obdiv a veškeré díky. Tak také nespěte na vavřínech a žijte. Každá minuta je jedinečná a je škoda ji nechat uplynout bez povšimnutí. Zas tolik času nám přiděleno nebylo. Asi tak jak říká Sapkowski ve své knize Čas Opovržení: "Je třeba něco dělat. Nebojácně chytit život za pačesy. Lituje se pouze nečinnosti, nerozhodnosti, otálení. Rozhodnutí a činů, byť ti někdy přinesou smutek a žal, nikdy nelituj."
A na závěr jedno německé přísloví pro mužské čtenáře (vlastně víc potěší ženy):

"ADAM MUSÍ MÍT EVU, ABY JÍ UKÁZAL, CO UDĚLAL." :-)

NĚKDE PEKLO, JINDE SAMO NEBE ,... přidáno 10.9.2007

Toto je údajně skutečná odpověď v testu střední úrovně z chemie na univerzitě ve Washingtonu. Odpověď jednoho studenta byla tak "hluboká", že se profesor rozhodl podělit se o ni s kolegy na internetu.
Otázka Extra (Bonus): "Je peklo exotermické (uvolňuje teplo) nebo endotermické (absorbuje teplo)?" Většina studentů napsala své domněnky na základě Boylova zákona (plyn se ochlazuje, když se roztahuje, a zahřívá se, když je stlačován) nebo nějakou variantu. Jeden student ale napsal toto:
Nejprve musíme vědět, jak se hmota pekla mění v čase. Potřebujeme tedy vědět poměr, ve kterém duše přicházejí do pekla, a poměr, ve kterém z něj odcházejí. Myslím, že můžeme předpokládat, že duše která se dostane do pekla, již nevyjde. Tudíž neodchází žádná duše. Pro představu, kolik duší přichází do pekla, se podívejme na jednotlivá náboženství v dnešním světě. Většina z nich tvrdí, že kdo není příslušníkem dané církve, přijde do pekla. od okamžiku, kdy existuje více než jedno náboženství a lidé nepatří do více než jedné církve můžeme předpokládat, že všechny duše přijdou do pekla. Na základě poměru mezi natalitou a mortalitou můžeme očekávat, že počet duší v pekle exponenciálně roste . Nyní se podívejme na poměr změny objemu pekla, protože podle Boyleova zákona pro udržení stejného tlaku a teploty musí objem růst úměrně k počtu přijatých duší. To nám dává dvě možnosti: 1) Jestliže se objem pekla zvětšuje pomaleji než v poměru, v jakém přicházejí duše do pekla, teplota a tlak pekla porostou, až peklo vybuchne. 2) Jestliže peklo roste rychleji než v poměru k přicházejícím duším, teplota a tlak budou klesat, až peklo zmrzne. Která z možností je správná? Jestliže přijmeme postulát, který nastolila Tereza v prvním ročníku, čili "Dříve bude v pekle zima, než se s tebou vyspím" a se zřetelem k tomu, že se se mnou vyspala včera, musí být správná varianta číslo 2, peklo je tedy nepochybně exotermické a již zmrzlo. Závěr této teorie je, že pokud peklo zmrzlo, nepřijímá další duše, zaniklo a zůstalo pouze nebe,což je důkaz boží existence, který vysvětluje, proč Tereza včera v noci křičela "Ach můj Bože".

Tento příspěvek jsem musela vložit už jen pro to, že mi připomněl včerejší neskutečně nádherný večer. Byla jsem určitě v sedmém nebi a křičela to samé co Tereza :-) A jelikož jsme v sobotu nakupovali spodní prádélko pro potěchu očí našich mužů společně se Zuzkou, myslím, že to dost podobně vypadalo i v jejich domácnosti :-)

KDE JE TO BABÍ LÉTO?,... přidáno 5.9.2007

Tohle počasí mě nebaví. Člověk si přijede z 36°C do 15°C a to je pěkný hnus Velebnosti! Chci aby bylo pěkně, abychom mohli zase na houby, na motorku,... No ale zase mě to alespoň trošku popíchlo a přišla jsem na to jak si vylepšit sychravé podzimní dny. Uděláme si nějakou pěknou neděli třeba tady. A něco podobného je i ve FacoryPro. Hmm já se začínám těšit :-) No trocha inspirace proběhla a teď snad ještě krapet mouder :-)

Dáš-li do sudu splašek lžičku vína, výsledkem jsou splašky. Dáš-li do sudu vína lžičku splašek, výsledkem jsou splašky
Narodil ses jako originál. Nezemři jako kopie.
„…správně vidíme jen srdcem. Co je důležité, je očím neviditelné.“
"Člověk, který miluje je ochoten tak dlouho ustupovat, až se ocitne na hranici své zranitelnosti.".

ŽIVOT STOJÍ ZA TO, KDYŽ VÍŠ JAK NA TO,... přidáno 29.8.2007

Tak zase uběhla spousta dní a stalo se toho tolik, že ani nestíhám se o vše podělit. No co naplat, krásné dny prostě ubíhají rychle a s tím nic nenadělám. Krásné na tom je, že pořád je na co se těšit a ještě krásnější je, že mě těší těšit se z každého okamžiku. A úplně nejkrásnější je těšit se s někým. A to myslím v poslední době plníme na 120% :-) Dovolená v Chorvatsku byla nádherná, přesně podle mých představ. A nakonec snad i podle Jiříkových. I když vím, že při každém pohledu na kolemjedoucí motorku si v duchu kousal nehtíky. Jen zpáteční cesta stála za zlámanou grešli, to jsme si postáli snad 5 hodin v koloně. Mám pocit, že se ten den vraceli všichni turisté :-) Nějaké momentky jsem zachytila a samozřejmě nějaké nahodím, ale dnes už vážně nestíhám. A pak jsem posmutnělá, ustýskaná a možná budu i uplakaná. Muž odfrčel na soustředění a já se tu bez něj asi ustýskám. No budu se snažit ty 4 nekonečně dlouhé dny přežít. Jo, já vím, jsem prostě neuvěřitelná. Ale co naplat. Když se k někomu půl roku tulíte, tak se hotl odtuluje těžko, no. :)

CITÁTY,... přidáno 10.8.2007

Život nikdy nezmění chybný krok, změní se, protože má chybný směr.

Publilius Syrus: „Kdo ztratí důvěru, víc ztratit nemůze.“

Josef Čapek: „Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci!“

Koukám, že je to při pátku nějek moc pesimistické. Ale tak naštěstí je to z knih a ne ze života.

JAKO ZNOVUZROZENÁ,... přidáno 7.8.2007

No dle ohlasů je Vám smutno, tak bych zase měla najít chvilku času a napsat nějaké novinky. Jsme po druhé dovolené a procestovali jsme toho tolik (Německo, Rakousko, sever Itálie), že je to spíše na nějaký malý cestopis. Nechtěla jsem to odbýt pár řádky, tak se omlouvám za značnou prodlevu :-) Jak všem zajisté došlo, rekreovali jsem se na naší milé brambůrce - jak jinak :)

Tentokrát jsme měli naplánovaný výlet do Alp a na jeho nádherné průsmyky. Vyráželi jsme ve středu večer do Vimperku a odtud pak druhý den ráno (zhruba v 8hod). Cílem dne byl kemp v rakouském Umhausenu (skoro 500km), kam jsem dorazili zhruba kolem 8hod večerní. Jak vidíte první den byl pro naše těla docela nášup, jelikož jsme v tlupě šesti motorek museli překonat celé Rakousko. Nad časem se nepozastavujte - motorkáři po dálnicích přeci nejezdí ;-) Naštěstí jsme byli všichni tak nažhavení, že se jelo parádně. Na Rakousko je radost pohledět, tak jsem nevěděla co sledovat dřív. Jiřík to myslím měl trochu jinak - přemýšlel jestli se věnovat řízení nebo se kochat se mnou. Postavili jsme stany, navečeřeli se, hupsli do sprch a pak už jsem se snadno nechali ukolébat zurčením říčky, které protékala těsně vedle kempu.

Je nádhera se ráno probudit a při snídani koukat na nádherné Ötzalské vrcholy zalité sluncem. Po snídani jsme (odlehčeni od bagáže) vyrazili na Timmelsjoch (Passo del Rombo). Silnice Timmelsjochstrasse se nachází v Rakousku asi 100 km jihozápadně od Innsbrucku. Začíná na konci údolí Ötztal a spojuje Rakousko s Itálií. Na jejím nejvyšším bodě se nachází hraniční průsmyk Timmelsjoch (Passo Rombo) ležící v nadmořské výšce 2509 metrů. Při zdolávání tohoto průsmyku jsem si připadala jako Alenka v říši divů. Ten zážitek se nedá popsat, musí se prožít. Z Romba jsme sjeli do Itálie, kde jsme stylově poobědvali pizzu a špagety a vydali se směrem na Merano nasát atmosféru nejvyššího průsmyku východních Alp. Passo dello Stelvio (2757 m.n.m) leží na pomezí Itálie a Švýcarska. Při zdolávání této hory si pánové nadšeně sdělovali zážitky - kde jak škrtli, jak co vybrali, ... a pak říkali něco o orgasmu :-) Což jim věřím, už jen podle počtu motorkářů, kteří si tohle passo užívali s námi. Mě naopak fascinovali cyklisté, kteří pokořili tuto horu svými silami. Mám pocit, že bych kolo zahodila po třech zatáčkách a to jich je tuším skoro padesát. Neuvěřitelné, před nimi smekám. Stelvio jsme zdolali kolem 16hodiny a pak už jsme jen pádili zpátky do kempu. Měli jsme to jen tak tak - Rombo se ve 20hod zavírá a basta. Což by nám všem dost vadilo. Umrznout v horách v létě bych fakt nechtěla.

Na sobotu jsme měli naplánované ještě Giovo, ale tyto vracáčky by jsme si díky časovému presu pořádně neužili, a tak jsme je odložili na někdy příště a raději v poklidu vyrazili zpět směrem k domovu. Bylo nádherně jasno a tak jsem se rozhodli, že si uděláme výlet na nejvyšší horu Německa - ledovec Zugspitze 2963 m. - bohužel lanovkou a tak je naše brambůrka ochuzena o další nálepku :-) Jen co jsme dorazili k vrcholu, tak se přihnaly mraky a bylo zataženo. Naštěstí fučel vítr, který nám každou chvilku odkryl nádherný výhled na Alpy, krásné louky, jedinečnou vysokohorskou krajinu a křišťálové průzračná jezera. Opět něco neopakovatelného a nepopsatelného. Navíc jsem se radovala, jak je mi v motorkářském příjemně teploučko a škodolibě jsem hleděla na výletníky v tričkách, kteří při těch 6°C klepali kosu. A s obdivem zas hleděla na ty mravenečky, kteří k vrcholu po hřebenech šlapali po svých. Cestou zpátky jsme projeli kolem několika nádherných jezer. Vypadají tak nádherně, že se u nich zdržíme na delší dobu hned při nějaké naší další dovolené. A pro místo „posledního odpočinku“ jsme si vybrali kemp u Chiamsee. Což byl ideální tah k závěru dovolené, jelikož jsme si rázem připadali jako u moře. Až na ty komáry. Nechť žijí repelenty, obzvláště ty zapomenuté :-)

Neděle už byla poskvrněna rychlým návratem, i po dálnicích, a to je asi pro všechny stejná pruda. Závěr dovolené se s námi rozhodlo oplakat i počasí, a tak jsme se několikrát za den navlékali a vyprošťovali z našich (již na Slovensku vyzkoušených) nepromoků. A stále fungují skvěle :-) No nádhera to byla, co víc povídat - pár fotek je v galerii, tak třeba nějakou atmosféru také nasajete. Určitě si něco takového taky naplánujte, protože jsme se měli jako v nebi - určitě sedmém ;-)

POZDRAV VŠEM MUCHLÁČKŮM, přidáno 19.7.2007

Není nad to, když šeptá kocour kočce do ouška a dává jí sladké pusinky. A jak vidno, některým se chce i v tomto nechutném počasí :) A jak si to užívá, potvůrka, co? Když to vidím,...no zanechám svých představ a jdu si dát ledovou kávu, třeba mě to trochu zchladí. Ještě pár takových horkých letních dní a budu mít uvařený mozek. Tyhle teploty mi vážně nedělají dobře. Ale zítra musí být ještě hezky, prosím, bez deštíku - totiž má kamarádka Zuzanka vstoupí do svazku manželského, tak musí být ten pravý HAPPY DAY! Už se moc těším. Vlastně ta fotka, by mohla být i pro Tebe Zuzi - taková inspirace na svatební noc. Ale nevím, zda se tvá extra košilka bude v misionáři na podlaze v kuchyni patřičně vyjímat :-) Takže pápá a "Muchlujte se a množte se,..." všichni samozřejmě ;)

Bylo mi posláno video od Reeshy (hlavní aktér) a myslím, že za uveřejnění opravdu stojí. Jsem z toho hodně na měkko.

WELCOME BACK ,... přidáno 18.7.2007

No jo, tak jsem zase zpátky. Těch 14 dní uteklo jako voda, jak taky jinak. A musím se přiznat, že jsem v pondělí ráno byla asi ten nejprotivnější člověk na světě. Jak mě se nechtělo do práce. Dovolená, jak už víte, začala angínou, ale bylo o mě krásně postaráno, a tak jsem už ve středu mohla vylézt z postýlky. První tři dny plánovaného výletu na Slovensko se vydařily. V Hovězí u Vsetína jsme se utábořili ve výborném kempu, poprvé jsem absolvovala noc ve spacáku pod stanem. Druhý den jsme vyrazili na Slovensko, kde jsme projeli nádhernou oblast Kysuca a přes krásné Beskydy pokračovali až do městečka Námestovo, kde jsme se občerstvili, shlédli Oravskou vodní nádrž a pokračovali do Polska, které nás překvapilo více než Slovensko. Poláci staví nádherné pohádkové domečky ze dřeva a na ně je opravdu radost pohledět. Jukli jsme se do tzv. hlavního zimního města Zakopane, jedno z nejznámějších rekreačních středisek ležící na úpatí Tater. Tatranský národní park se nám zdál z Polské strany daleko hezčí než z té Slovenské. Přechod zpět na Slovensko byl trochu k pousmání, stáli jsme ne hraničním přechodu a nevěděli jsme o něm :-) No jo v horách a se Slováky se ztratíte natotata :) Na Slovensku jsme se ubytovali kousek pod Lomnickým štítem, na který jsme hned druhý den ráno vyrazili. Naštěstí jsme ještě stihli ještě pohlédnout do kraje - po obědě se začalo kazit počasí. I tak jsme pokračovali na Štrbské pleso, ale to už dosti lilo a předpověď byla tak děsivá, že jsme vzali nohy na ramena a předčasně pádili zpátky domů. Vrátili jsme se do prověřeného Hovězí, kde jsme namísto stanů okupovali chatky. Po pěti hodinách v dešti to ani jinak nešlo. Ještě jednou musím poděkovat za naše nepromoky, i když v nich vypadáme jako kosmonauti :) Bez nich by to asi dopadlo hodně špatně, neb bychom byli promočeni až na kožu :) Ale s nimi byla jízda romantika, tedy alespoň ty první 4 hodiny :) No a doma bylo od středy docela hezky a tak jsme si to pořádně užili - stihli jsme toho strašně moc - návštěvu koťátek u Markéty a Luďka, návštěvu Zuzanky a jejích koček a kocourů, Botanickou, veteránskou výstavu, pouť na výstavišti, akvapark na Barrandově, oslavu narozenin Domíka (už je mu rok lišákovi, to to letí co?), koupaní na Orlíku,... Takže dovča SuPrTrUpR, prostě romantika se vším všudy :) Teď už si brousíme zoubky na příští týden - ve středu vyrážíme na Alpské průsmyky, tak snad nám vyjde počasí. Nějaké fotky jsou už v galerii, zbylé dodám někdy příště ;)
Koukám, že mám nějakou kecavou, takže dost byla chvalozpěvu a hybaj zpátky do práce :)

DOVOLENÁÁÁÁ, přidáno 29.6.2007

Konečně pátek, TEN PÁTEK, pátek na který se těším snad už přes měsíc. Ještě pár hodin a nastává nádherných 14 dní. Tak moc jsem se ještě nikdy na dovolenou netěšila. Sice mi to trošičku kazí angína, která se mi nečekaně a nezvaně přikradla do života, ale antibiotika začínají zabírat, jsem vzorně opečovávána, večer zalehnu do postele, pár dní si poležím a už mě vůbec nic neodradí si pořádně odpočinout a užívat si volných dní. Navíc jsem strašně šťastná. Od malička jsem se musela starat sama o sebe, pak o sestru,... prostě pořád o někoho, aniž by se někdo staral o to jak je mě. Takže už jsem ani nedoufala, že by se někdy někdo mohl starat o mě. A je strašně příjemné zjistit, že je to nejen možné, ale navíc je o mě pečováno s láskou a něhou. Mám prostě toho nejbáječnějšího muže na světě - co víc si přát. Takže se tu mějte jak chcete a dovi za 14 dní :)

STÁLE ZAČTENÁ V KNIHÁCH,... přidáno 26.6.2007

Otto Rank: "Odmítáme půjčky života, abychom se vyhnuli dluhu smrti."

"Bible učí miluj bližního svého. Kámasutra zase vysvětluje, jak."
No mám pocit, že tuhle knihu každý čte rád a studuje dobrovolně :)

LÁSKA A JEJÍ KAT,... přidáno 19.6.2007

Hlavně se neděste, nejdedná se o nic osobního, jen je to název právě čtené knihy od Irvina D. Yaloma. Když už mám trochu volného času tak zas po dlouhé době čtu. A jelikož mě už nebaví fantazy ani romány, dala jsem se na fakta. Kladivo na čarodějnice od Kaplického jsem přečetla jedním dechem a určitě se k této problematice vrátím. Tortura a čarodějnické procesy mě svou hrůzností chytly. Teď jsem se začetla do existencionální psychoterapie a také ji hltám jedním dechem. Určitě obě knihy doporučuji s čistým svědomím:-)

Tak alespoň pár postřehů z knihy:

"I když jste ve svém člunu sám, je vždy uklidňující vidět světla jiných člunů plujících poblíž."
"Svoboda znamená, že každý z nás je odpovědný za svá rozhodnutí, za své činy, za své životní situace...Každý si musí uvědomit svou odpovědnost za to, jak jeho život probíhá."
"Mnohá přátelství nebo manželství ztroskotala proto, že místo aby o sebe lidé pečovali a vážili si jeden druhého, využíval jeden druhého jako štít proti izolaci."
Thomas Hardy: "Pokud existuje cesta k Lepšímu, je nutné se nejdříve podívat na Nejhorší."

HESLA DNE,... přidáno 15.6.2007

Ani pohyb na zdravém vzduchu nenahradí pohyb na zdravém těle.

2 + 2 = 5 … při extrémně velkých hodnotách dvou.

HESLO DNE,... přidáno 13.6.2007

Na mě se nemusí křičet, mně to stačí říct desetkrát.

HESLA DNE,... přidáno 11.6.2007

Hodné dívky se dostanou do nebe, zlé všude.

Peklo je prázdné, všichni ďáblové jsou mezi námi.

V nebi je sice lepší vzduch, ale v pekle je lepší společnost.

JSEM TAK ŠŤASTNÁ,... přidáno 6.6.2007

Nic víc nic míň, to je to co mě teď vystihuje asi nejlépe, ale je to to nejdůležitější co se v mém životě právě teď odehrává a za co jsem strašně vděčná. Na nic jiného mi prostě nezbývá čas, tak mi odpusťte, že se webu už moc nevěnuji, i když alespoň Garfielda neodbývám :-) A pro dnešek třeba pro změnu jen citáty :-)

„Kdo nikdy nezhřešil, nemá žádnou zásluhu za své ctnosti, protože nepřekonal pokušení.“

„Život má ten smysl, který mu dáme.“

„Ze země ke hvězdám nevede vyšlapaná cesta. “
Lucius Annaeus Seneca

„Mnozí Ti poradí jak přeplavat moře, málokdo Tě však vytáhne z louže!“

"Nikdo nemůže hodnotit tvůj život, protože nikdo neví, jaké je to, ho žít."