"JUICY FRUIT" se začala vyrábět v roce 1893
Žvýkáte? To je otázka, řeknete si možná. A žvýkáte dál. Odkud se ale ten malý proužek ochucený různými příchutěmi vzal? Jak starým vynálezem žvýkačka vlastně je? To je to co mě nenechalo v nevědomí a pustila jsem se do hledání.
Je zřejmé že lidi čas od času pociťují nutnost žvýkat něco příjemného. Prababičkami dnešních žvýkaček byly nejrůznější, listy, trávy, pryskyřice. Ty všechny v dobách starého Řecka – a možná i dřív – zastupovaly roli dnešních žvýkaček. Staří Řekové žvýkali mastixovou gumu – pryskyřici získávanou z keře Pistacia Lentiscus (Řečík lentišek). Už tehdy se využívalo vlastností, kterých si na moderní žvýkačce ceníme dodnes: pomáhala čistit zuby a osvěžovala dech. Podobně tomu bylo u Indiánů. Před více než 1 000 lety žvýkali Mayové ve Střední Americe šťávu z gumovníku a Indiáni v Nové Anglii zase mízu ze smrku. Tento zvyk převzali rychle podnikaví američtí kolonizátoři a začali sbírat ztvrdlou pryskyřici a vyrábět si z ní svoji domácí žvýkačku přidáním včelího vosku. Byl to první krok ve vývoji moderní žvýkačky. Psal se tehdy rok 1848 a ve spojených státech obliba žvýkací gumy narůstala.
První žvýkačka vyráběná k obchodním účelům se objevila až roku 1848. Vyráběl ji John B. Curtis se svým bratrem. Tak, jako u mnohých nových výrobků, i zde trvalo určitou dobu, než se lidé s výrobkem seznámili a začali ho ve větším množství kupovat. V očekávání většího úspěchu se v roce 1850 přestěhovali z Bangoru do Portlandu a kromě své “smrkové” žvýkačky začali vyrábět také “parafinovou” žvýkačku. Během doby “smrková” žvýkačka ztrácela na popularitě, částečně kvůli nečistotám, které se tam z pryskyřice dostávaly a které se nedaly odstranit.
První patent na výrobu oblíbené žvýkačky dostal 28.12.1869 William Finley Semple z Ohia. Jeho jméno můžete ale klidně zapomenout. Patent podal, ale sám nikdy žvýkačku nevyráběl.
Velký zlom přišel téhož roku odjinud. Bývalý mexický president Antonio Lopez de Santa Anna koupil šťávu z gumovníku v naději, že ji prodá. Přemlouval Thomase Adamse, fotografa a vynálezce, aby ji koupil. Adams chtěl tuto šťávu vulkanizovat a použít ji místo kaučuku. Vulkanizace se mu však nedařila. Všiml si však, že Santa Anna často tuto ztvrdlou šťávu žvýká. Zklamán svými neúspěchy s vulkanizací, uvařil malou dávku gumovníkové šťávy v kuchyni a vytvořil tak žvýkačku. Poté dal Adams menší dávku žvýkačky do místního obchodu na zkoušku: žvýkačka šla na odbyt.
V roce 1871 si nechal Adams patentovat stroj na výrobu žvýkačky aby mohl vyrábět větší množství. Do žvýkačky přidal lékořici, aby přilákal více lidí. A opět měl úspěch. Byla to první ochucená žvýkačka a jmenovala se “Black Jack”. V té době změnila žvýkačka tvar z hrud do tyčinek. Se svým úspěchem pokračoval zavedením výroby žvýkačkou Tutti-Frutti. Jeho žvýkačka byla prvním zbožím, které začaly prodávat v prodejních automatech v New Yorku v roce 1888.
Dalším mezníkem mužem, který je spojen s vývojem žvýkačky, je John Colgan, drogista z Kentucky. Roku 1880 začal přidávat příchuť už přímo do cukru a ten teprve do šťávy. Touto drobnou změnou docílil toho, že příchuť vydržela ve žvýkačce mnohem déle.
"JUICY FRUIT" se začala vyrábět v roce 1893
Žvýkat nás však naučil někdo úplně jiný. Jeho jméno naproti tomu známe dodneška. Jmenoval se William Wrigley Jr. a žvýkat nás naučil vlastně jen tak mimochodem. Wrigley senior vyráběl a prodával mýdlo. Jeho podnikavý syn přišel v roce 1891 s Philadelphie do Chicaga s 32 dolary v kapse a obrovskou touhou podnikat a uspět. V Chicagu začal jako obchodní cestující objíždět domácnosti s nabídkou Wrigleyho čistícího mýdla a jako pozornost nabízel obchodníkům nejrůznější drobnosti. V Chicagu se hitem obchodní sezóny stal jeho kypřící prášek, který byl žádanější, než mýdlo, které nabízel. Mladý Wrigley se tedy s vervou vrhnul na obchodování s práškem do pečiva. Ke každé plechovce svého prášku přidával jako prémii dva balíčky novinky – žvýkačku. A příběh se opakoval. Žýkačka se stala žádanějším artiklem, než výrobek, který doprovázela. A právě na tento okamžik Wrigley čekal. Pustil se s nadšením do dobývání žvýkacího trhu. A vyhrál. V roce 1893 spatřily světlo světa značky Wrigley´s Spearmint a Wrigley´s Juicy Fruit. Žvýkačky, které se v téměř nezměněné podobě prodávají až do dnešní doby. Málokterý výrobek se vydržel prodávat více než sto let. Wrigley byl úspěšný výrobce. Za 10 let se mu podařilo ze své značky udělat nejoblíbenější značku celé Ameriky a začal dobývat zbývající svět. V roce 1892 se objevuje na "žvýkačkovém" trhu Wm. Wrigley Jr. a "Wrigley" se stává pojmem. Charakteristické balení v plátcích po pěti kusech samostatně balených a spojených přebalem s otevřenými konci se objevilo ve 40. letech 20. století. Tak poznala žvýkačku válečná generace v Evropě.
Wrigleyova peprmitka z 20. let 20. století
Když se dnes podíváte na ten nenápadný plátek žvýkačky, řeknete si možná – to je jednoduchý výrobek. Jenomže zdání klame. Tajemství dobré chuti žvýkačky se totiž skládá z pěti základních složek. Gumový základ, cukr nebo jeho náhražka, obilný sirup, změkčovadla a to nejdůležitější – dochucovací látky. Asi nejoblíbenější příchutí té správné žvýkačky je chuť mátová - pálivá a osvěžující. Psychologické testy ukazují, že žvýkání při práci pomáhá lepšímu soustředění, udržuje nás čilé a taky trochu pomáhá uklidňovat. Žvýkání uklidňuje v situacích, které by v nás jinak vyvolávaly neklid nebo nervozitu. No a na tuto schopnost žvýkačky vsadila i americká armáda. Ostatně s americkými vojáky se ve 40. letech minulého století dostala žvýkačka i do Evropy i prosadila se i jinde ve světě. Armáda také nepřímo způsobila, že dnes máme tolik v oblibě žvýkačky bez cukru.
Ve 40. letech minulého století žvýkala celá americká armáda a to v takových množstvích, že se firmě Wrigley začalo nedostávat cukru. Proto se syn podnikatele Williama, Filip, aby uchránil pověst značky rozhodl k neobvyklému kroku. Stáhnul značky Searmint a Juice Fruit z civilního trhu a pro civilisty začal vyrábět novou válečnou žvýkačku bez cukru ze sladidla Sorbitol. Proto ji nazval Orbit. Její výrobu plánovala firma jen na několik válečných let. Ale zase zapracovala náhoda. Původní válečná náhražka se prosadila na trhu do té míry, že se z ní vyklubala nejpopulárnější žvýkačka dnešních dní. Všichni, kdo dbají na svou váhu a linii, žvýkají Orbit, žvýkačku bez cukru. A tak firma Wrigley, zase oklikou zvítězila.
Druhá světová válka upoutala pozornost ostatního světa na americké žvýkání gumy, jelikož američtí vojáci proměnili žvýkačky na neoficiální mezinárodní měnu a gesto dobré vůle. Žvýkačka byla zahrnuta doamerických vojenských přídělů a děti od Okinawy do St.Mere Eglise a z Tokia do Berlína se staly příznivci žvýkání.
Historie žvýkačky v Americe má dvě odlišné období. V prvém to byli vynálezci a obchodníci jako White nebo W.F.Sample. Ti získali první patenty na žvýkačku (patent US 98304) a ovládli průmysl žvýkací gumy. V druhém období jsou to již společnosti, orientované na masový odbyt, jako Clark Gum Company, Phillip Morris, Wm.Wrigley Jr., které se staly hlavními činiteli průmyslu žvýkací gumy.
To co se žvýká v dnešní době je převážně polyvinyl acetát. Tyto syntetické gumy jsou netečné a rozpustné, jsou neškodné a jsou-li polknuty - nic z nich nemůže být tělem vstřebáno.
Žvýkáte? Pokud ano, tak patříte ke stále se rozrůstající rodině přežvýkavců. Určitě vás nepřekvapí, že nejžvýkavějším národem na světě jsou Američané. Ti spotřebují průměrně 130 balíčků žvýkačky ročně. Po nich následují – možná vás to překvapí - Francouzi. skutečnosti o postavení žvýkačky v Americe podporují tento obrat. Američané utratí 300.000.000 $ ročně za žvýkačky, průměrně 174 plátků žvýkačky na osobu, což činí asi 1,500.000 milionů žvýkaček (t.j. asi 2,350.000 km, kdyby byly položeny vedle sebe). Během 20ti let mezi rokem 1930-1950 se spotřeba žvýkačky v Americe zvýšila o 100%.
No a my zatím zvládáme sežvýkat polovinu tohoto množství. Takže i z nás se pomalu stávají přežvýkavci.
Píše se rok 1869. V Americe Thomas Adams objevuje využití chicle jako žvýkací gumy. Na druhé straně zeměkoule zakládá příslušník maďarské šlechty Szalatnay ve Velimi továrnu na výrobu cikorky. Protože ve Velimi nebyl tehdy ještě žádný průmysl a Velim ležela v oblasti s vhodnými podmínkami z hlediska surovinových zdrojů a levnou pracovní silou, dochází k rychlému rozvoji závodu. V krátké době byla Velimská Cikorka známa v celém tehdejším Rakousko-Uhersku. Růst závodu neušel pozornosti císařského rady židovského původu, českého průmyslníka a majitele továrny na cikorii v Lenešicích u Loun Adolpha Glasera z Prahy. Ten také v roce 1892 zakoupil továrnu ve Velimi a ihned započal s rozšiřováním závodu s následným rozšířením sortimentu cukrovinek.
V roce 1906 poslal pan Glaser svého důvěrníka do Ameriky, kde již byla v plném proudu výroba žvýkací gumy. Tento pán přímo špionážním způsobem vyzvěděl způsob výroby. Dal se najmout do největší továrny na žvýkací gumu nejdříve jako nosič beden na dvoře, později se dostal i do výroby a když se mu podařilo vše okoukat zase zmizel. Přivezl celý způsob výroby a pan Glaser již v roce 1910 začal tuto novinku vyrábět, a to pod názvem RICI s příchutěmi NEKTAR a ROSE. Obalovaná v cukrové moučce se zprvu skládala do plechových krabiček nebalená. Bylo to opravdu něco nového a zpočátku byl odbyt velký, guma se dodávala do celého tehdejšího Rakouska-Uherska. Jakost žvýkací gumy byla od americké k nerozeznání. Tehdy bylo na ni množství básniček v humoristických časopisech.
Později výroba vázla a byla zastavena v roce 1912. Nejvíce prý vadilo, že se to nemohlo celé sníst, že se to pouze žvýká a potom vyplivne, což je škoda. Nově se začala žvýkačka vyrábět v roce 1925 s ručním balením do obalů. Za krátkou dobu, již v roce 1926 byla výroba žvýkaček ve Velimi zastavena.
O žvýkačkách RICI se dočteme i v knize slavného Egona Ervína Kische (nar.1885) v jeho knize " Pražská dobrodružství " v kapitole Pochoutky pražské drobotiny (období spisovatelova dětství) - Žvýkáte gumu Rici? Jestliže ano, tedy ji můžete vytáhnout na metry z úst, aniž se přetrhne, a můžete ji zase pěkně čistě složit a žvýkat dál.
V meziválečném období vyráběly žvýkačky ještě firmy Orion Praha a J.Bělohubý z Hluboké nad Vltavou. J Bělohubý počal s výrobou žvýkací gumy počátkem roku 1936 a v listopadu téhož roku obdržel od firmy Bakteriochema posudek č.6980/36 o nezávadnosti. Žvýkačky vyráběl nejprve pod obchodním názvem "Hanka" (jméno dcery). Vzhledem ke sporu o ochrannou známku pro podobnost se jmény firem Hanke Praha a Káva Hag a.s. registroval pod č.2554 novou ochrannou známku "Peny". Obchodní zastoupení měl pro Moravu, Slezsko, Slovensko a Podkarpatskou Rus v Brně - Vnitřní 22-III. se zástupcem J.Fručkou. J.Bělohubý však nečekaně 22.února 1938 umírá. Krátce nato výroba žvýkaček v Hluboké n./Vltavou končí.
V letech po 2.světové válce bylo u nás zakázáno vyrábět žvýkačku údajně z hygienických důvodů. Nakonec však v roce 1956 ministerstvo zdravotnictví výrobu povolilo, aby tak bylo zabráněno nelegálnímu obchodu s tímto výrobkem. Její výroba byla ještě v r.1956 zahájena v závodě POŽIVATINA v Liberci ( Lipo ) a o něco později i v závodě Stollwerck (Figaro) v Bratislavě. Koncem roku 1956 je výroba z Lipa převedena do Velimi a v roce 1957 i ze závodu Figaro. S převedením výroby byly předány i balící stroje i veškerý obalový materiál. Úprava strojního zařízení nebyla velká a proběhla úspěšně, takže v roce 1957 byla zahájena výroba peprmintové žvýkačky ve tvaru obdélníčku, děleného na 2 polštářky a o pár let později i ovocné žvýkačky téhož tvaru.
Vzhledem k rychlému růstu spotřeby žvýkačky v Československu k nám byla dovážena žvýkačka z Holandska (ML) a z NDR (Görlitz). Pro horší jakost žvýkačky z NDR ( syntetický základ žvýkačky ) a omezení dovozu za "tvrdé" valuty byla uzavřena v roce 1966 dohoda o technologické spolupráci s firmou Maple Leaf Amsterodam. Na základě této dohody bylo v roce 1968 započato s výrobou plátkové peppermintové žvýkačky, bublinkové žvýkačky PEDRO a o něco později i plátkové ovocné žvýkačky. Všechny tyto základní druhy se vyráběly až do roku 1993. V malém množství se zkušebně vyrobila i plátková žvýkačka s příchutí spearmintu, ale od její výroby bylo upuštěno, právě tak jako od výroby žvýkačky Pedro s lékořicovou příchutí. V závodě Velim se začala vyrábět též žvýkačka známá pod obchodním názvem SEVAK. Jednalo se o tzv.zdravotní žvýkačku s biologickou složkou - lyzátem. Výroba byla prováděna ve spolupráci s Ústavem sér a očkovacích látek v Praze. Závod Velim vyráběl žvýkačkovou hmotu, lyzátovou složku vyrobili a osobně dávkovali pracovníci ÚSOL. Zkoušky začaly v roce 1967 a po 1 a půl roce došlo k její výrobě kompletně v závodě VELIM. ÚSOL prováděl pouze distribuci. Od ledna 1981 závod Velim převzal veškerou agendu žvýkačky Sevak.
V roce 1992 byly Čokoládovny, a tedy i závod ve Velimi zprivatizovány švýcarskou firmou Nestlé. Poté byl při prováděné reorganizaci v roce 1994 závod ve Velimi zrušen a výroba převedena do Liberce. V roce 1995 se objevily na pultech obchodů první žvýkačky "Pedro" zde vyrobené. A tak se téměř po 40ti letech vrátila výroba žvýkaček do Liberce.